Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 1 rokem
apřímení odkazu
V roce [[1648]] vlámský lékař [[Jean-Baptiste van Helmont]] napsal, že při vypěstování vrby z výhonků v květináči se nepatrně změnila [[hmotnost]] zeminy. Ačkoliv ještě neexistoval [[zákon zachování hmotnosti]], usoudil, že hmotnost rostliny se zvětšila o přijatou vodu. Dále v roce [[1727]] usoudil [[Stephen Hales]], že rostliny berou část své hmoty také ze vzduchu.
 
V roce [[1771]] anglický duchovní [[Joseph Priestley]] zjistil, že rostliny „napravují“ vzduch poškozený dýcháním či hořením. Později objevil kyslík, který nazval „deflogistonovaný vzduch“. Inspirován Priestleyeho pokusy roku [[1779]] holandský lékař [[Jan Ingenhousz]] prokázal, že rostliny „čistí“ vzduch, pouze pokud se svítí na jejich zelené části. Švýcarský pastor [[Jean Senebier]] v roce [[1782]] dokázal, že se při fotosyntéze pohlcuje CO<sub>2</sub> („svázaný vzduch“). Švýcar [[Nicolas-TheodoréThéodore de Saussure]] v&nbsp;roce [[1804]] zjistil, že hmotnost organické hmoty a kyslíku (produktů) je větší než hmotnost spotřebovaného CO<sub>2</sub>. Z&nbsp;toho usoudil, že se spotřebovává také voda, což byla jediná další látka, kterou do soustavy přidával. Poslední část do rovnice fotosyntézy přidal v&nbsp;roce [[1842]] německý fyziolog [[Julius Robert von Mayer|Robert Mayer]], když došel k&nbsp;názoru, že fotosyntéza přeměňuje světelnou energii v&nbsp;energii chemickou.
 
=== Původ kyslíku ===