Dialektický materialismus: Porovnání verzí

m
opr. ozn.
m (?)
m (opr. ozn.)
Takovýto [[monismus]] (výklad světa z jedné substance – zde z hmoty) modifikuje i otázku poznání. Dialektický materialismus odmítá veškerý [[agnosticismus]] či [[gnozeologie|gnozeologický]] [[skepticismus]] a tvrdí, že svět je poznatelný proto, že bytí i vědomí jsou stejné [[substance]] (materie, hmota). Proto podle něj mizí problém poznatelnosti světa a – protože se jedná o dějinný proces – zbývá jen otázka, kolik je toho už poznaného a kolik je ještě třeba poznat.
 
Svět však nelze chápat jako hotový, který by lidské vědomí mělo pouze poznat v jeho neměnnosti. Naopak svět je neustálá změna, neboť člověk je ve světě jako činný subjekt. [[Praxe]] je dalším ústředním pojmem diamatu{{čeho?ujasnit}}. Svět je sice řízen přírodními zákonitostmi, ale člověk je v rámci oněch zákonitostí schopen realitu měnit. Pravda se nenachází hotová, ale musí se vydobývat praxí (prací). Praxe (otázka „K čemu?“) je pro dialektické materialisty jediným kritériem pro otázku pravdivosti. Pravdivé bylo pro ně to, co slouží společenskému růstu a rozvoji tak, jak si ho sovětské vedení představovalo.
 
Spojením bytí a vědomí (vzájemné působení hmoty na vědomí a zároveň vědomí na hmotu), které jsou v podstatě tímtéž, se podle dialektického materialismu překonává [[Immanuel Kant|Kantovo]] dělení na [[svět jevů]] a [[svět o sobě]], protože skutečný svět v dialektickém marxismu je zde pro vědomí. (Mluví-li se o [[dialektika|dialektice]], myslí se právě na onen vztah mezi bytím a vědomím, kdy dochází k neustálému vzájemnému střetávání a působení.)