Verze z 4. 10. 2017, 11:45 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 716 372 editací m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 11. 2017, 23:30 editovat zrušit editaci Protestant (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 35 929 editací dopl, rozepsání zkratek a nalezení linků, link, ref. značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 61: === Po převratu === Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Například pod velením [[Bělogvardějci\|bělogvardějského]] generála [[Anton Ivanovič Děnikin\|Antona Ivanoviče Děnikina]] bojovalo proti bolševikům 150 tisíc donských kozáků. Proto [[komunistický režim]] podnikl vůči kozákům genocidu a odhaduje se, že v letech 1919 a 1920 během [[Ruská občanská válka\|ruské občanské války]] bylo až 500 tisíc donských kozáků a jejich rodinných příslušníků bolševiky zavražděno nebo deportováno do vyhnanství.<ref>Kort, Michael (2001). ''The Soviet Colosus: History and Aftermath'', s. 133. Armonk, New York: M.E. Sharpe. ISBN 978-0-7656-0396-8.</ref> Kozácké populace také byly těžce postiženy uměle vyvolaným [[Hladomor na Ukrajině\|hladomorem]] na počátku 30. let 20. století. Zároveň již po [[Komunistická strana Sovětského svazu\|bolševickém]] převratu přešla část kozáků vedená atamanem [[Semjon Michajlovič Buďonnyj\|Buďonným]] (později [[maršál]] [[Sovětský svaz\|Sovětského svazu]]) k [[Komunistická strana Sovětského svazu\|bolševikům]], pod příslibem, že [[Komunistická strana Sovětského svazu\|bolševici]] předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům. Řádek 100: == Zbraně == [[Švédsko\|Švédský]] král [[Gustav Adolf II.]] na návrh [[plukovník]]a [[Melchior von Wurmbrand\|Melchiora von ~~Vurmbrandta~~Wurmbrandta]] a [[baron]]a Roberta Scotta zavedl v roce 1626 čtyřliberní (84 mm) kožená děla. Tato děla samozřejmě nebyla jen z kůže. Základ tvořila hlaveň z tenkého měděného či bronzového plechu dosahujícího tloušťky odpovídající čtvrtině kalibru děla. U konce komory byla tato hlaveň zesílená. Ústí hlavně svírala železná obruč a další obruče byly po celé délce hlavně. Vzdálenost mezi obručemi byla rovna kalibru zbraně. Další vrstvu tvořila prosmolená látka nebo provazy a koňské žíně. Celé to pak bylo obalené kůží namočenou v dehtu a sevřené ještě dvěma železnými obručemi s oky pro snazší přenášení. Dělo vážilo přibližně 48 kg a na lafetě ho snadno přemístil jeden kůň nebo dva lidé. Do koženého děla se nabíjely pouze olověné nebo kamenné projektily. V letech 1626–1630 se kožená děla zúčastnila několika bitev. Byla lehká a snadno se s nimi manipulovalo, ale měla několik zásadních nedostatků: # Kvůli nízké tepelné vodivosti kůže se dělo zahřálo sice až po 8–10 výstřelech, ale bronzový nebo měděný vnitřek hlavně shořel. V kůži se pak tvořily otvory, které měly za následek velké množství nehod. # Tato děla měla nedostatečnou mechanickou pevnost, což zásadně snižovalo jejich využití v boji. Řádek 107: == Kozáci v první a druhé světové válce == [[Soubor:Kuban Cossacks 1937.jpg\|náhled\|vlevo\|Kubáňští kozáci na prvomájové přehlídce v roce 1937]] Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce\|říjnové revoluce]] se kozáci, jichž bylo dle odhadů ještě před [[První světová válka\|první světovou válkou]] na 4, 5 miliónů,<ref>{{Citace periodika Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce\|říjnové revoluce]] se kozáci přidávali na obě strany konfliktu. Mnozí zkušení velitelé, jako [[Pjotr Nikolajevič Krasnov\|Krasnov]] nebo [[Andrej Grigorjevič Škuro\|Škuro]], se postavili na stranu bílých, drobní kozáci se naopak přidávali k [[Rudá armáda\|Rudé armádě]], mezi nimi i později známý [[Semjon Buďonnyj]]. Po vítězství komunistů v roce [[1920]] konečně přišla krutá rána v podobě „dekozakizace“ ([[Ruština\|rusky]] ''razkazačivanie''). Komunistická vláda totiž tvrdila, že kozáci jsou nebezpečný teroristický živel a potenciální nepřítel jejich režimu. Kozácká samospráva byla zrušena a jejich oblasti byly rozděleny mezi jednotlivé svazové republiky. To bylo nejhorší pro kozáky na [[Terek]]u a [[Don]]u. Brzy na to se jich dotkla vlna združstevňování a mnozí z nich byli označeni jako [[Kulak\|kulaci]] a odesláni na nucené práce.▼ \| příjmení = Vykoupil \| jméno = Libor \| odkaz na autora = Libor Vykoupil \| titul = Ecce Homo - popraveni velitelé a organizátoři kozáckých jednotek \| periodikum = Rozhlas.cz \| datum = 2007-01-16 \| ročník = \| číslo = \| strany = \| jazyk = cs \| url = http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-popraveni-velitele-a-organizatori-kozackych-jednotek--311288 \| datum přístupu = 2017-11-13 ▲~~Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce\|říjnové revoluce]] se kozáci~~}}</ref> přidávali na obě strany konfliktu. Mnozí zkušení velitelé, jako [[~~Pjotr~~Petr Nikolajevič Krasnov\|Pjotr Nikolajevič Krasnov]] nebo [[Andrej ~~Grigorjevič~~Grigorijevič ~~Škuro\|~~Škuro]], se postavili na stranu bílých, drobní kozáci se naopak přidávali k [[Rudá armáda\|Rudé armádě]], mezi nimi i později známý [[Semjon Buďonnyj]]. Po vítězství komunistů v roce [[1920]] konečně přišla krutá rána v podobě „dekozakizace“ ([[Ruština\|rusky]] ''razkazačivanie''). Komunistická vláda totiž tvrdila, že kozáci jsou nebezpečný teroristický živel a potenciální nepřítel jejich režimu. Kozácká samospráva byla zrušena a jejich oblasti byly rozděleny mezi jednotlivé svazové republiky. To bylo nejhorší pro kozáky na [[Terek]]u a [[Don]]u. Brzy na to se jich dotkla vlna združstevňování a mnozí z nich byli označeni jako [[Kulak\|kulaci]] a odesláni na nucené práce. V roce [[1936]] byla zrealizována myšlenka zavést kozácké jednotky do [[Rudá armáda\|Rudé armády]]. Kozáci v Rudé armádě byly jezdecké jednotky, které však jen velmi okrajově navazovaly na své předchůdce.

Kozáci: Porovnání verzí