Kozáci: Porovnání verzí

Přidáno 615 bajtů ,  před 2 lety
dopl, rozepsání zkratek a nalezení linků, link, ref.
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
(dopl, rozepsání zkratek a nalezení linků, link, ref.)
 
=== Po převratu ===
Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Například pod velením [[Bělogvardějci|bělogvardějského]] generála [[Anton Ivanovič Děnikin|Antona Ivanoviče Děnikina]] bojovalo proti bolševikům 150 tisíc donských kozáků. Proto [[komunistický režim]] podnikl vůči kozákům genocidu a odhaduje se, že v letech 1919 a 1920 během [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]] bylo až 500 tisíc donských kozáků a jejich rodinných příslušníků bolševiky zavražděno nebo deportováno do vyhnanství.<ref>Kort, Michael (2001). ''The Soviet Colosus: History and Aftermath'', s. 133. Armonk, New York: M.E. Sharpe. ISBN 978-0-7656-0396-8.</ref> Kozácké populace také byly těžce postiženy uměle vyvolaným [[Hladomor na Ukrajině|hladomorem]] na počátku 30. let 20. století.
 
Zároveň již po [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševickém]] převratu přešla část kozáků vedená atamanem [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonným]] (později [[maršál]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]) k [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševikům]], pod příslibem, že [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům.
 
== Zbraně ==
[[Švédsko|Švédský]] král [[Gustav Adolf II.]] na návrh [[plukovník]]a [[Melchior von Wurmbrand|Melchiora von VurmbrandtaWurmbrandta]] a [[baron]]a Roberta Scotta zavedl v roce 1626 čtyřliberní (84 mm) kožená děla. Tato děla samozřejmě nebyla jen z kůže. Základ tvořila hlaveň z tenkého měděného či bronzového plechu dosahujícího tloušťky odpovídající čtvrtině kalibru děla. U konce komory byla tato hlaveň zesílená. Ústí hlavně svírala železná obruč a další obruče byly po celé délce hlavně. Vzdálenost mezi obručemi byla rovna kalibru zbraně. Další vrstvu tvořila prosmolená látka nebo provazy a koňské žíně. Celé to pak bylo obalené kůží namočenou v dehtu a sevřené ještě dvěma železnými obručemi s oky pro snazší přenášení. Dělo vážilo přibližně 48 kg a na lafetě ho snadno přemístil jeden kůň nebo dva lidé. Do koženého děla se nabíjely pouze olověné nebo kamenné projektily. V letech 1626–1630 se kožená děla zúčastnila několika bitev. Byla lehká a snadno se s nimi manipulovalo, ale měla několik zásadních nedostatků:
# Kvůli nízké tepelné vodivosti kůže se dělo zahřálo sice až po 8–10 výstřelech, ale bronzový nebo měděný vnitřek hlavně shořel. V kůži se pak tvořily otvory, které měly za následek velké množství nehod.
# Tato děla měla nedostatečnou mechanickou pevnost, což zásadně snižovalo jejich využití v boji.
== Kozáci v první a druhé světové válce ==
[[Soubor:Kuban Cossacks 1937.jpg|náhled|vlevo|Kubáňští kozáci na prvomájové přehlídce v roce 1937]]
Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce|říjnové revoluce]] se kozáci, jichž bylo dle odhadů ještě před [[První světová válka|první světovou válkou]] na 4, 5 miliónů,<ref>{{Citace periodika
Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce|říjnové revoluce]] se kozáci přidávali na obě strany konfliktu. Mnozí zkušení velitelé, jako [[Pjotr Nikolajevič Krasnov|Krasnov]] nebo [[Andrej Grigorjevič Škuro|Škuro]], se postavili na stranu bílých, drobní kozáci se naopak přidávali k [[Rudá armáda|Rudé armádě]], mezi nimi i později známý [[Semjon Buďonnyj]]. Po vítězství komunistů v roce [[1920]] konečně přišla krutá rána v podobě „dekozakizace“ ([[Ruština|rusky]] ''razkazačivanie''). Komunistická vláda totiž tvrdila, že kozáci jsou nebezpečný teroristický živel a potenciální nepřítel jejich režimu. Kozácká samospráva byla zrušena a jejich oblasti byly rozděleny mezi jednotlivé svazové republiky. To bylo nejhorší pro kozáky na [[Terek]]u a [[Don]]u. Brzy na to se jich dotkla vlna združstevňování a mnozí z nich byli označeni jako [[Kulak|kulaci]] a odesláni na nucené práce.
| příjmení = Vykoupil
| jméno = Libor
| odkaz na autora = Libor Vykoupil
| titul = Ecce Homo - popraveni velitelé a organizátoři kozáckých jednotek
| periodikum = Rozhlas.cz
| datum = 2007-01-16
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-popraveni-velitele-a-organizatori-kozackych-jednotek--311288
| datum přístupu = 2017-11-13
Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce|říjnové revoluce]] se kozáci}}</ref> přidávali na obě strany konfliktu. Mnozí zkušení velitelé, jako [[PjotrPetr Nikolajevič Krasnov|Pjotr Nikolajevič Krasnov]] nebo [[Andrej GrigorjevičGrigorijevič Škuro|Škuro]], se postavili na stranu bílých, drobní kozáci se naopak přidávali k [[Rudá armáda|Rudé armádě]], mezi nimi i později známý [[Semjon Buďonnyj]]. Po vítězství komunistů v roce [[1920]] konečně přišla krutá rána v podobě „dekozakizace“ ([[Ruština|rusky]] ''razkazačivanie''). Komunistická vláda totiž tvrdila, že kozáci jsou nebezpečný teroristický živel a potenciální nepřítel jejich režimu. Kozácká samospráva byla zrušena a jejich oblasti byly rozděleny mezi jednotlivé svazové republiky. To bylo nejhorší pro kozáky na [[Terek]]u a [[Don]]u. Brzy na to se jich dotkla vlna združstevňování a mnozí z nich byli označeni jako [[Kulak|kulaci]] a odesláni na nucené práce.
 
V roce [[1936]] byla zrealizována myšlenka zavést kozácké jednotky do [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Kozáci v Rudé armádě byly jezdecké jednotky, které však jen velmi okrajově navazovaly na své předchůdce.