Reliéf (geografie): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Pohledeckoskalská vrchovina, CZ170829-018.jpg|náhled|287x287pixelů|Georeliéf představuje tvářnost neboli vzhled krajiny, liší se typem a regionem, v záběru lokalita členité Pohledeckoskalské vrchoviny geomorfologického okrsku Žďárských vrchů]]
'''Reliéf''' v geografii, též '''georeliéf''', je odborný pojem [[geografie]] a geografických disciplín ve věcném významu slovního spojení „tvářnost neboli vzhled povrchu“ (reliéf) Země, v případě užití složeného slova (georeliéf) s jednoznačným významem spojeným s jeho první částí „geo-“ týkající se [[Země]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Internetová jazyková příručka – reliéf
| url = http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=reli%C3%A9f
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-01
}}</ref>
Z hlediska zemského povrchu ([[Litosféra|litosféry]]) je georeliéf svrchní plocha [[zemská kůra|zemské kůry]] oddělující pevnou a tekutou část planety Země a současně je mezi těmito částmi plochou kontaktní. Pevnou částí Země tvořící její reliéf jsou pevniny (tzv. souše), včetně [[Pedosféra|pedosféry]] a dna [[Povrchová voda|povrchových vod]], také [[Světový oceán|světového oceánu]], tekutou částí se rozumí povrchová voda [[Hydrosféra|hydrosféry]] a také [[Atmosféra Země|atmosféra]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny
| editoři = Jaromír Demek, Peter Mackovčin
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 582
| strany = 2, 16
| isbn = 80-86064-99-9
}}</ref>
Georeliéf není neměnný, podléhá změnám v důsledku geomorfologických procesů působících na svrchní plochu zemské kůry, např. v podobě přesunu [[Hornina|hornin]] v důsledku přírodních nebo [[Antropogenní vliv|antropogenních vlivů]] i dalších změn vyvolaných geomorfologickými činiteli nesoucích s sebou [[Energie|energii]], jak z vnitra planety Země ([[magma]]) v tzv. vnitřních pochodech reliéf zpravidla rozčleňující, tak i z okolního prostředí ([[Slunce]], [[voda]], proudění vzduchu – [[vítr]]) ve vnějším působení energie reliéf více či méně zarovnávající v čase.
Horniny různých vlastností a uskupených do tvarů různého původu a stáří, lišící se vzhledem i rozměry vytváří georeliéf krajiny, v celém komplexu značně složitý a v čase proměnný, včetně [[Horninotvorný cyklus|horninotvorného cyklu]]. V souvislosti s podobnými procesy vzniku, charakteristickým vzhledem, [[Geologická struktura|geologickou strukturou]] a výškovou členitostí omezeného území v určité krajinné oblasti lze georeliéf typologicky rozlišit (bez lokalizace zeměpisnými souřadnicemi) na dva základní typy – [[Nížina|nížiny]] (nadmořská výška 0–300 m, výšková členitost 0–30 m) a [[Vysočina (geomorfologie)|vysočiny]] (nadmořská výška nad 300 m, výšková členitost nad 30 m).<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Bína
| jméno = Jan
| příjmení2 = Demek
| jméno2 = Jaromír
| odkaz na autora2 = Jaromír Demek
| titul = Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky České republiky
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 344
| strany = 9, 22
| isbn = 978-80-200-2026-0
}}</ref>
Nížiny jsou charakteristické blízkostí vod a [[Vodní tok|vodních toků]], geomorfologicky akumulační roviny s nezpevněným podložím [[Sediment|sedimentů]], vzniklé přesunem hmotných částic hornin, např. odnosem vodou (jezerní, říční aj.) nebo naváté větrem (eolické, např. písečná [[duna]]). Vysočiny jsou obecným označením členitého georeliéfu, morfometricky (podle relativní nadmořské výšky) lze rozlišit [[Sníženina|sníženiny]], [[Pahorkatina|pahorkatiny]], [[Vrchovina|vrchoviny]], [[Hornatina|hornatiny]] a [[Velehornatina|velehornatiny]], přičemž v jakékoliv nadmořské výšce se může nacházet i (typologicky) forma [[Rovina (geomorfologie)|roviny]], nepřesahující 30 m svoji výškovou členitostí. Podle výškové členitosti se pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny dále člení na tzv. podtypy, ploché (nižší hodnoty relativní nadmořské výšky) a členité (s vyššími hodnotami).
