Východoslovanské jazyky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - skupina jazyků
| název = Východoslovanské jazyky
| mapa = Slavic europe.svg
| popisek = {{legend|#008000|Státy, kde se východoslovanské jazyky používají jako úřední jazyk}}
| rozšíření = východní [[Evropa]]
| mluvčích = 240 milionů
| jazyků = 3-4
| klasifikace =
* [[Indoevropské jazyky]]
** [[Balto-slovanské jazyky]]
| dělení =
* [[ruština]]
* [[běloruština]]
Řádek 25:
| příjmení3 = Drozdík
| jméno3 = Ladislav
| titul = Jazyky světa. 1.
| vydavatel = vyd. Bratislava: Obzor
| rok =
| strany = 96, 104
| počet stran = 507
}}</ref>
Řádek 39:
| titul = Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac.
| vydavatel = Vyd. v Bratislavě: VEDA, vydavaťelstvo Slovenskej akadémie vied
| rok =
| počet stran = 345
| strany = 41, 85, 86, 88
Řádek 63:
Při charakteristice spisovného ruského jazyka je potřeba odlišovat východoslovanský základ a církevně-slovanské prvky. K těm můžeme zařadit na příklad slova ''glava, strana,'' předpona –''raz''. Vedle nich jsou často původní ruské tvary ''golova, storona'' (obvykle s trochu jiným významem).<ref name="krup"/>
Ruština má šest [[Mluvnický pád|pádů]]. Ve spisovném ruském jazyce se nikdy nevypouští [[podmět]] a můžeme se často setkat s [[přechodník]]y. V ruském jazyce se uplatňuje užívání neosobních vět. Ruská věta neobsahuje, tak jako v češtině, sloveso „''BÝT''“, rovněž můžeme pozorovat rozdíl při vyjadřování větných vazeb „''MÍT''“, které ruská věta vyjadřuje vazbou ''У меня, У тебя, У вас''. V ruštině se písmeno '''Г''' vyslovuje jako české '''G'''. V běloruštině ani ukrajinštině se takto nevyslovuje. Při ruském časování je časté užívání opisných tvarů, které se tvoří pomocí neohybných slov, na rozdíl od běloruského a ukrajinského jazyka, kdy to není příliš častým jevem. Starší ruská slova mají původ v [[Turkické jazyky|turkických jazycích]], nová slova jsou často přejatá z [[Němčina|němčiny]], [[Angličtina|angličtiny]] nebo [[Francouzština|francouzštiny]].
Písmem v Rusku je [[cyrilice]], v souvislosti s ruštinou mnohdy označována jako azbuka. Počátkem 18. století proběhla reforma spisovné ruštiny a úprava cyrilice na [[Graždanka|graždanku]] a roku 1917 byla uskutečněna pravopisná reforma, která zjednodušila písmo.<ref name="jon"/> Písmo je velmi rozšířené, a to především u slovanských národů. Liší se podle jazyků a jejich pravopisných soustav. Ruská azbuka je složena z 33 písmen. Tvoří ji 21 souhlásek, 10 samohlásek, měkký znak a tvrdý znak. Podoba písmen i jejich pořadí vychází z [[Řecká abeceda|řecké abecedy]] a tím pádem se v mnohém podstatně liší od [[Latinka|latinské abecedy]], která se například užívá v českém jazyce.<ref name="neko">{{Citace monografie
Řádek 74:
| titul = Ruština nejen pro samouky. Vyd. 2.
| vydavatel = Voznice: Leda
| rok =
| počet stran = 535
| strany =12, 13
Řádek 87:
| titul = Učebnice současné ruštiny. Vyd. 1.
| vydavatel = Brno: Computer Press
| rok =
| počet stran = 554
| strany =1
Řádek 93:
}}</ref> Ruština má tyto [[Samohláska|samohlásky]]: '''u, o, a, e, i, y'''. [[Souhláska|Souhlásky]]: '''p, t, k, b, d, g, c, č, f, v, s, z, š, ž, ch, m, n, l, r, j'''. Souhlásky jen měkké jsou '''й, ч, щ,''' souhlásky jen tvrdé jsou '''ж, ш, ц'''. Ostatní souhlásky mohou být tvrdé i měkké.<ref name="bely"/>
Jazykové území Ruska je možné rozdělit na dvě části, a to část severní a část jižní, s přechodným pásem středoruských [[nářečí]]. Mezi nářečími jsou značné rozdíly. Za zásadní odlišující jev u severoruských nářečí můžeme považovat absenci tak zvaného „''[[akání]]''“, to znamená, že lidé užívající dané nářečí neznají redukci samohlásek. Středoruská nářečí mají přechodný charakter a právě z těchto nářečí vychází spisovný ruský jazyk.
