|
== Raný život ==
ChlapecJiří Langer vyrůstal v prostředí zaměřeném na finanční přežití, domácnost byla zásluhou starších bratrů [[František Langer|Františka]] a Josefa sice prodchnuta uměleckou, nikoli však láskyplně náboženskou atmosférou. Bratr [[František Langer]] v předmluvě{{Kde?}} sugestivně popisuje onen proces zvlažňování přístupu k víře u českých židů, kterak ještě jejich děd žijící na vesnici neholil se břitvou, ráno si vázal [[tfilin|obřadní řemínky]], hebrejským modlitbám rozuměl, na bohoslužby se scházel se židy z celého okolí a babička vařila přísnou [[košer]] stravu a zachovávala všecky rituální zvyklosti. Pak se jejich potomci začali stěhovat do měst a nové okolí, jiný způsob života, denní životní shon a vůbec jen světské starosti a myšlenky, které na ně doléhaly, náboženskému cítění nepřidaly nic a leckterému staré zvyklosti činily obtížnými. Františkův a Jiřího otec již modlitbám nerozuměl, modlitební řemínky postupně používal stále řidčeji, košer strava se udržela dlouho hlavně díky katolické hospodyni a v obchodě bylo otevřeno i v sobotu.
A do toho vstupuje Jiří, který se nejdříve počnepočal zajímat o mystiku skrze básníka [[Otokar Březina|Otokara Březinu]] a spolu se svým přítelem [[Alfred Fuchs|Alfredem Fuchsem]], který překládal do němčiny mj. právě Březinu, blíže studovat židovskou mystiku. (Alfred Fuchs se později přeorientujepřeorientoval na křesťanství a ve své důslednostinechal se nechá i pokřtít.)
A pak se Jiří zcela ponořil do náboženství, naučil se [[Hebrejština|hebrejsky]] a sedával nad hebrejskými folianty, zejména [[Talmud|talmudu]], dodržujedodržoval mnohé tradiční příkazy a zvyklosti, dle bratra Františka až do všelijakých formalit a detailů, snad už archaických a jen symbolického významu.
Léto [[1913]] se stalo v dalším jeho vývoji klíčové, když si sbalil malý kufřík s nejnutnějším prádlem, s několika knihami a s modlitebními řemínky a odjel do východníhovýchodní [[Halič]]e, v dnešním jihovýchodnímměsta [[Polsko|PolskuBelz]]u a(dnes severozápadní části [[Ukrajina|Ukrajiny]], města [[Belz]]u), což byla jeho první cesta k [[chasidismus|chasidům]].
„Neschůdná je cesta do říše chasidů. Cestovatel prodírající se houštinami pralesů, nezkušený a nedostatečně vyzbrojený, není větším odvážlivcem než ten, kdo se odhodlá vniknout do světa chasidského, nevzhledného, ba odpuzujícího svým podivínstvím. (…) Devatenáctiletý hoch, vychovaný jako všechna tehdejší mládež v dohasínajících tradicích své generace předválečné, opouští v roce 1913 Prahu, puzen tajemnou touhou, kterou ještě ani teď, po odstupu tolika let si nedovede vysvětlit, a odjíždí jednoho letního dne na Východ, do ciziny“, popisujepopisoval onen moment sám Jiří Langer.{{Zdroj?}}
== Mezi chasidy ==
|