[[Soubor:Georeliéf Evropy, CZ170904.jpg|náhled|287x287pixelů|Georeliéf souvisí s tektonickou strukturou Země, kontinent Evropy je na jeho základě rozdělen do geomorfologických oblastí, na výřezu zeměpisné mapy jejich názvy a orientační rozmístění]]
Na základě [[Tektonická deska|tektonických struktur]] planety Země je její georeliéf rozčleněn plošně do územních [[Geomorfologická jednotka|geomorfologických jednotek]], řádově odlišných. Řádově nejvyšší v [[Evropa|Evropě]] je tvoří na severu Kaledonská oblast, vzniklá tzv. [[Kaledonské vrásnění|kaledonským vrásněním]] (např. orientačně část [[Norsko|Norska]] a [[Velká Británie (ostrov)|Velké Britanie]]) a [[Baltský štít]] ([[Finsko]], [[Švédsko]]), na severovýchodě [[Východoevropská platforma]] (část [[Polsko|Polska]] a [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltské republiky]], [[Rusko]]), na jihovýchodě Alpsko-himalájská oblast, též [[Alpsko-himálajský systém]] vzniklý tzv. [[Alpinské vrásnění|alpinským vrásněním]] ([[Švýcarsko]], [[Itálie]], [[Slovensko]], státy [[Balkánský poloostrov|Balkánského poloostrova]] a také část [[Rakousko|Rakouska]] a [[Česko|Česka]]), na severozápadě Hercynská oblast, též [[Hercynský systém]] související také s tzv. variským, též [[Hercynské vrásnění|hercynským vrásněním]] ([[Portugalsko]], [[Belgie]], [[Nizozemí]], [[Dánsko]] a větší části [[Španělsko|Španělska]], [[Francie]], [[Německo|Německa]] a také [[Česko|Česka]]).<ref name=":1" />
Systém geomorfologického členění georeliéfu se odvíjí od základních tektonických struktur Země a horotvorného procesu ([[orogeneze]]), v jednotlivých státech světa se i přes mezinárodní spolupráci geografů, geologů a geomorfologů vytvořily soustavy specifické a vztažené k určitému území s názvoslovím tvarů v národních jazycích a vymezením zeměpisnými souřadnicemi v regionálním členění.
V rámci fyzické geografie se studiem zemského povrchu, jeho vývojem (a také reliéfem) zabývá oborová vědní disciplína nazvaná [[geomorfologie]]. Předmětem studia jsou souvislosti mezi georeliéfem a jeho okolním prostředím a procesy (jevy) spojené s utvářením zemského povrchu. Geomorfologie označuje reliéf jako uskupení rozličných tvarů povrchu zemské kůry.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny
| editoři = Jaromír Demek, Peter Mackovčin
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 582
| kapitola = Stručný slovník vybraných odborných názvů
| typ kapitoly = Kapitola
| strany = 23
| isbn = 80-86064-99-9
}}</ref>
Ve vztahu k vymezenému území určité krajinné oblasti se georeliéfem zjednodušeně rozumí tvar zemského povrchu. V rámci půdního obalu Země (pedosféry) je reliéf krajiny v souvislosti s nadmořskou výškou, sklonem plochy (geomorfologických útvarů), orientací vůči světovým stranám a expozicí vůči Slunci, proudění vzduchu (větru) a vodě (též dešti) důležitým půdotvorným činitelem, ovlivňujícím např. [[Zemědělská půda|zemědělskou produkci]] a péči o [[Krajina|krajinu]], v oblasti [[stavebnictví]] je georeliéf významný z hlediska projektování staveb a vytyčování tras [[Doprava|dopravních cest]].
