Merkur (planeta): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 2A00:1028:9190:1AAA:744E:E193:1C7A:CB7D (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je [[User:JAnDb…
Protože to není pravda
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Řádek 1:
Nečum máš se učit{{Infobox - planeta
| obrázek = Mercury_in_color_-_Prockter07-edit1.jpg
| popisek = Planeta Merkur
Řádek 71:
| prvek10 hodnota = 3,2 %
}}
[[Soubor:Mercury symbol.svg|vlevo|30px|Astronomický symbol Merkuru]]
 
'''Merkur''' je [[Slunce|Slunci]] nejbližší a současně i nejmenší planetou [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]],<ref name="ceman">{{Citace monografie
| příjmení = Čeman
| jméno = Róbert
| odkaz na autora =
| titul = Vesmír 1 Sluneční soustava
| vydání = 1
| vydavatel = Mapa Slovakia Bratislava
| místo = Bratislava
| rok = 2002
| strany = 108
| isbn = 80-8067-072-2
| poznámka = [dále jen ČERMAN]
}}</ref> dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský [[Měsíc]] a je tak menší než Jupiterův měsíc [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a Saturnův [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="solarviews">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Calvin J.
| jméno = Hamilton
| odkaz na autora =
| titul = Solarviews.com - Mercury
| url = http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-22
| vydavatel = Solarviews.com
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jeho [[oběžná dráha]] je ze všech planet nejblíže ke [[Slunce|Slunci]]<ref name="Astronomia">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Astronomia: Merkur
| url = http://planety.astro.cz/merkur/
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-11
| vydavatel = Astronomia
| místo =
| jazyk =
}}</ref> a jeden oběh kolem Slunce trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší [[Excentricita dráhy|výstřednost dráhy]] ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší [[sklon rotační osy]]. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. [[Perihélium|Perihelium]] jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43&nbsp;[[vteřina|vteřin]] za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil [[Albert Einstein]] [[obecná teorie relativity|obecnou teorií relativity]].<ref name="wudka">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Wudka
| jméno = Jose
| odkaz na autora =
| titul = Precession of the perihelion of Mercury
| url = http://physics.ucr.edu/~wudka/Physics7/Notes_www/node98.html
| datum vydání = 1998-09-24
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-10-4
| vydavatel = Department of Physics and Astronomy at the University of California, Riverside
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> Při pohledu ze Země dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5<sup>m</sup>, takže je viditelný i pouhým okem, ale jelikož se nevzdaluje od Slunce nikdy dále než na 28,3° je velice těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky tak nastávají při soumraku či úsvitu než vyjde Slunce nad horizont.
 
Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesla až dvojice sond, která kolem planety prolétla. První sondou u Merkuru byla americká sonda [[Mariner 10]] v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda [[MESSENGER]], která provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce [[2011]] byla definitivně úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a [[měsíční moře|lávových planin]]. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na [[povrch Merkuru]] je většina povrchu [[eroze|erodována]] drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových [[zlom]]ů dosahujících výšky několika [[metr|kilometrů]] a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován [[foton]]y i [[Sluneční vítr|slunečním větrem]] – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů [[teplota|teplot]] mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot přes 600&nbsp;[[Stupeň Celsia|°C]]. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430&nbsp;°C. Na polokouli odvrácené panuje mráz až −180&nbsp;°C.
 
Nejstarší podložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před našim letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu Slunce a Hermés při západě.<ref name="Dunne"/> Současné pojmenování planety pochází z římské mytologie, kde [[Merkur (mytologie)|Merkur]] bylo jméno pro posla bohů, který odpovídal jménem v původní řecké mytologii [[Hermés|Hermovi]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Duncan
| jméno = John Charles
| odkaz na autora =
| titul = Astronomy: A Textbook
| vydání = 1
| vydavatel = Harper & Brothers
| místo =
| rok = 1946
| strany = 125
| jazyk = anglicky
| isbn =
}}</ref>
 
