Ekumenismus: Porovnání verzí

</ref> později celek [[Starověký Řím|Římské říše]], ''orbis Romanus''. Tak se používá i v [[Nový zákon|Novém zákoně]], i když první křesťanská církev užívala spíše podobný pojem ''katholikos'' (od ''kath´holon'', vcelku, po celém světě), což je dodnes označení jak [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]], tak [[Patriarcha|patriarchů]] ortodoxních (pravoslavných) církví. „Ekumenický“ byl potom titul pro instituce působící v celé říši, odtud také označení [[ekumenický koncil]].<!--<ref>[[''RGG'', heslo „Ökumenische Bewegung“; [[:en:Ecumenism]] .</ref>-->

Po rozdělení západní a východní církve v 11. století a po [[Reformace|reformaci]] od 16. století se křesťanství rozdělilo na množství často národních církví, jež spolu jednak soutěžily, jednak se podílely na konfliktech jednotlivých evropských států. Z náboženských sporů vznikly náboženské války, zejména vlna občanských válek v západní a střední Evropě v 16. a 17. století. Teprve s oslabováním vlivu církví a křesťanství v 19. století si mnoho věřících začalo uvědomovat, že nepřátelství mezi jejich církvemi je selhání, v přímém rozporu se slovy Ježíše Krista o jednotě (např. Jan 17,11;22), a že u lidí snižuje věrohodnost křesťanského kázání.

Moderní ekumenické hnutí začíná jako sbližování a spolupráce roztříštěných protestantských církví a skupin v polovině 19. století, zejména v Anglii. Prvními kroky bylo založení vzdělávacích organizací mládeže [[YMCA]] ([[1844]]) a [[YWCA]] ([[1855]]) v Londýně. Následovala Světová konference o misiích ([[1910]] v [[Edinburgh|Edinburgu]]), Světová konference církví, svolaná biskupem N. Söderblomem ve [[Stockholm]]u [[1925]] a po odkladech, způsobených válkami, byla roku [[1948]] v [[Amsterdam|Amsterodamu]] založena [[Světová rada církví]] (SRC, anglicky WCC).<!--<ref>[[:en:Ecumenism]]; [[:en:World Council of Churches]] </ref>-->

Dlouho odmítavý postoj katolické církve změnil papež [[Jan XXIII.]] založením [[Papežská rada pro jednotu křesťanů|Sekretariátu pro jednotu křesťanů]] ([[1960]]), který pak začal vést různá jednání. Na [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] byly přijaty dokumenty [[Unitatis redintegratio|o ekumenismu]] ([[1964]]) a [[Dignitatis humanae|o náboženské svobodě]] ([[1965]]). Katolická církev se sice nevzdala svého nároku být církví všeobecnou čili katolickou, zároveň však přestala označovat věřící jiných křesťanských církví jako [[heretik]]y, omluvila se za křivdy, které v souvislosti s rozdělením napáchali někteří její členové, a vyzvala k široké spolupráci. Papež [[Pavel VI.]] s [[Seznam konstantinopolských patriarchů|konstantinopolským patriarchou]] [[Athenagoras|Athenagorou]] zrušili roku [[1965]] vzájemné vyloučení z církve z roku [[1054]] a katolická církev se stala pozorovatelem ve Světové radě církví.<ref>''Wörterbuch der Kirchengeschichte'', 1982:, str. 432. </ref> Roku [[1999]] se zástupci katolické církve a luterských církví dohodli na společném stanovisku v otázce ospravedlnění, která je kdysi rozdělila, a roku [[2006]] se k této dohodě připojily i metodistické církve.<!--<ref>[[:en:Ecumenism]] </ref>-->