== Původ slova ==
Georeliéf je [[slovo]] složené, v českém jazyku s cizím původem a psané s dlouhou samohláskou „e“ (druhou ve slově) počeštěné, skládá se ze dvou částí, „geo-“ tvoří první část vědeckých a odborných pojmenování (-dezie, -fyzika, -grafie, -logie, -morfologie, -politika aj.), pochází z latiny (gaeo) a je odvozeno od původně řeckého slova "[[gaia]]" ve významu českého slova Země,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Trávníček
| jméno = František
| odkaz na autora = František Trávníček
| příjmení2 = Váša
| jméno2 = Pavel
| titul = Slovník jazyka českého
| vydání = 1
| vydavatel = Fr. Borový
| místo = Praha
| rok = 1937
| počet stran = 1752
| kapitola = geo-
| typ kapitoly = Heslo:
| strany = 420
| isbn =
}}</ref> „reliéf“ je slovo vícevýznamové, pochází z italského "relief" označující plastický (vypouklý) obraz vystupující z plochy na pozadí, obvykle ve výtvarném umění, např. [[Reliéf (sochařství)|reliéf v sochařství]], v oblasti zeměpisu znamená tvářnost neboli vzhled zemského povrchu,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Trávníček
| jméno = František
| odkaz na autora = František Trávníček
| příjmení2 = Váša
| jméno2 = Pavel
| titul = Slovník jazyka českého
| vydání = 1
| vydavatel = Fr. Borový
| místo = Praha
| rok = 1937
| počet stran = 1752
| kapitola = relief
| typ kapitoly = Heslo:
| strany = 1300
| isbn =
}}</ref> v podobě užití složeného slova „georeliéf" s jednoznačným významem.
== Vznik georeliéfu ==
Georeliéf je nehmotný, hmotným nositelem jsou [[Hornina|horniny]] zemské kůry, vzhled svrchního [[Povrch Země|povrchu Země]] souvisí s vlastnostmi hornin zemské kůry, jejich uložením, stářím apod. Výsledný tvar zemského povrchu vzniká v důsledku působení [[endogenní]]ch (vnitřních) a [[exogenní]]ch (vnějších) geomorfologických pochodů, endogenní pochody vedou zejména k vytváření nerovností povrchu, exogenní pochody směřují k zarovnávání povrchu a zmenšování výškových rozdílů.
Reliéf povrchu Země je značně složitý, popis v celé komplexnosti nesnadný. Členěn je na geometricky jednoduché plochy navzájem oddělené [[lom spádu|lomy spádu]] (hranami), označované jako [[hřbetnice]], [[údolnice]], úpatnice či úpatí, v terénu mají méně často ostrý lom spádu, povětšinou tvoří úzké přechodové plochy.
Plochy reliéfu vznikají působením geomorfologických pochodů, mohou mít různý vzhled, sklon, orientaci z hlediska světových stran a expozici vůči Slunci, proudění vzduchu nebo vodě i v podobě deště v závislosti na sklonu a orientaci. Působením geomorfologického pochodu v jednom směru vznikají geneticky stejnorodé plochy, jednotlivé plochy georeliéfu vytvářejí složitější [[Povrchový tvar|povrchové tvary]] (formy).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| korporace = Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
| odkaz na korporaci = Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
| titul = Základy klasifikace georeliéfu
| url = http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/2_kapitola.htm
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-01
}}</ref>
== Typologie ==
Plochy se rozlišují podle spádnic na přímkové neboli přímé, konkávní neboli vkleslé (vhloubené tvary zemského povrchu, např. [[Brána (geomorfologie)|brána]], [[Brázda (geomorfologie)|brázda]], [[kotlina]], prolom, [[úval]]) a konvexní neboli vypuklé (vystouplé tvary zemského povrchu, např. kupa, [[Kopec|vrch]], [[hora]]), sklonem se dělí na rovinné (0–2°), mírně sklonité (2–5°), značně skloněné (5–15°), příkře skloněné (15–25°), velmi příkře skloněné (25–35°), srázy (35–55°) a sruby či stěny (sklon více jak 55°).
Morfografie popisuje [[Povrchový tvar|povrchové tvary]] na omezeném území, útvary se stejným vzhledem, historií vývoje a geomorfologickými pochody v závislosti na geologickém podloží vytváří v rámci vymezeného území určitý [[typ georeliéfu]]. Morfometrie (měření povrchových tvarů Země) rozlišuje výškovou členitost tvarů zemského povrchu ve čtverci 4x4 km jako rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem (typologicky [[Rovina (geomorfologie)|rovina]], [[sníženina]], [[pahorkatina]], [[vrchovina]], [[hornatina]], [[velehornatina]]).<ref name=":0" />
== Klasifikace reliéfu ==
[[Soubor:Pohledeckoskalská vrchovina, CZ170829-018-1.jpg|náhled|274x274pixelů|Orientační příklady tvarů georeliéfu krajiny v topografickém nebo geomorfologickém významu]]
Vzhled ploch závisí na vlastnostech, uložení a stáří hornin, které ji tvoří a procesech, které na ni působí. Georeliéf je složen z množiny tvarů vzniklých na zemském povrchu při reliéfotvorných pochodech v důsledku různých geomorfologických činitelů, např. působením magma při endogenním neboli vnitřním procesu nebo prouděním vzduchu (vítr), vody, též v podobě deště, zářivé energie slunečních paprsků při exogenním neboli vnějším působením energie. Působením jednoho činitele vznikly tvary monogenetické, tvary polygenetické jsou podílem dvou a více činitelů.
