Neoklasicismus: Porovnání verzí

{{Různé významy|tento=výtvarnému umění|druhý=literatuře|stránka=Neoklasicismus (literatura)}}

'''Neoklasicismus''' či '''novoklasicismus''' je v [[Architektura|architektuře]] a ve výtvarném umění třetí vlna [[Klasicismus|klasicismu]] čili návratu ke klasické římské a řecké architektuře. Ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] se objevuje od 60. let [[19. století]] jako dekorativní sloh veřejných budov a pak i městských [[Obytný dům|obytných domů]] a v rozvolněné podobě se vracel i během [[20. století]]. Také v malířství a v hudbě se [[Umělec|umělci]], kteří hledali nějaký nový a pevnější řád, označují jako „neoklasičtí“.

[[Soubor:Prag Museum 1900.jpg |thumbnáhled|upright=1.2|[[Národní muzeum]] v Praze ([[Josef Schulz]], 1885-1890)]]

Od starších forem klasicismu se neoklasicismus liší především tím, že je silně formální: přebírá sice mnoho prvků starověké architektury, používá je však jako dekoraci na budovách čistě účelových (školy, úřady, banky, nádraží i běžné činžovní domy). I když některé veřejné budovy mají nepochybnou uměleckou hodnotu (například [[Národní muzeum]] v Praze), běžná stavební produkce pouze pokrývala plochu fasády [[Ozdobný architektonický prvek|ozdobnými prvky]], často prefabrikovanými ze sádry a užívanými bez ladu a skladu. V tomto hodně vyprázdněném slohu byla vystavěna velká část městských center i nových okrajových čtvrtí po celé Evropě i v USA, zejména v období 1865–1910. Po roce 1900 je novoklasicismus pozvolna vystřídán novými dekorativními slohy ([[secese]], [[Art nouveau]]), které ovšem ruší přísnou souměrnost a pravidelnost fasád i strohý kánon [[Klasická řádová architektura|klasické řádové architektury]].

Obliba neoklasického stylu reagovala na rychlé střídání různých „[[Historismus (umění)|historických]]“ slohů ([[Novorománský sloh|novorománský]], [[Novogotika|novogotický]], [[Novobaroko|novobarokní]]), které brzy vycházely z módy, kdežto návrat ke „klasickým“ vzorům dával budovám solidní a nadčasový vzhled a i běžné obytné domy povyšoval nad prosté účelové stavby s hladkou fasádou bez ozdob.

Také řada hudebních skladatelů hledala v klasické hudbě přelomu 18. a 19. století oporu proti převládajícímu romantismu, například [[Igor Fjodorovič Stravinskij]], [[Maurice Ravel]] a další.