Canal du Midi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Upravuji šablonu: Světové dědictví - Francie
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - světové dědictví
| název = Canal du Midi
| obrázek = Canal_du_midi_toulouse.jpg
| popisek =
| smluvní stát = Francie
| typ = kulturní dědictví
| kritérium = i, ii, iv, vi
| id = 770
| oblast =
| rok zařazení = 1996
| změna =
| v ohrožení =
| poznámky =
}}
[[Soubor:Canal du Midi map-cs.svg|thumbnáhled|rightvpravo|upright=1.3|
 
[[Soubor:Canal du Midi map-cs.svg|thumb|right|upright=1.3|
{{legenda čáry|#1010C0 solid 2px|Canal du Midi}}
{{legenda čáry|#00AB00 solid 2px|Kanál podél řeky Garonny}}
]]
[[Soubor:Pierre-Paul Riquet.jpg|thumbnáhled| upright=1.0|Pierre-Paul Riquet]]
'''Canal du Midi''' [''kanal dymidy''] je 240 km dlouhý [[průplav]] mezi [[Toulouse]] a [[Sète]] ve Francii, vybudovaný v letech [[1666]]-[[1682]]. Technicky náročné vodní dílo, které muselo překonat výškové rozdíly 57 a téměř 190 m, spojilo [[Atlantský oceán]] se [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]; odtud označení '''canal des Deux Mers''', „Kanál dvou moří“. Na něj později navázal paralelní průplav podél řeky [[Garonna|Garonny]] a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce [[1996]] zapsán na Seznam [[Světové dědictví|světového dědictví]] [[UNESCO]].
 
== Historie ==
 
Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes [[Gibraltarský průliv]] se objevila už ve starověku, ožila v [[16. století]], kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně [[Pierre-Paul Riquet]], který přesvědčil krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil [[Loira|Loiru]] se [[Seina|Seinou]] a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.
 
Roku [[1666]] král [[Ludvík XIV.]] stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například [[tunel]] v Malpas, řadu [[most]]ů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech [[1667]]–[[1671]] byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku [[1672]] začal pravidelný provoz. V letech 1671–[[1682]] byla vybudována druhá větev do Sète a roku [[1683]] byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku [[1680]] zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy.
 
Roku [[1686]] pověřil [[král]] revizí průplavu slavného [[Pevnost (stavba)|pevnostního]] architekta [[Sébastien Le Prestre de Vauban|Vaubana]], který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 [[akvadukt]]ů a mostů přes [[Řeka|řeky]], které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku [[1776]] byl vybudován spojovací průplav do [[Narbonne]], roku [[1810]] bylo napojeno [[Carcassonne]] a v letech [[1836]]–[[1857]] byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do [[Bordeaux]], který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku [[1857]] bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let [[19. století]] začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.
 
== Popis ==
[[Soubor:Profil canal du midi.png|thumbnáhled| upright=1.3| Výškový profil kanálu: <br />1 - Toulouse <br />2 - Naurouze, rozvodí<br />4 - Carcassonne<br />5 - Trebes<br />8 - Sete (ústí)]]
Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.
 
Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57&nbsp;m a pak klesá o 189,4&nbsp;m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30&nbsp;km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (''Montagne noire'') do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67&nbsp;ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů&nbsp;m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu.
[[Soubor:France Canal du Midi épanchoir de Naurouze.jpg|thumbnáhled| upright=1.0|Nádrž přiváděče v Naurouze]]
[[Soubor:Péniche Le Tourville écluse de l Aiguille Canal-du-Midi.JPG|thumbnáhled| upright=1.0|Plavební komora l´Aiguille]]
[[Soubor:Lac St-Fereol 12.JPG|thumbnáhled| upright=1.0|Hráz v Saint-Ferréol]]
[[Soubor:France Canal du Midi Bassin de Naurouze4.jpg|thumbnáhled| upright=1.0|Nádrž v Naurouze]]
== Plavební komory ==
Řádek 186 ⟶ 185:
* [http://www.midicanal.fr/ Canal du Midi] (anglicky)
* {{fr}}
* [http://www.canaldumidi.com/ Canal du Midi]
* [http://www.cartocassini.org/galerie/index.php?/category/243 Staré mapy kanálu ]
* [http://www.canaldumidi.com/ CanalduMidi.com Dějiny kanálu].
* [http://www.canal-et-voie-verte.com canal-et-voie-verte.com Stránky pro turisty]
 
{{Světové dědictví – Francie}}
 
{{Portály|Francie}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Přítoky Lvího zálivu]]