Výsledkem geomorfologických pochodů je reliéf zemského povrchu s geomorfologickými tvary označovanými (abecedně) podle vzniku [[Antropogenní vliv|antropogenní]] (vzniklé lidskou činností), [[Denudace|denudační]] (např. vlivem [[eroze]]), [[Vítr|eolické]] (vzdušným prouděním), [[Fluviální svahové pochody|fluviální]] (prouděním [[Voda|vody]]), [[Glaciální eratika|glaciální]] (v důsledku ledovce, též [[Doba ledová|doby ledové]]), [[Kras|krasové]] (v oblasti vápenců a dolomitů průnikem vody horninami, např. v podzemí [[jeskyně]], na povrchu se spolupůsobením dalších erozních činitelů [[Závrt|závrty]]), periglaciální (v oblasti před pevninským ledovcem, např. [[kamenné moře]] vzniklé také v souvislosti s tzv. periglaciálním [[Podnebí|klimatem]]), [[Sopečné pohoří|sopečné]] a [[Struktura (strukturní geologie)|strukturní]] (související s prostorovým uspořádáním [[Hornina|hornin]], jejich vlastnostmi, s různou odolností).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| korporace = Univerzita Palackého v Olomouci
| odkaz na korporaci = Univerzita Palackého v Olomouci
| titul = Katedra geografie: Lexikon tvarů reliéfu
| url = http://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/Smolova-2010/lexikon.html
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-05
}}</ref>
=== Tvar ===
* podle polohy
** reliéf [[Pevnina|pevninský]]
** reliéf [[Světový oceán|oceánský]] (dno oceánu)
*přímkové (ploché)
**[[plošina (geomorfologie)|plošina]]
**[[planina]]
*konkávní
**[[brázda (geomorfologie)|brázda]] – úzká protáhlá sníženina v terénu, v regionálním členění georeliéfu např. [[Boskovická brázda]]
**[[brána (geomorfologie)|brána]] – protáhlá sníženina spojující sousedící lokality v krajině s větší rozlohou, v regionálním členění georeliéfu např. [[Moravská brána]]
**[[kotlina]] – výrazná sníženina obklopená vyvýšeninami okolní krajiny, v regionálním členění georeliéfu např. [[Milovská kotlina]]
**[[údolí]] – protáhlý tvar sníženiny lemované vyvýšeným terénem, erozní činností modelované [[říční údolí]], podle příčného profilu do tvaru [[Soutěska|soutěsky]], např. v národní přírodní rezervaci [[Kaňon Labe]], typem údolí také [[trog]] nebo [[uvala]]
**[[úval]] – protáhlá sníženina v krajině se širokým dnem s výškovou členitostí do 75 m, v regionálním členění georeliéfu např. [[Hornomoravský úval]]
*konvexní
**[[kopec]] – obecně označovaný tvar vyvýšeniny v krajině, rozměrově různý, morfometricky přesně nevymezený, původem vzniku i uměle navršená hornina
**pahorek – vyvýšenina terénu, malých rozměrů, nevýrazného úpatí, mírného sklonu svahů, původem vzniku i uměle navršená hornina, typický tvar pro pahorkatiny neboli krajiny „výškově malých kopců“, např. v regionálním členění georeliéfu [[Chvaletická pahorkatina]]
**[[hora|kupa]] – v krajině vyvýšenina typická plochou zaoblenou vrcholovou částí, tvarem půdorysu eliptická, kruhová nebo nepravidelná, vyskytuje se také ve svahu hřbetů, rozměrově tvar v podobě pahorku, vrchu nebo hory, příkladem může být [[Biskupská kupa]]
**vrch – výraznější vyvýšenina v krajině, větších rozměrů, s relativní výškou 150–300 m, ve vrcholové části někdy se [[Skála|skalními výchozy]], např. [[Pasecká skála]], se shodným rozpětím výškové členitosti na určitém území tvar ve větším počtu (vrchy), v regionálním členění georeliéfu tvořící vrchovinu, typicky [[Žďárské vrchy]], od nich odvozen tzv. žďárský typ georeliéfu
**[[hora]] – v krajině výrazná vyvýšenina, velkých rozměrů, s relativní výškou 300–600 m, výrazných