Právo národů na sebeurčení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Související články: - čechoslovakismus (to sem nepatří) |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{neověřeno}}
'''Právo národů na sebeurčení''' je principem, ze kterého některé státy odvozují svou legitimitu (například [[Slovensko]] v [[Ústava Slovenské republiky|Ústavě Slovenské republiky]], či tehdejší [[Československo]]), zatímco v jiných případech je pokládán za nepřípustný a destabilizující [[separatismus]]. Toto právo je odvozováno z ideje [[národní stát|národního státu]]. Jeho cílem nebo prostředkem je zpravidla vytvoření státu nebo autonomního území podle etnických územních hranic, případně etnická samospráva na personálním principu.
== Historie ==
{{NPOV|část}}<!-- 3 odst., viz diskuse -->
Právo národů na sebeurčení bylo formulováno v podmínkách [[nacionalismus|nacionalismu]] 19. století (sjednocení Itálie, sjednocení Německa) a bylo uplatňováno zejména při rozpadu velkých mnohonárodních říší ([[Osmanská říše]], [[Rakousko-Uhersko]]) po [[První světová válka|první světové válce]]. Jedním z výsledků byl i vznik [[Československo|Československa]].
Hlavním zastáncem této myšlenky byly [[Spojené státy americké]] a [[americký prezident]] [[Woodrow Wilson]], který ji jako součást svých [[Čtrnáct bodů|Čtrnácti bodů]] prosazoval při jednáních o [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvě]].
Čeští Němci se neúspěšně snažili uplatnit své právo na sebeurčení po vzniku Československa, později bylo právo na sebeurčení problematicky uplatněno v [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]], na jejímž základě byly od Československa odtrženy části s německou, polskou nebo maďarskou většinou a připojeny k sousedním státům. [[První vídeňská arbitráž]] určila maďarsko-československou hranici.{{Fakt/dne|20121113182704}}<!-- viz diskuse, POV a přesnost -->
Na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] bylo právo národů na sebeurčení (zásada sebeurčení) zakotveno v [[Charta Spojených národů|Chartě OSN]], zejména na podnět [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Uplatňováno bylo v rámci [[dekolonizace]] kolem [[šedesátá léta|šedesátých let]] 20. století, s odvoláním na [[Atlantická charta|Atlantickou chartu]] ze 14. srpna 1941. Rezoluce [[Valné shromáždění OSN|Valného shromáždění OSN]] ze dne [[16. prosinec|16. prosince]] [[1952]] zdůraznila, že právo na sebeurčení je předpokladem pro plné uplatnění [[základní lidská práva|základních lidských práv]].
Po konci [[studená válka|studené války]] se uplatnilo při rozpadu [[Jugoslávie]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Představa národního státu měla svůj podíl na [[etnická čistka|etnických čistkách]] a bojových konfliktech v některých oblastech.
V současnosti probíhá diskuze o právu na národní sebeurčení například v souvislosti s [[Kosovo|Kosovem]], [[Tibet]]em a [[Ujguristán]]em v [[Čína|Číně]], [[Baskicko|Baskickem]] ve [[Španělsko|Španělsku]], ruských menšin v [[postsovětské státy|postsovětských státech]] a neruských menšin v [[Rusko|Rusku]] ([[Tatarstán]], [[Čečna]] atd.).
Řádek 28:
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Separatismus]]
| |||