Svářková ocel: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m nadbytečné "teprve", co je to 30 let života
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Slitiny železa a uhlíku|obrázek=A231 - Optical micrograph of wrought iron.jpg|popis=Struska rozválcovaná ve feritické matrici svářkové oceli}}
 
'''Svářková ocel''' byla výsledkem dnes již opuštěného způsobu výroby [[Ocel|oceliocel]]i. Vyráběla se zkujňováním [[surové železo|surového železa]] v [[pudlovna|plamenné pudlovací peci]]. Surové železo a [[Kovový šrot|šrot]] se při míchání (pudlování) a za přístupu vzduchu zpracovával v těstovitou hmotu při 1300&nbsp;°C (tj. nebyla dosažena teplota tavení<ref name="dejfiltech"/>),<ref name="Lapcik"/> ze které se následně [[buchar]]em vykovaly tyče a zároveň se tak odstraňovala struska. Tyče se následně rozválcovaly na tlusté plechy, které se ve svazích na válcích kovářsky nebo tavením [[svařování|svařovaly]]. Pak se z nich vyválcovala [[tvarová ocel]] (profily). Postup byl vynalezen Angličanem [[Henry Cort|Henrim Cortem]] v letech 1783–1784.<ref name="dejfiltech"/><ref name="Faltus-35"/><ref name="AngliaCampus "/>
 
Velký obsah zaválcované [[struska|strusky]] způsoboval vrstevnatost materiálu. Pro malý obsah uhlíku dosahuje ocel [[mez pevnosti|meze pevnosti]] v tahu 330 až 400&nbsp;MPa, [[tažnost]] se pohybuje od 12 do 25 %. Vlastnosti oceli jsou značně rozdílné ve směru válcování (vyšší) a kolmo ke směru válcování. Svářková ocel se používala v českých zemích do konce [[19. století]].<ref name="Faltus-35"/>
Řádek 39:
 
{{pahýl}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Ocel]]