Dějiny Ruska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Kdyby byl Kyjev poplatný Chazarům, tak by existoval již před Olegem. Je nutno dále zaměňovat přítomný čas za minulý v celém článku. |
Typo |
||
Řádek 14:
}}</ref> Kyjevská Rus se tak postupně rozpadla a na jejím místě se vytvořily menší státní celky. Ty poté nedokázaly obstát vůči náporu [[Mongolská říše|mongolských]] kmenů, které značnou část země obsadily, vyplenily a začaly vybírat od místních vládců poplatky.
V této době došlo k rozvoji [[Moskevské velkoknížectví|Moskevského knížectví]], jež postupně získávalo stále větší území a poté i nezávislost na mongolské [[Zlatá horda|Zlaté hordě]]. V 16. století se moskevští vládcové začali titulovat jako [[car]]ové (císaři) v návaznosti na zaniklou Byzantskou říši. Za vlády [[Ivan IV. Hrozný|Ivana IV.]] došlo k razantní územní expanzi na sever a na východ, kde byl dobyt [[Kazaňský chanát]]. Do této doby také spadá státem organizovaný teror zvaný opričnina. Po smrti Ivana IV. a jeho pozdějšího nástupce [[Boris Fjodorovič Godunov|Borise Godunova]] se Rusko dostává do krize, jež byla ukončena nástupem dynastie [[Romanovci|Romanovců]]. Jeden z nejvýznamnějších carů [[Petr I. Veliký]] dosáhl dalších územních zisků a provedl také rozsáhlé hospodářské a vojenské reformy. Další významnou panovnicí byla carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina]], za jejíž vlády došlo k dalšímu rozmachu ruské moci (zejména na úkor Polska, které roku 1795 úplně zaniklo a [[trojí dělení Polska|bylo rozděleno]] mezi Rusko, [[Prusko]] a [[Habsburská monarchie|Habsburskou monarchii]]). Po [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluci]] se Rusko snažilo prosazovat svůj vliv v řadě zemí Evropy s cílem zamezit jakýmkoliv revolučním změnám. Po prohrané [[Krymská válka|krymské válce]] mezi Ruskem na jedné straně a Velkou Británií, Francií, [[Sardinské království|Sardinským královstvím]] a [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] na straně druhé se rozhodl car [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandr II.]] přistoupit na několik opatření, která měla za cíl reformovat ruský stát a společnost. Roku 1861 tak byl zrušen ruský systém nevolnictví
Po další prohrané [[Rusko-japonská válka|válce s Japonskem]] roku 1905 a také následkem [[Krvavá neděle (1905)|Krvavé neděle]] přistoupil car Mikuláš II. k dalším reformám. V [[první světová válka|první světové válce]] se Rusko postavilo na stranu Francie, Velké Británie a Srbska proti [[centrální mocnosti|Ústředním mocnostem]] (Německo, [[Rakousko-Uhersko]] a Osmanská říše). Roku 1917 však vypukla [[Únorová revoluce]], která svrhla carský režim a nastolila [[Ruská prozatímní vláda|demokratickou vládu]]. Ta však byla svržena během [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] téhož roku a v zemi byla nastolena [[Komunistický režim|komunistická vláda]] pod vedením [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimira Iljiče Lenina]]. V občanské válce nakonec [[bolševismus|bolševici]] zvítězili a získali pod svou kontrolu značnou část původní [[Ruské impérium|carského impéria]]. Na tomto území se vytvořily komunistické státy, které byly sjednoceny do [[Sovětský svaz|Svazu sovětských socialistických republik]]. V zemi zavládla levicová diktatura, přísná cenzura a státem organizovaný teror. Spolu s tím začalo [[znárodňování]] majetku a převádění většiny hospodářských zařízení pod kontrolu státu. Za vlády Leninova nástupce [[Josif Visarionovič Stalin|Josifa Visarionoviče Stalina]] se v teroru nadále pokračovalo, navíc v zemi proběhl nucený přesun zemědělců do výrobních družstev ([[kolchoz]]ů a [[sovchoz]]ů) a došlo také ke státem organizované industrializaci. Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]], během které v takzvané [[Východní fronta (druhá světová válka)|velké vlastenecké válce]] došlo k velkým ztrátám na životech i na majetku, se Sovětský svaz stal [[supervelmoc]]í kontrolující řadu států východní, jihovýchodní a střední Evropy. V nadcházejícím konfliktu se [[Spojené státy americké|Spojenými státy]], zvaném [[studená válka]], se však na konci 80. let 20. století Sovětský svaz postupně ekonomicky zhroutil a rozpadl na národní státy. Prvním ruským prezidentem se stal [[Boris Jelcin]], za jehož vlády Rusko přešlo od státem plánované ekonomiky k [[tržní hospodářství|tržnímu systému]]. Po nástupu prezidenta [[Vladimir Putin|Vladimira Putina]] došlo k novému ekonomickému rozvoji. V posledních letech Rusko posiluje svojí mezinárodní pozici. Účastnilo se také několika ozbrojených konfliktů − [[první čečenská válka|první]] a [[druhá čečenská válka|druhé čečenské války]] a [[válka v Jižní Osetii (2008)|války v Jižní Osetii]].
| |||