Wikipedista:MiF/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Další vývoj: krátký úvod značka: editace z Vizuálního editoru |
m →Další vývoj: malý přídavek značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 34:
se od CKB-26 se lišil hlavně celokovovou konstrukcí, přídí delší o půl metru, posuvným krytem pilotní kabiny s pevným čelním sklem, lepšími kryty motorů a montáží výzbroje. Motory byly opět licenční Gnome-Rhône 14K. Protože nebyly k dispozici stavitelné [[vrtule]], dostal stroj pevné vrtule VFŠ. I s nimi byly jeho výkony výrazně vyšší, než u konkurenčního ANT-37. Posádku tvořili pilot, navigátor a palubní střelec. Střelecká stanoviště s kulomety [[ŠKAS]] [[ráže]] 7,62 mm a s celkem 2500 náboji byla umístěna v přídi (1000 nábojů), na hřbetě (1000 nábojů) a pod trupem (500 nábojů). Přední střeliště obsluhoval navigátor. Hřbetní věž a spodní střeliště (jednoduchá štěrbina) obluhoval střelec. Ve vnitřní [[Pumovnice|pumovnici]] byly závěsníky bomb uchyceny na nosníku procházejícím jejím středem. To umožňovalo značnou variabilitu výzbroje, takže bylo možno zavěsit bomby od malých FAB-50 až po FAB-1000, pro speciální úkoly mohly být zavěšeny nádrže s bojovými chemickými látkami VAP-4 nebo zadýmovací zařízení DAP-100. Standardně zde byly závěsníky pro 10 stokilových bomb FAB-100. Další nebo větší bomby, až do celkové hmotnosti 2 500 kg, mohly být neseny na vnějších závěsnících. První vzlet se uskutečnil 31. března 1936 a pilotoval ho opět Kokkinaki a po nějakou dobu létal paralelně i s CKB-26. Po absolvování továrních zkoušek byl letoun začátkem června odeslán ke státním zkouškám. Stroj zde nalétal 85 hodin a závěrem bylo doporučení zařadit letoun do výzbroje VVS. Zkušební piloti oceňovali především jednoduchost pilotáže při vzletu a přistání, chování ve vzduchu, pokrytí prostoru kolem letounu při střelbě z přední a hřbetní věže a prostorné kabiny, které snižují únavu posádky při dálkovém letu. V prostorném trupu bylo dost místa i na přepravu materiálu, nářadí a techniků při přesunech na jiná letiště. Samozřejmě se vyskytly i nedostatky, například letoun při pojíždění a startu silně bočil. To bylo dáno tím, že se oba motory otáčely na stejnou stranu. Francouzi dělali motory s levým a pravým [[Reduktor|reduktorem]], avšak v SSSR bylo rozhodnuto vyrábět pouze levotočivou variantu. Vyvážení směrovky při letu na jeden motor bylo nedostatečné a pilot musel neustále korigovat směr pedály, což bylo při delším letu vysilující. Komplikované bylo i vytahování podvozku - pilot musel provést sedm operací s pákami a kohouty rozmístěnými na různých místech po celé kabině. Problémy byly také s podélnou stabilitou. Křidélka neměla vyvážení a v důsledku nerovnoměrného čerpání paliva z křídelních nádrží měl letoun tendenci převalit se na křídlo. Nicméně pozitiva převažovala a 5. srpna 1936, ještě před úplným dokončením zkoušek, bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby.
9. září 1936 započaly provozní zkoušky. Větší část odlétal stroj již s motory [[Tumanskij M-85|M-85]] domácí produkce. Ty byly, co se týká výkonu a výškovosti, shodné s originálními Gnome-Rhône 14K, měly však nižší životnost a větší spotřebu. Brzy se přišlo i na další nedostatky. Například na výměně motoru pracovali čtyři mechanici 6 - 7 dnů, výměna benzínové nádrže zaměstnala 3 mechaniky na 4 dny. Celuloidová okénka v trupu se rychle stávala neprůhlednými. Velmi dlouho (až 60 minut) trvalo natankování letadla. Na vině bylo potrubí malého průměru, které neumožňovalo pustit čerpadlo paliva na plný výkon. Při nočních letech se ukázalo, že plameny šlehající z výfuků oslepují pilota a demaskují letadlo. Nedostatečně bylo řešené vnitřní osvětlení kabiny a přistávací reflektory. Při zkouškách v zimním období byla kola nahrazeny lyžemi. Ty se za letu nezatahovaly a snižovaly rychlost přibližně o 75 km/hod. Také jejich životnost byla nedostatečná, podle provedení vydržely 40 - 70 přistání. Kolový podvozek se v zimě zatahoval až 2 minuty a vysouval 45 sekund. Pro srovnání, pneumaticky ovládaný podvozek SB-2 provedl totéž, nezávisle na teplotě, za 17 a 15 sekund. Navíc byla podvozková noha poddimenzovaná a několikrát došlo k jejímu zlomení. Na závěr provozních zkoušek proběhl simulovaný vzdušný boj<ref name=":1" />. Při souboji s [[Fairey Fantôme]] se letoun jen bránil. Druhý souboj se uskutečnil s trofejním [[Junkers Ju 52|Ju 52/3m]] a dopadl ve prospěch CKB-30, který na Junkers útočil stejně, jako stíhačka. Do konce zkoušek v květnu 1937 uskutečnil prototyp 464 letů. V závěrečném zkušebním protokolu byly vyjmenovány hlavní nedostatky a bylo požadováno jejich odstranění v co nejkratší době. V té samé době Moskevský letecký závod č. 39 již předal první sérii letadel k vojenské službě.
=== Další vývoj ===
Na záčátku roku 1937 získalo [[Sovětské letectvo]] technologicky pokročilý a výkonný letoun, což se neobešlo bez problémů. Prakticky neustále od první série docházelo k úpravám a vylepšováním na pozdější standardy, často v polních podmínkách. Proto je jen velmi těžké podle vnějšího vzhledu a bez znalosti sériového čísla určit, z které série zobrazený letoun pochází.
Jako první obdržela DB-3 45. eskadra 23. brigády těžkých bombardérů v [[Monino|Moninu]], součást 1. letecké armády speciálních sil. První z pěti strojů 1. série k ní dorazil koncem února 1937. A již druhý dodávaný stroj havaroval 4. března krátce po startu, když mu ve výšce 50 metrů náhle vysadily oba motory. Posádka naštěstí utrpěla jen lehká zranění. Působení zbývajících čtyř DB-3 u 45. esadry bylo krátké neboť bylo rozhodnuto, že bude vyzbrojena letouny SB-2. Letouny byly přesunuty k 90. eskadře, která měla základnu tamtéž. Její piloti létali s nejmodernější verzí bombardétů [[Tupolev TB-3|TB-3]] s motory M-34RN. Měli na nich nalétáno 200 - 400 hodin včetně nočních letů a letů podle přístrojů. Prováděné vojskové zkoušky zahrnovaly vzdušnou střelbu, bombardování cvičnými i ostrými bombami a dálkové přelety. V průběhu zkoušek došlo k několika haváriíma závadám, při kterých byly 2 letouny zničeny a tak k 1. říjnu zůstal letuschopný pouze jeden DB-3. Jako nejvážnější nedostatky byly jmenovány malá spolehlivost motorů, tendence stáčet se při startu a slabý podvozek.
== Označování ==
| |||