== Vznik ==
Řádek 178 ⟶ 111:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský [[Měsíc]].<ref name="Astronomia">{{Citace elektronické monografie
}}</ref> která dosahuje pouze 38 % průměru Země a je tedy pouze přibližně 1,4 krát větší než pozemský [[Měsíc]].<ref name="Astronomia" /> Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="Astronomia" /> Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch. Planeta je tvořena přibližně ze 70 % z kovových materiálů a 30 % tvoří křemičitany.<ref name="strom" /> Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou ve sluneční soustavě o hustotě 5,427&nbsp;g/cm³.<ref name="nssdcMercury" /> Tvar planety je podobně jako v případě [[Venuše (planeta)|Venuše]] téměř dokonale kulový, což znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů.<ref name="zplosteni">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Astronomia: Merkur
| url = http://planety.astro.cz/merkur/
| vydavatel = Astronomia
| místo =
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-11
| jazyk =
}}</ref> Paradoxně je Merkur menší než dva největší měsíce ve sluneční soustavě [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]] a [[Titan (měsíc)|Titan]].<ref name="Astronomia" /> Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch. Planeta je tvořena přibližně ze 70 % z kovových materiálů a 30 % tvoří křemičitany.<ref name="strom" /> Vlivem velkého zastoupení kovů ve složení je Merkur druhou nejhustší planetou ve sluneční soustavě o hustotě 5,427&nbsp;g/cm³.<ref name="nssdcMercury" /> Tvar planety je podobně jako v případě [[Venuše (planeta)|Venuše]] téměř dokonale kulový, což znamená, že má velmi malé zploštění v oblasti pólů.<ref name="zplosteni">{{Citace elektronické monografie
| odkaz na autora =
| titul = MERCURY
Řádek 194 ⟶ 139:
=== Geologické složení ===
[[Soubor:Mercury Internal Structure.svg|náhled|Vnitřní stavba planety: 1)&nbsp;kůra 2)&nbsp;plášť 3)&nbsp;jádro]]
Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká [[hustota]] dosahující asi 5400&nbsp;[[Kilogram na metr krychlový|kg/m³]]<ref name="solarviews">{{Citace elektronické monografie
Zvláštností Merkuru je jeho značně vysoká [[hustota]] dosahující asi 5400&nbsp;[[Kilogram na metr krychlový|kg/m³]]<ref name="solarviews" /> a poměrně silné [[magnetické pole]] o velikosti asi 1 % [[Magnetické pole Země|zemského]]. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením [[železo|železa]] a [[nikl]]u uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole.<ref name="tralalafiala">ČERMAN, s. 111.</ref> Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety<ref name="solarviews" /> je pro vědce zatím záhadou, ale existuje několik hypotéz, které se ho snaží vysvětlit.<ref name="tralalafiala" />
| příjmení = Calvin J.
| jméno = Hamilton
| odkaz na autora =
| titul = Solarviews.com - Mercury
| url = http://www.solarviews.com/eng/mercury.htm
| vydavatel = Solarviews.com
| místo =
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2009-1-22
| jazyk = anglicky
}}</ref> a poměrně silné [[magnetické pole]] o velikosti asi 1 % [[Magnetické pole Země|zemského]]. Tento fakt je vysvětlován vysokým zastoupením [[železo|železa]] a [[nikl]]u uvnitř planety a masivním jádrem, které se nachází pod kůrou. Jako důkaz velkých rozměrů jádra slouží přítomnost magnetického pole. Kdyby bylo jádro jen malé, pomalá rotace planety by nestačila ke generování silného magnetického pole.<ref name="tralalafiala">ČERMAN, s. 111.</ref> Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety<ref name="solarviews" /> je pro vědce zatím záhadou, ale existuje několik hypotéz, které se ho snaží vysvětlit.<ref name="tralalafiala" />
 
Geologové odhadují, že jádro planety zabírá okolo 42 % celkového poloměru tělesa, například u Země je to pouze 17 %. Současné výzkumy napovídají, že jádro Merkuru je tekuté.<ref name="cornell">{{Citace elektronické monografie
Řádek 437 ⟶ 394:
== Oběžná dráha ==
[[Soubor:Mercuryorbitsolarsystem.gif|náhled|Animace oběžné dráhy Země a Merkuru]]
Merkur obíhá Slunce po eliptické dráze s poměrně velkou [[Elipsa#Rovnice v polárních souřadnicích|excentricitou]] dosahující 0,2056. Tato výstřednost oběžné dráhy se projevuje v tom, že v době perihélia je přibližně o 24 miliónů km blíže ke Slunci než v době afélia. Průměrná vzdálenost od centrální hvězdy je 57,9 miliónů&nbsp;km, kterou planeta urazí jednou za 87,969&nbsp;dne průměrnou rychlostí oběhu 47,87&nbsp;km/s.<ref name="ceman" />{{Citace monografie
| příjmení = Čeman
| jméno = Róbert
| odkaz na autora =
| titul = Vesmír 1 Sluneční soustava
| vydání = 1
| vydavatel = Mapa Slovakia Bratislava
| místo = Bratislava
| rok = 2002
| strany = 108
| isbn = 80-8067-072-2
| poznámka = [dále jen ČERMAN]
}}</ref>
 
Vůči Zemi se planeta přibližuje a oddaluje s maximálním rozdílem 145 miliónů&nbsp;km, což se projevuje na pozorovatelnosti planety na noční obloze, kdy kolísá její úhlová velikost mezi 5" až 15".<ref name="ceman" /> Jelikož je Merkur mnohem blíže ke Slunci než Země, jeví se Slunce na jeho obloze až dva a půlkrát větší než na pozemské.<ref name="solarviews" /><ref name="zplosteni" />