svahů a úpatí, např. [[Sněžka]] (nejvyšší vrchol Česka), někdy osamocená a skalnatá tzv. ostrovní hora, příkladem může být [[Falkenstein (Saské Švýcarsko)|Falkenstein]] (skalní věž v [[Saské Švýcarsko|Saském Švýcarsku]]), v tabulích sedimentárního nebo vulkanického původu tzv. tabulová, též [[stolová hora]] s rovinnou plochou na temeni, se shodným rozpětím výškové členitosti na určitém území tvar ve větším počtu (hory), v regionálním členění georeliéfu tvořící hornatinu, např. [[Krkonoše]] (česko-polské pohoří, nejvyšší v Česku)
**[[velehora]] – mohutná vyvýšenina v krajině, s relativní výškou nad 600 m, např. [[Mont Blanc]], nejvyšší v [[Alpy|Alpách]] ([[Montblanský masiv]]), též v Evropě a na území států [[Evropská unie|Evropské unie]]
**[[Horský štít|štít]] – ostrá skalní vrcholová část především hor a velehor, složitý skalní tvar, v horském pásmu výrazný vrchol, např. [[Gerlachovský štít]], nejvyšší ve [[Vysoké Tatry|Vysokých Tatrách]] a na [[Slovensko|Slovensku]]
**[[hřeben (geomorfologie)|hřeben]]
**[[hřbet (geomorfologie)|hřbet]]
===
* rovinné (
* mírně skloněné (
* značně skloněné (
* příkře skloněné (
* velmi příkře skloněné (
* srázy (
* stěny (více než 55°)
===
* SZ až SV jako orientované k [[Sever|severu]]
* SV až JV jako orientované k [[Východ|východu]]
* JV až JZ jako orientované k [[Jih|jihu]]
* JZ až SZ jako orientované k [[Západ|západu]]
Orientace rovinných ploch se sklonem do 2° se nezjišťuje a nekategorizuje.
== Georeliéf Česka ==
[[Soubor:Georeliéf Česka, CZ170906-1.jpg|náhled|281x281pixelů|Georeliéf Česka, na snímku s orientačně vyznačenými geomorfologickými provinciemi, v českém prostředí řádově nejvyšší úrovně geomorfologického členění státního území]]
V bývalém [[Československo|Československu]] se zkoumáním georeliéfu krajiny zabýval [[Geografický ústav ČSAV|Geografický ústav]] Československé akademie věd se sídlem v Brně, zrušen v roce [[1993]]. V letech 1964 – 1977 vzniklo geomorfologické členění státního území tehdy [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] až na úroveň geomorfologických okrsků, včetně jejich pojmenování. Veřejnosti prezentovány v roce [[1987]] v publikaci vydané nakladatelstvím [[Academia|Academie]] v Praze pod názvem „Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny“.
Za použití digitálních technologií a využití [[Vrstevnice|vrstevnicové mapy]] z roku [[2005]] vznikla digitální mapa prezentující územně vymezené geomorfologické jednotky v systémově provedeném členění pro celé území [[Česko|Česka]], řádově na 4 [[Geomorfologická provincie|provincie]], 10 [[Geomorfologická soustava|soustav]], 28 [[Geomorfologická podsoustava|podsoustav]], 94 [[Geomorfologický celek|celků]], 243 [[Geomorfologický podcelek|pocelků]] a 933 [[Geomorfologický okrsek|okrsků]]. Seznam geomorfologických jednotek publikován [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky]] v roce [[2006]] ve 2. vydání „Zeměpisného lexikonu ČR, Hory a nížiny“.<ref name=":0" />
V georeliéfu Česka jsou typologicky zastoupeny nížiny do nadmořské výšky 300 m a vysočiny v nadmořské výšce nad 300 m, omezené krajinné oblasti okolní vyvýšeninou jsou sníženiny (typem brány, brázdy, kotliny, pánve, prolomy, úvaly) tektonického původu nebo vzniklé erozně denudačními pochody s odnosem méně odolných hornin, v regionálním členění např. [[Jihočeské pánve]] (vznik tektonickým pohybem zemské kůry) nebo [[Podhradská kotlina]] v Železných horách (vznik v krystalických břidlicích odnosem méně odolných hornin).
