Alexandr I. Jagellonský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m prázdný parametr v infoboxu
-odkaz na rozcestník, typos, wikilink
Řádek 33:
| místo odpočinku =
}}
'''Alexandr Jagellonský''' ([[5. srpen|5. srpna]] [[1461]] [[Krakov]] – [[19. srpen|19. srpna]] [[1506]] [[Vilnius]]) byl [[velkoknížeLitevské litevskývelkoknížectví|litevským velkoknížetem]] ([[1492]]–[[1506]]) a později polským králem ([[1501]]–[[1506]]).
 
Narodil se jako čtvrtý syn [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV. Jagellonského]] a jeho choti [[Alžběta Habsburská (1436)|Alžběty Habsburské]]. Jeho vychovatelem byl známý historik [[Jan DlugoszDługosz]]. Alexandr pobýval v mládí často na Litvě a znal litevský jazyk.
 
== Litevský velkokníže ==
Řádek 43:
Litevcům imponovalo, že Kazimír usiloval s pomocí svých rádců o samostatnou, na Polsku nezávislou, zahraniční politiku země. Jako litevský velkokníže musel řešit téměř neustálé problémy na neklidné moskevsko-litevské hranici, neboť [[Moskva]] usilovala o rozšíření své vlády na původně ruská území, která se nacházela již delší dobu pod nadvládou Litvy. V době jeho nástupu na litevský velkoknížecí stolec probíhala od přelomu let [[1486]]/[[1487]] první litevská válka s Moskevskou Rusí, kde vládl [[Ivan III.]] Měla charakter pohraničních střetů, během kterých přešla pod svrchovanost Moskvy mnohá knížectví z povodí horní Oky, aniž jim v tom mohl Kazimír IV. zabránit.
 
Alexandr dal vzápětí po svém nastoupení na trůn najevo ochotu uzavřít s Moskvou mír. V tom ho podporoval jeho bratr Jan Albrecht, který si přál mít zajištěnou východní hranici jagellonských držav. Obávali se totiž možných nájezdů ze strany [[Krymští Tataři|krymských Tatarů]], kteří byli již od roku [[1466]] Ivanovými spojenci. Alexandrovou hlavní snahou ve vztahu k moskevskému státu se stalo omezení jeho expanzívních snah prostřednictvím dynastického spojení jagellonského a rurikovského domu. Moskva tuto nabídku přijala. Mírová smlouva byla uzavřena roku [[1494]] a Litva z ní neměla téměř žádné výhody, neboť musela souhlasit se dvěma značnými územními ústupky. Moskvě připadla oblast okolo Vjazmy a knížectví na horní [[Oka (přítok Volhy)|Oce]], která během války získala. Hranice moskevského státu se tak přiblížily ke [[Smolensk]]u, důležitému strategickému bodu, který Rusové nehodlali ponechat v rukách Litevců.
 
Na potvrzení smlouvy uzavřel Alexandr sňatek z jednou ze tří dcer Ivana III. Helenou. Nezískal tím žádné věno, domníval se však, že dynastický svazek zajistí jeho zemi mír ze strany Rusů. Jeho úvahy však byly mylné. Velkokníže musel samozřejmě slíbit, že jeho choť bude moci svobodně vyznávat [[pravoslaví|pravoslavnou víru]] svých předků a že ji nebude nutit stát se katoličkou. Proti vůli nastávajícího tchána se mu nepodařilo prosadit ani to, že pokud by si Helena sama přála konvertovat, bude její přání rozhodující. To se do budoucna stalo pro Ivana III. stálou záminkou pro stížnosti proti Alexandrovi a nakonec i záminkou pro vypuknutí další rusko-litevské války.
Řádek 53:
Alexandr svého zvolení polským sejmem skutečně dosáhl, ovšem za cenu ústupků šlechtě. Korunovaci nového polského krále provedl jeho mladší bratr [[Hnězdno|hnězdenský]] arcibiskup a primas polské církve [[Frederyk Jagellonský]] v katedrále v [[krakov]]ském [[Wawel]]u za přítomnosti královny matky Alžběty Habsburské. Alaxandrova manželka Helena Moskevská korunována polskou královnou být nemohla, bránilo jí v tom pravoslavné vyznání.
 
Alexandrovou volbou došlo k dalšímu upevnění polsko-litevské personální unie. Alexandr se však vzdal dědičných práv na litevské velkoknížectví, kterému měl napříště vládnouvládnout jako veliký kníže ten, kdo bude zvolen polským králem.
Smlouva o unii, uzavřená v roku [[1501]], potvrdila užší vazbu litevského velkoknížectví na polský stát a oslabila pozice Jagellonců v Litvě. Velkokníže měl být napříště volen současně s polkýmpolským králem.
 
Roku 1505 se sejm v Radomi usnesl na tzv. radomské konstituci, jejíž součástí byl zákon ''Nihil novi'', který dále omezil panovnickou moc v Polsku ustanovením, že král může nadále vydávat zákony jen ve spolupráci se sejmem.
 
Alexandr zemřel ve Vilniusu ve věku 45 let a byl zde jako jediný z jagellonských králů také pohřben, a to v [[Katedrála svatého Stanislava (Vilnius)|katedrále sv. Stanislava]]. Jeho manželství zůstalo bezdětné, proto byl za následníka vybrán jeho nejmladší bratr [[Zikmund I. Starý]].
 
== Vývod z předků ==