Kredit (školství): Porovnání verzí

'''Kredit''', přesněji '''kreditní bod''', je jednotka náročnosti, kterou se měří a oceňuje objem práce, který musí [[vysoká škola|vysokoškolský]] student průměrně vynaložit na úspěšné zvládnutí [[Kurz (pedagogika)|kurzu]], modulu nebo jiné části [[studium|studia]].

Na rozdíl od vysokoškolského studia, které přesně předepisovalo, které kurzy (přednášky, semináře, cvičení atd.) musí student během studia absolvovat, dává jim kreditový systém daleko větší volnost. Přitom ale nespoléhá úplně jen na vlastní píli studenta a zhruba měří objem jeho práce. Kromě toho se při rostoucí složitosti a specializaci vědních oborů nedá celý obor rozumně pokrýt ve stejné hloubce a studenti se musí více nebo méně specializovat už během studia. Na větších univerzitách si studenti mohou také volit z několika podobných kurzů podle toho, jaké podání a zaměření jim lépe vyhovuje.

Moderní vysokoškolské studium se obvykle skládá z několika povinných kurzů, resp. předmětů (někdy též tzv. ''Áčkové předměty''), a velkého množství povinně volitelných kurzů (někdy též tzv. ''Béčkové předměty'') a také volitelných kurzů (někdy též tzv. ''Céčkové předměty''), přičemž povinný objem práce, kterou musí student vynaložit, se měří právě kredity.

Studentská mobilita pomáhá přenášet nové poznatky, myšlenky a přístupy a je tak z hlediska kvality studia i širšího rozhledu studentů žádoucí. V evropských zemích byla také od středověku až do poloviny 20. století běžná a v současnosti je pro prestižní univerzity nezbytná. Aby i v současných podmínkách mohl student část studia absolvovat na jiné univerzitě, bylo třeba zavést srovnatelné měření a hodnocení studentova výkonu.

[[Boloňský proces|Boloňská deklarace]] z roku 1999, k níž se (k 31. 12. 2012) připojilo 47 evropských i mimoevropských zemí, doporučila - vedle děleného studia - mezinárodně srovnatelný kreditní systém [[ECTS]] (z anglického ''European Credit Transfer and Accumulation System''), který stanovuje, že požadovaný objem práce studenta za rok (asi 1500 až 1800 hodin) má odpovídat zhruba 60 kreditním bodům, takže jeden kreditní bod představuje studijní zátěž zhruba 25-30 hodin. Studijní zátěž přitom zahrnuje jak hodiny strávené v posluchárně nebo v laboratoři, tak vlastní studium v knihovně nebo doma. Student, který kurz úspěšně absolvoval, získává příslušný počet kreditních bodů bez ohledu na to, jakou dostal známku.

Konkrétní přiřazení kreditů kurzům, modulům a jiným částem studia je v pravomoci vysoké školy a zavedení ECTS je na vůli jednotlivých signatářských zemí. Evropská unie ani většina zemí včetně ČR ECTS nenařizuje, ale dobré vysoké školy samy se jej snaží zavádět a získávat tak osvědčení "ECTS label" právě kvůli podpoře mobility.

Roku 2010 se účastnické státy dohodly na vytváření "Evropského vysokoškolského prostoru" (''European Higher Education Area'', '''EHEA''').