Georeliéf Česka vznikl [[Orogeneze|horotvorným procesem]], z hlediska geologie se vytvořily dva odlišné geologické celky, v důsledku tzv. variského vrásnění horninová geologická jednotka nazvaná [[Český masiv]], přesahující české území a do východní části Česka zasáhly Karpaty, oblastí označované [[Západní Karpaty]], tvořící též geologickou jednotku. Český masiv v podobě kruhového tvaru (ohraničený pohořími) se stal obsahem hypotézy o tzv. [[Český kráter|Českém kráteru]] ve smyslu [[Impaktní kráter|impaktního kráteru]] vzniklého na povrchu Země.
Typy georeliéfu dle výškové členitosti:
* [[Rovina (geomorfologie)|rovina]] (0–30 m), především v nivních sedimentech v okolí řek, v regionálním členění např. [[Poděbradská rovina|Poděbradská]] nebo [[Smiřická rovina]]
* [[pahorkatina]] (ploché 30–75 m a členité 75–150 m), na českém území zastoupeny nejrozsáhlejší plochou, např. [[Skutečská pahorkatina]] nebo členitá [[Stružinecká pahorkatina]]
* [[vrchovina]] (ploché 150–200 m a členité 200–300 m), příkladem ploché vrchoviny jsou [[Železné hory]], členité jejich geomorfologický okrsek [[Kameničská vrchovina]]
* [[hornatina]] (ploché 300–450 m a členité 450–600 m), plochou hornatinou je např. [[Šumava]], členitou hornatinou [[Krkonoše]], nejvyšší [[pohoří]] v Česku
* [[velehornatina]] (nad 600 m), v územním celku geomorfologické jednotky se v Česku nevyskytují
Georeliéf Česka v regionálním (územním) členění tvoří řádově odlišné geomorfologické jednotky v návaznosti na evropské geomorfologické členění 4. řádu zastoupeného na českém území geomorfologickými jednotkami obecně označovanými provincie s názvy [[Česká vysočina]], [[Západní Karpaty]], [[Západopanonská pánev]] a rozlohou malým územím Středopolská nížina, v Česku pro označení provincie používaná řádově vyšší geomorfologická jednotka s názvem [[Středoevropská nížina]].<ref name=":1" /> V českém prostředí je provincie geomorfologickou jednotkou třetí úrovně.
Do georeliéfu Česka zasahují evropské geomorfologické jednotky 1. až 8. řádu, z nejvyšších (1. řádu) je to Hercynská oblast ([[Hercynský systém]]) a Alpsko-himálajská oblast ([[Alpsko-himálajský systém]]), v českém prostředí označované za (nejvyšší) [[geomorfologický systém]] první úrovně.
Území Česka z geomorfologických jednotek evropského 2. řádu v rámci Hercynské oblasti překrývá podoblast Hercynidy, též s názvem [[Hercynská pohoří]] a dále Západoevropské a středoevropské nížiny ([[Epihercynské nížiny]]), z Alpsko-himálajské oblasti je to Karpatská podoblast ([[Karpaty]]), v českém prostředí jednotky označované za [[geomorfologický subsystém]] druhé úrovně.
Ze 3. řádu geomorfologických jednotek na kontinentu Evropy se z Hercynid (Hercynských pohoří) na českém území nachází krajinné oblasti „[[Středoevropské vysočiny|Středoevropských vysočin]]“ a ze „Západoevropských a středoevropských nížin“ rozsahem malá část [[Středoevropská nížina|Středoevropské nížiny]], z Karpatské podoblasti části Karpat a [[Panonská pánev|Panonské pánve]]. Středoevropská nížina je využita v českém prostředí pro označení provincie, též geomorfologické jednotky třetí úrovně pro zachování přibližných horopisných podmínek podobně jako v Evropě.
