Napájecí kolejnice: Porovnání verzí

[[Soubor:Napajeci_kolejnice_la_cabanasse_1997.jpg|thumbnáhled|Napájecí kolejnice pro vrchní kontakt. Obrázek pochází z úzkokolejky na francouzské straně Pyrenejí – ze stanice La Cabanasse, rok 1997. Pozoruhodná jsou především bezpečnostní opatření k zabránění kontaktu osob s napájecí kolejnicí.]]

[[Soubor:Napajeci_kolejnice_straussberg_2004.jpg|thumbnáhled|Napájecí kolejnice pro spodní kontakt – [[Berlínský S-Bahn|berlínský S-bahn]] – stanice Strausberg. Po prodloužení trasy do stanice Strausberg Nord projíždějí soupravy S-Bahnu, které pokračují do této stanice, ve stanici Strausberg odbočkou od nástupiště původní konečné kolem nástupiště pro klasické vlaky. Napájecí kolejnice začíná prakticky v úrovni konce nástupištní hrany a výhybkou je výjimečně vedena bez přerušení, neboť přímo S-Bahn nejezdí. Za pozornost stojí i mohutná ochrana pilíře v pozadí proti vykolejeným vozidlům - beton, naváděcí a přídržné kolejnice ]]

[[Soubor:Stromschiene Hamburger S-Bahn.jpg|thumbnáhled|Napájecí kolejnice pro boční kontakt – [[S-Bahn v Hamburku|S-bahn Hamburk]]]]

[[Soubor:Arcing_pickup_shoe.jpg|thumbnáhled|Napájení [[Metro v Londýně|londýnského metra]] pomocí 3. a 4. kolejnice]]

'''Napájecí kolejnice''' také '''postranní kolejnice''', '''třetí kolejnice''' nebo '''přívodní kolejnice''' je elektricky izolovaná kolejnice umístěná v malé výšce podél koleje. Obvykle bývá připevněna pomocí izolátorů a stojin k pražcům. Slouží k napájení vozidel elektrické trakce, především v provozech s vysokou hustotou dopravy a tím pádem i s vysokými nároky na trvanlivost a spolehlivost napájecího systému – v [[metro|metru]] a v systémech městských a příměstských drah ([[S-Bahn]]). Maximální použité napětí je 1200 V (S-Bahn [[Hamburk|Hamburg]]), obvykle 600 – 750 V ss. Maximální rychlost vozidel při napájení třetí kolejnicí je uváděna 80 km/h, pouze v jihovýchodní Anglii 90 mph (145 km/h) a pro vlaky [[Eurostar]] dokonce 100 mph (161 km/h).

Z hlediska umístění kontaktní plochy rozlišujeme vrchní, spodní a boční odběr. Nejstarší a nejjednodušší je odběr vrchní, avšak zároveň představuje největší riziko z hlediska náhodného dotyku. Používá se například v celé jihovýchodní [[Anglie|Anglii]], v [[Berlínská podzemní dráha|berlínském metru]] na malém profilu nebo v Pyrenejích na [[Trať Cerdagne|úzkorozchodné dráze Villefranche – La Tour de Carol]]. O něco bezpečnější je spodní odběr, kdy je svrchu přívodní kolejnice chráněna izolačním krytem. Tento způsob odběru používá i [[Metro v Praze|Pražské metro]]. Boční odběr se užívá spíše výjimečně, například [[S-Bahn v Hamburku|hamburský S-bahn]], anebo [[S-Bahn v Berlíně|berlínský S-bahn]], ale ten jen na starších mostech, kde není dostatek místa pro umístění klasické přívodní kolejnice. Tomu jsou ovšem přizpůsobeny i [[sběrač proudu|sběrače]].