DDT: Porovnání verzí

 

== Historie ==

DDT byl poprvé syntetizován již v roce [[1874]] rakouským chemikem [[Othmar Zeidler|Othmarem Zeidlerem]]. Jeho insekticidní účinky však objevil až [[Švýcarsko|švýcarský]] chemik [[Paul Hermann Müller]] v roce [[1939]], kterému byla v roce [[1948]] udělena [[Nobelova cena]] za fyziologii a medicínu. Od [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl DDT používán v masovém měřítku. Sloužil jako přípravek k hubení škodlivého hmyzu v [[zemědělství]], ale především k likvidaci [[komárovití|komárovitého hmyzu]] v tropických zemích.

DDT přivezla do Evropy americká armáda. Vězňové osvobozených koncentračních táborů ve svých vzpomínkách uvádějí, jakým dobrodiním byl tento pudr, který účinně a okamžitě hubil veškerý hmyz.

 

== Rachel Carson ==

V roce [[1962]] vydala bioložka a spisovatelka [[Rachel Carsonová]] knihu ''[[Silent Spring]]'' (Mlčící jaro). V ní uvedla, že přítomnost DDT v živočišných tkáních a potravních řetězcích byla zjištěna i v lokalitách daleko vzdálených od míst jeho nasazení a že se hromadí v tkáních živočichů (bioakumulace). Patrně nejprokazatelnější negativní vliv DDT na životní prostředí byl zaznamenán u dravých ptáků,{{Doplňte zdroj|nejprokazatelnější negativní vliv DDT na životní prostředí byll zaznamenán u dravých ptáků}} kteří tvoří vrchol potravní pyramidy. Hlodavci, kterými se tito dravci převážně živí, hromadí ve svých orgánech DDT z chemicky ošetřených rostlin. V orgánech predátora se pak koncentrace DDT opět několikanásobně zvýší ([[bioakumulace]]). Výsledkem je nízká plodnost, zeslabení skořápky (což vede k puknutí vejce ještě před vylíhnutím), degenerovaná mláďata a postupné vymírání druhu.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Veselovský