Evropské geomorfologické jednotky 4. řádu zastupuje v Česku ze „Středoevropských vysočin“ většinou rozlohy [[Česká vysočina]], ze Středoevropské nížiny rozsahem malé území [[Středopolské nížiny]], z evropských Karpat jsou to [[Západní Karpaty]] a z evropské Panonské pánve rozsahem malá [[Západopanonská pánev]]. V regionálním členění georeliéfu Česka, s přibližnými hodnotami plochy a procenta vztaženými ke státnímu území o celkové rozloze 78 867 km<sup>2</sup>,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Data světové statistiky: Česká republika
| url = http://data.un.org/CountryProfile.aspx?crName=Czech%20Republic
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-06
}}</ref> jsou v návaznosti na evropské jednotky 4. řádu vymezeny do třetí úrovně geomorfologických jednotek obecně označených [[Geomorfologická provincie|provincie]]:
* [[Česká vysočina]], rozloha 66 394 km<sup>2</sup> tvoří 84,2% českého území
* [[Západní Karpaty]], rozloha 11 120 km<sup>2</sup> tvoří 14,1% českého území
* [[Západopanonská pánev]], rozloha 958 km<sup>2</sup> tvoří 1,2% českého území
* [[Středoevropská nížina]], rozloha 396 km<sup>2</sup> tvoří 0,5% českého území
Evropský 5. řád geomorfologického členění zahrnuje v českém prostředí pouze části geomorfologických jednotek čtvrté úrovně, označené v Česku obecně za [[Geomorfologická soustava|geomorfologické soustavy]], z nich jsou to Středopolské nížiny (součást provincie Středoevropská nížina), [[Vněkarpatské sníženiny]] a [[Vnější Západní Karpaty]] (součásti provincie Západní Karpaty) a [[Vídeňská pánev]] (součást provincie Západopanonská pánev).
Evropské geomorfologické jednotky 6. až 8. řádu překrývají opět části zmíněných geomorfologických soustav na českém území, nejnižší z evropských zahrnuje [[Čantoryjská hornatina|Čantoryjskou hornatinu]], v Česku geomorfologický podcelek [[Slezské Beskydy|Slezských Beskyd]].<ref name=":1" />
V Česku byly řádově nižší geomorfologické jednotky, od provincie ve třetí úrovni geomorfologického členění georeliéfu, kodifikovány do sestavy s vlastními jmény, plošnou výměrou a označeny pro přehlednost indexem. Ve čtvrté úrovni s obecnými názvy [[geomorfologická soustava]], dříve označovaná slovním spojením subprovincie (územně vymezené především podle [[Geologická struktura|geologické struktury]]), v páté úrovni [[geomorfologická podsoustava]], dříve označovaná za oblast (shodná morfostrukturou a podobnou výškovou členitostí), v šesté úrovni [[geomorfologický celek]] (shodný geomorfologickou historií a vývojem georeliéfu), v sedmé úrovni [[geomorfologický podcelek]] (více stejnorodý [[Povrchový tvar|povrchovými tvary]] a jejich vývojem) a v osmé úrovni [[Geomorfologický okrsek|geomorfologický okrse]]<nowiki/>k (charakteristický výškovou polohou se shodným původem georeliéfu).
V systémově provedeném členění pro celé území Česka je okrsek řádově nejnižší geomorfologická jednotka, typologicky se stejnorodým reliéfem [[Zemský povrch|zemského povrchu]].<ref name=":1" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Bína
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Demek
| jméno2 = Jaromír
| odkaz na autora2 = Jaromír Demek
| titul = Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky
| vydání = 1
| vydavatel = Nakladatelství Academia
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 344
| isbn = 978-80-200-2026-0
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| odkaz na autora2 = Peter Mackovčin
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 580
| isbn = 80-86064-99-9
}}
=== Související články ===
* [[Povrch Země]]
* [[Litosféra]]
* [[Zemská kůra]]
* [[Tektonická deska]]
* [[Vývoj kontinentů]]
* [[Typ georeliéfu|Typy georeliéfu]]
* [[Evropa]]
* [[Česko]]
=== Externí odkazy ===
* Internetová jazyková příručka – [http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=reli%C3%A9f slovo reliéf]
* [[Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava|Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava]]: [http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/8_kapitola.htm Dynamická geomorfologie pevnin]
{{Pedologie}}
| |||