Smazaný obsah Přidaný obsah
reference
značka: školní IP
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 3:
'''Vyučování''' je [[Pedagogika|pedagogický]] proces, v němž vystupují [[učitel]], [[žák (osoba)|žák]] a obsah [[vzdělávání]] neboli [[učivo]] za účelem splnění výchovně vzdělávacích cílů. Probíhá za nějakých podmínek, kde subjekty vstupují do vzájemných vztahů. Učitel musí vycházet z obsahu vzdělání, ale přizpůsobit se také zpracování učiva tak, aby to bylo vhodné pro žáky. Žáci přijímají učivo a zpracují si ho v mozku do podoby, které rozumí v souvislosti s jejich osobní zkušenosti.
 
V didaktickém pojetí má tento pojem jiné vymezení. [[Didaktika]] vymezuje vyučování jako druh lidské činností, která spočívá v interakci učitele a žáků. Základem takové interakce je záměrné působení na žáky tak, aby u nich došlo k procesu [[učení]]. Synonymem pro tento výraz může být pojem '''výuka''' jakožto sociální systém, ve kterém jsou různé prvky v určité relaci a dochází k vlivu z vnějšku.
 
== Výchovně vzdělávací cíle ==
Řádek 17:
 
== Vyučování v čase ==
Pohledy na vyučování se v čase měnily. V průběhu dějin byla vytvořená spousta modelů a teorií, které nám objasňují, co je to vyučování. Průcha (2009b) uvádí, že například [[Jan Amos Komenský]] se ve svém díle ''Didaktika analytická'' vyjadřuje k vyučování jako k činnosti, které v žákovi budí snahu učit se hbitě, důkladně a s chutí. Dále pak J. F. Herbart vysvětluje podstatu vyučování na didaktickém trojúhelníku, jehož teorie je postavena na pojmech formální stupě poznávání a artikulace výuky. Další zajímavé vymezení pojmu vyučování definoval [[John Dewey|J. Dewey]], který vidí vyučování jako učení se prostřednictvím jednání, zkušenosti a praxe. Ve 20 století došlo k velkému rozmachu teorií vyučování a mnoho z nich ovlivnil [[Sociální konstruktivismus|konstruktivismus]].
 
Jak uvádí Průcha (2009b), vyučování vždy předpokládá určité rozdělení rolí učitele a žáka, avšak pojetí vyučování může být různé. Školní vyučování je specifickým typem jednání učitele, které se realizuje v pedagogických situacích – ty představují určitý časem ohraničený úsek. Tyto pedagogické situace učitel musí nejen zvládat, ale také je utvářet.
Řádek 29:
== Dělení výukových metod ==
Hlavní rozdělení vyučovacích metod je rozdělení na tradiční a inovativní metody. Zormanová (2012) výukové metody dělí takto:
* '''Tradiční výukové metody'''
** metody slovní – [[monolog]]ické a [[dialog]]ické
** metody názorně demonstrační – předvádění a pozorování, práce s obrazem, instruktáž
Řádek 39:
** didaktická hra
** metody [[Heuristika|heuristické]], řešení problémů
** individualizovaná forma
** samostatná práce žáků
** skupinová výuka
Řádek 94:
* PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. ''Pedagogická encyklopedie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462.
* ZORMANOVÁ, Lucie. ''Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod''. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 155 s. ISBN 9788024741000.
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Studium]]