Následující písmena se vždy přepisují jednotným způsobem: a = a, б = b, в = v,
| příjmení = Ostler
| jméno = Nicholas
| titul = Říše slova: jazykové dějiny světa. 1.
| vydavatel = Praha: BB art
| rok =
| počet stran = 452
| strany =452
Řádek 110:
== Běloruský jazyk (''Беларуская мова'') ==
{{Podrobně|Běloruština}}
Běloruština je jazyk příbuzný nejvíce ruštině a ukrajinštině. Podle Ústavy Běloruska jsou zde dva oficiální státní jazyky, běloruština a ruština. Častěji užívaná při běžné komunikaci je však ruština, která se používá také při obchodních jednáních, avšak v
| příjmení = Ministerstvo zahraničních věcí
| url = http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/belorusko/
Řádek 119:
== Ukrajinský jazyk (''українська мова'') ==
{{Podrobně|Ukrajinština}}
Ukrajinský jazyk patří mezi jazyky východoslovanské, je si nejvíce podobný s jazykem běloruským, [[Polština|polským]], [[Slovenština|slovenským]] a až poté s jazykem ruským. Dříve byla ukrajinština nazývána také jako maloruština.
Ačkoliv se ukrajinština užívá jako úřední jazyk na [[Ukrajina|Ukrajině]], zakořeněná je více v západní a střední části země, a to nejvíce v okolí [[Lvov]]a. Ukrajinským jazykem dnes mluví zhruba 38 miliónů lidí na Ukrajině. Mimo svou zemi žije skoro 7 miliónů Ukrajinců a ukrajinština jako oficiální jazyk je užívána v [[Podněstří]] a několika obcích ve [[Vojvodina|Vojvodině]]. Nejvíce osob této národnosti, žijících mimo Ukrajinu, nalezneme především v [[Rusko|Rusku]] (4 milióny), [[Kazachstán]]u (840 000), [[Moldavsko|Moldavsku]] (580 000), [[Kanada|Kanadě]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Polsko|Polsku]], [[Bělorusko|Bělorusku]], [[Argentina|Argentině]], [[Kyrgyzstán]]u, [[Lotyšsko|Lotyšsku]], [[Rumunsko|Rumunsku]] nebo na [[Slovensko|Slovensku]].<ref name="krup"/>
Řádek 137:
Přízvuky se stejně jako v ruském jazyce běžně neoznačují. Písmeno „'''O'''“ se v ukrajinštině vždy čte jako „'''O'''“, to platí i pro nepřízvučné „'''O'''“, které v ruštině čteme jako písmeno „'''A'''“. Písmena '''Є, Ю, Я,''' po některých [[Souhláska|souhláskách]] změkčují předchozí souhlásku. Vyslovují se '''E, U, A'''.<ref name="duk"/>
Ukrajinský jazyk má také poměrně hodně prvků, které má společné s jazyky západoslovanskými. Hlavním specifikem tohoto jazyka je zachování znělých souhlásek na konci slov před pauzou. Tento jev přechází i na část běloruského území.<ref name="krup"/> Často je užíván tak zvaný „''ikavismus''“ a také předsouvání souhlásky „'''V'''“ tam, kde by jinak začínalo slovo samohláskou, stejně jako v běloruštině. [[Apostrof]] při psaní má podobnou funkci jako tvrdý znak v ruském jazyce.
Dalším znakem je záporové ''nema(je)'' (s genitivem), což má význam jako ruský zápor ''net'', nebo české slovo ''není''. Ukrajinský tvar ''nema'' v tomto významu má obdobu v polštině, bulharštině, srbochorvatštině nebo v běloruštině.
Řádek 148:
}}</ref>
Rusínština je jazyk, který používají obyvatelé [[Zakarpatská oblast|Karpatské oblasti]] západní části Ukrajiny a jihovýchodní oblasti Polska a také na Slovensku. Rusíni dále žijí v severovýchodním Maďarsku, [[Rumunsko|Rumunsku]], severovýchodním [[Srbsko|Srbsku]], na [[Vojvodina|Vojvodině]] a v [[Bačka|Bačce]].<ref name="krup"/> Rusínština má typické rysy východoslovanských jazyků, hlavně pak ukrajinštiny, ale je také silně ovlivněna západoslovanským jazykem, a to [[Slovenština|slovenštinou]]. Rusínštinu lze chápat jako samostatný jazyk, ale také jako dialekt, protože Rusíni nemají vlastní stát a rusínština je pro některé jen souborem více nářečí. Písmem rusínštiny je jako i u dalších východoslovanských jazyků [[cyrilice]], někdy je ovšem používána i [[latinka]].
Rusínská cyrilice je složena z 37 písmen. Rusínské písmeno „'''Г'''“, čteme jako „'''H'''“. Pro skutečné písmeno „'''G'''“ slouží rusínské „'''Ґ'''“. Písmeno „'''Є'''“ čteme jako „'''JE'''“. Rusínská cyrilice má všechna tři „'''I'''“. Písmeno „'''И'''“ značí „'''Y'''“, písmeno „'''І'''“ značí „'''I'''“ a písmeno „'''Ї'''“ čteme jako „'''JI'''“. Oproti dalším východoslovanským jazykům má rusínština také písmeno „'''Ѣ'''“. [[Souhláska|Souhlásky]] '''Ж, Ш, К, Г, Х''' se vyslovují vždy tvrdě.
Řádek 156:
{{Slovanské jazyky}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Východoslovanské jazyky| ]]
| |||