Thurn-Taxisové: Porovnání verzí

V  16. století získali právo provozovat poštovnictví. [[František z Tasso|František]] zřídil v  roce [[1516]] první poštovní spoj mezi [[Vídeň|Vídní]] a [[Brusel]]em. Jeho syn Bernard spravoval pošty v  Německu a [[Španělské Nizozemí|španělském Nizozemí]]. V  té době povýšili do [[panský stav|panského stavu]].

Jako první do [[Čechy|Čech]] dorazil František, který měl čtyři syny, z  nichž nejznámějším se stal [[Jindřich Matyáš Thurn]] ([[1567]]-[[1640]]). Vychovali jej v  [[římskokatolická církev|katolické víře]], v  dospělosti však přestoupil k  [[Protestantismus|protestantskému náboženství]]. Jako mladý bojoval proti Turkům. V  roce [[1609]] se stal velitelem [[české stavovské povstání|stavovského vojska]]. Po [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestraci]] jej jmenovali direktorem a vrchním [[velitel]]em stavovského vojska. Bojoval v  [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], porazil císařskou armádu u  [[Vídeň|Vídně]]. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]]. Po porážce utekl s  [[Fridrich Falcký|Fridrichem Falckým]], válčil v  [[Dánsko|dánských]] a [[švédsko|švédských]] službách. [[Albrecht z  Valdštejna]] jej zajal v  [[Bitva u Stínavy|bitvě u  Stínavy]], ale propustil jej. Záhy poté Jindřich Matyáš v  [[Emigrace|emigraci]] zemřel.

V  [[17. století]] získali i [[hrabě]]cí titul. V  roce [[1681]] povýšil Eugen[[Evžen Alexandr František Thurn-Taxis|Evžen Alexandr]] do [[kníže]]cího stavu.

V  [[19. století]] držel [[Karel Anselm Thurn-Taxis|Karel Anselm]] [[Litomyšl]], jeho bratr Maxmilián zdědil [[Loučeň (zámek)|Loučeň]] a [[Dobrovice|Dobrovici]], k nimž přikoupil [[Mcely]].

[[Rudolf Thurn-Taxis|Rudolf]] ([[1833]]-[[1904]]) po studiích práv obhajoval práva [[Český národČeši|českého národa]]. S &nbsp;[[Karel Jaromír Erben|K. J. Erbenem]] vydával právnický [[časopis]], přispíval do [[Národní listy|Národních listů]] a [[Riegrův slovník naučný|Riegrova naučného slovníku]]. Založil a stal se prvním předsedou [[Hlahol pražský|pražského Hlaholu]]. V &nbsp;60. letech 19. století podporoval radikální demokratické křídlo v &nbsp;české politice, spolupracoval s &nbsp;[[Josef Václav Frič|J.V. Fričem]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Po roce [[1880]] působil jako generální [[prokurátor]] v &nbsp;[[Bulharsko|bulharském]] [[Plovdiv]]u. Ke konci života se vzdal knížecího titulu a odstěhoval se do [[Troskov]]a u [[Drážďany|Drážďan]], kde žil jako svobodný pán z &nbsp;Troskova. Zemřel na [[Velehrad]]ě,<ref name="matrikaZ">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/853/?strana=114 Matriční záznam o &nbsp;úmrtí a pohřbu] farnosti Velehrad</ref> kde byl na návštěvě své dcery Hedviky.

Příslušníci rodu po roce [[1945]] odešli z &nbsp;[[Československo|Československa]] a dnes žijí v &nbsp;cizině.

Nosí čtvrcený [[erb]], v &nbsp;němž mají ve dvou stříbrných polích thurnovským [[Mluvící znamení|mluvící znak]] (''Turm'' – německy věž) s &nbsp;červenou věží a znak hrabství Valsassina s &nbsp;červeným lvem na zlatém podkladu.

Spojili se s &nbsp;[[Lobkovicové|Lobkovici]], [[Šlikové|Šliky]], [[Berkové z Dubé|Berky z &nbsp;Dubé]] či [[FürstenberkovéFürstenbergové|Fürstenberky]].