Výpočetní tomografie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
styl a 1 ref
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 14:
| url = https://doi.org/10.1016/j.ymeth.2009.08.007
| datum přístupu = 2017-09-26
}}</ref>
 
== Terminologie ==
Řádek 20:
 
== Historie ==
[[Soubor:CTScan.jpg|thumbnáhled|Nákres výpočetního tomografu.]]
Základy výpočetní tomografie položil [[Wilhelm Conrad Röntgen|W. C. Röntgen]], který roku [[1895]] objevil paprsky X. Tyto paprsky, známé jako [[rentgenové záření]], vznikají při interakci rychlých [[elektron]]ů s [[hmota|hmotou]] a díky své velmi krátké [[vlnová délka|vlnové délce]] jsou schopny prozářit lidské tělo. Za tento objev získal jako vůbec první člověk roku [[1901]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]]. Při průchodu paprsků různými vnitřními orgány dochází v závislosti na jejich [[biochemie|biochemickém]] složení k tlumení paprsků. Jejich analýzou můžeme do značné míry rekonstruovat složení pacientova těla - na tomto principu funguje klasický rentgen.
 
Řádek 28:
 
== Princip ==
[[Soubor:PrincipCT.svg|thumbnáhled|Princip výpočetního tomografu.]]
Pacient je zasunut do přístroje, kde jej po kruhové trajektorii obíhá zařízení složené z [[rentgenka|rentgenky]] a [[detektor]]ů. [[Brzdné záření]], které je emitováno na [[anoda|anodě]] rentgentky, prochází vyšetřovaným objektem a po dopadu na detektor je zaznamenána intenzita dopadajícího záření (která je po průchodu objektem vždy menší než intenzita vyzářená).
 
Řádek 39:
Zkoumaný objekt je prozářen z nejrůznějších úhlů v jedné rovině, čímž získáme zpravidla několik set projekcí. Úkolem výkonného počítače, který bývá součástí tomografu, je zrekonstruovat plošný řez vyšetřovaným objektem. Tento problém v zásadě spočívá ve vyřešení (= vypočítání) velké soustavy rovnic. Vyšetřovaný řez je tedy pokryt maticí objemových elementů, tzv. [[voxel]]ů, a výsledek řešení soustavy rovnic spočívá v přiřazení skutečného koeficientu oslabení/absorpce každému voxelu.
 
[[Soubor:Tomographic fig1.png|thumbnáhled|leftvlevo|Použití Radonovy transformace.]]
V praxi se k řešení této úlohy, tzv. obrazové rekonstrukce, používá '''[[Radonova transformace]]''' a zpětná Radonova transformace. Radonova transformace, znázorněná na obrázku, se používá ve tvaru
 
Řádek 49:
 
== Realizace ==
[[Soubor:Spiral CT.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Spirální CT.]]
Výpočetní tomografy jsou realizovány pomocí dvou konstrukčních principů, a to pomocí konstrukce ''vějířové'', nebo ''kruhové''. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že u vějířového přístroje se otáčí jak rentgenka, tak detektorová soustava. U kruhového přístroje se otáčí pouze rentgenka, a detektory jsou umístěné po celém obvodu přístroje. V praxi se používá téměř výhradně konstrukce vějířové, vzhledem k tomu, že díky [[kolimátor]]ovým lamelám jsme schopni zamezit dopadu nežádoucích, odražených paprsků.
 
Řádek 58:
 
=== Hrudník ===
[[Soubor:Vypocetni tomograf.jpg|thumbnáhled|Výpočetní tomograf]]
[[Soubor:Moderní dvouzdrojový výpočetní tomograf.jpg|thumbnáhled|Moderní dvojzdrojový výpočetní tomograf]]
[[Soubor:Výpočetní tomograf.jpg|thumbnáhled|vnitřek výpočetního tomografu]]
 
Výpočetní tomografie je výborná pro odhalování jak akutních, tak chronických změn v plicním [[parenchym]]u (vnitřní tkáň orgánů, v tomto případě plic). Běžné dvourozměrné rentgenové snímky totiž poruchy vnitřní tkáně zobrazí jen velmi nezřetelně nebo je nezobrazí vůbec. Používá se celá škála různých technik podle očekávaného nálezu. Pro vyhodnocování chronických intersticiálních procesů ([[rozedma plic|rozedma]], [[fibróza plic|fibróza]] atd.) se používají tenké řezy s rekonstrukcemi o vysokých prostorových frekvencích. Pacient se často snímkuje při výdechu a nádechu. Tato speciální technika se nazývá výpočetní tomografie s vysokou rozlišovací schopností (HRCT).
Řádek 170:
 
{{Portály|Medicína}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Elektromagnetické záření]]