Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo, prolinkování
m zdroj?
Řádek 38:
Terénní testy však ukázaly, že podvozek původního T-64 výkonnému motoru nestačí a je poruchový. Byly proto potřebné změny v šířce a gumové úpravě pojezdových pásů a kol. Oproti tanku T-64 se lišilo i odpružení. Tyto úpravy pomohly snížit vibrace podvozku, poruchovost a výrazně snížily hlučnost. Ukázalo se také, že při jízdě v prašném prostředí se v motoru zachycuje velké množství prachu. Bylo proto instalováno zařízení, které čistilo motor proudem vzduchu.
 
Začátku výroby nepřál sovětský ministr obrany [[Andrej Antonovič Grečko|A. Grečko]], který kritizoval jeho velkou spotřebu a malý rozdíl oproti tanku [[T-64]]. Definitivní rozhodnutí však učinil ministr zbrojního průmyslu [[Dmitrij Fjodorovič Ustinov|D. F. Ustinov]], který prosazoval zavedení tanku s turbínovým motorem, po Grečkově smrti v roce 1976.<ref>Zaloga, S., T-80 Standard tank The Soviet Army's Last Armored Champions. Osprey Publishing, Londýn, 2009, s. 11</ref> Po dlouhých zkouškách nakonec stroj sovětské ozbrojené síly přijaly v roce 1976 do výzbroje. Jednalo se o první sériově vyráběný tank s plynovou turbínou.{{zdroj?}} Stroj vážil 42 tun a poháněl ho motor o výkonu 1&nbsp;000 koní. Na rozdíl od motorů tanků T-64 a [[T-72]] měl turbínový motor T-80 výrazně vyšší spotřebu, což mělo za následek, že dojezd byl jen 285 km i s přídavnými nádržemi<ref name="Sewell"/>. Výhodou však byl fakt, že může používat různá paliva ([[motorová nafta|naftu]], [[benzín]] i [[kerosin|letecký benzín]]). Plynová turbína také není citlivá na nízké teploty a dobře startuje i při vysokých mrazech. Výzbroj tvořil 125&nbsp;mm kanón s hladkým vývrtem a automatickým nabíječem a dva kulomety. Jeden ráže 7,62 spřažený s kanónem a druhý – 12,7&nbsp;mm kulomet upevněný na věži ovládaný z velitelovy věžičky. Tank první verze měl kompozitní pancíř, laserový zaměřovač a nebyl schopen používat reaktivní střely vystřelované skrz hlaveň kanónu. Novější verze měly od roku 1985 až 50&nbsp;% povrchu tanku pokrytého [[Reaktivní pancéřování|reaktivním pancířem]] a vylepšené kompozitní pancéřování (T-80BV). Reaktivní pancéřování zvyšuje odolnost pancíře na ekvivalent 400&nbsp;mm, což zajišťuje odolnost před protipancéřovými střelami ''HEAT''. Stroje mohou vystřelovat vývrtem kanónu reaktivní řízené střely [[Kobra (střela)|9M112-1 Kobra]] později [[Refleks|9M119]]. Vylepšení se dočkal i motor, jehož výkon stoupl na 1&nbsp;100 koní (verze T-80U). V Charkovském traktorovém závodě byl vyvinut stroj s dieslovým motorem (verze T-80UD), který byl vyvinut ke snížení nákladů na výrobu.
 
Náklady na výrobu T80 převyšovaly jakýkoliv jiný sovětský tank své doby. T-80 však představoval v sovětské koncepci tankového boje hlavní bitevní tank, jehož hlavním úkolem bylo vést boj proti západním tankovým jednotkám.<ref>Hebert, M., Tucker, S. C., 2008, Tanks. in Tucker, S. C. (Editor) Cold War A Student Encyclopedia. Vol. I-V. Abc-Clio, Inc., Santa Barbara, s. 2015</ref>