Literatura: Porovnání verzí

'''Literatura''' (z lat. ''littera'' = písmeno) nebo též '''písemnictví''' v širším slova smyslu je souhrn všech psaných [[text]]ů (z lat. ''textum'' = tkanina), tj. všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva. Tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá [[korespondence]]. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, [[beletrie]]. Literatura také působí jako [[inspirace]] pro ostatní umělce – na motivy literárních děl vznikají obrazy, sochy, písně a v moderní době také [[film]]y a video hry.

Také '''krásná literatura''' neboli '''[[beletrie]]'''; "krásná literatura" je však širším termín než beletrie, protože na rozdíl od ní obsahuje i [[poezie|poesii]]. Krásná (umělecká) literatura může mít písemnou i ústní formu (lidová slovesnost je z větší části součástí umělecké literatury). Základním rozlišovacím znakem umělecké literatury je její funkce: plní funkci estetickou, tj. vytrhuje svého vnímatele z reálného života a zdůrazňuje samotný znak, tj. samu sebe, na úkor svého sdělení (tj. neplní funkci referenční, sdělovací). Funkční vymezení literatury je spjato se jménem [[Roman Jakobson|Romana Jakobsona]] a jeho vymezením 6 jazykových funkcí, odvolává se však již na I. Kanta a jeho "nezainteresované zalíbení", tj. schopnost umění líbit se vnímateli, aniž by mu poskytovalo nějaký praktický interes. Krásná literatura je dále vyznačena [[Literární fikce|fikční]] povahou svého příběhu, [[performativ]]ní povahou (to, o čem píše, zároveň vytváří) a schopností obsahovat příběh. Příběh ovšem můžahovatmůže obsahovat i literatura neumělecká (např. historiografická). Nesprávná je definice, že krásná literatura působí na [[cit]]y čtenáře – na city totiž primárně působí jiné druhy literatury, např. reklama atd., tedy texty s funkcí persvazivní.