Reliéf (geografie): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Úpravy – první část: vzhled, styl, foto s popiskem, doplněny faktografické údaje, rozčlenění na sekce a podsekce + reference, literatura, související články, odkazy na hesla WP + ext. (slovo reliéf). značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 1:
[[Soubor:Pohledeckoskalská vrchovina, CZ170829-018.jpg|náhled|287x287pixelů|Georeliéf krajiny členité Pohledeckoskalské vrchoviny, geomorfologického okrsku Žďárských vrchů]]
'''Reliéf''' v geografii, též '''georeliéf''', je odborný pojem [[geografie]] a geografických disciplín ve věcném významu slovního spojení „tvářnost neboli vzhled povrchu“ (reliéf) Země, v případě užití složeného slova (georeliéf) s jednoznačným významem spojeným s jeho první částí „geo-“ týkající se [[Země]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Internetová jazyková příručka – reliéf
| url = http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=reli%C3%A9f
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-01
}}</ref>
Z hlediska zemského povrchu ([[Litosféra|litosféry]]) je georeliéf svrchní plocha [[zemská kůra|zemské kůry]] oddělující pevnou a tekutou část planety Země a současně je mezi těmito částmi plochou kontaktní. Pevnou částí Země tvořící její reliéf jsou pevniny (tzv. souše), včetně [[Pedosféra|pedosféry]] a dna [[Povrchová voda|povrchových vod]], také [[Světový oceán|světového oceánu]], tekutou částí se rozumí povrchová voda [[Hydrosféra|hydrosféry]] a také [[Atmosféra Země|atmosféra]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny
| editoři = Jaromír Demek, Peter Mackovčin
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 582
| strany = 2, 16
| isbn = 80-86064-99-9
}}</ref>
Georeliéf není neměnný, podléhá změnám v důsledku geomorfologických procesů působících na svrchní plochu zemské kůry, např. v podobě přesunu [[Hornina|hornin]] v důsledku přírodních nebo [[Antropogenní vliv|antropogenních vlivů]] i další změny vyvolané geomorfologickými činiteli nesoucí s sebou [[Energie|energii]], jak z vnitra planety Země ([[magma]]) v tzv. vnitřních pochodech reliéf zpravidla rozčleňující, tak i z okolního prostředí ([[Slunce]], [[voda]], proudění vzduchu – [[vítr]]) ve vnějším působení energie reliéf více či méně zarovnávající v čase.
Horniny různých vlastností a uskupených do tvarů různého původu a stáří, lišící se vzhledem i rozměry vytváří georeliéf krajiny, v celém komplexu značně složitý a v čase proměnný, včetně [[Horninotvorný cyklus|horninotvorného cyklu]]. V souvislosti s podobnými procesy vzniku, charakteristickým vzhledem, [[Geologická struktura|geologickou strukturou]] a výškovou členitostí omezeného území v určité krajinné oblasti lze georeliéf typologicky rozlišit (bez lokalizace zeměpisnými souřadnicemi) na dva základní typy – [[Nížina|nížiny]] (nadmořská výška 0–300 m, výšková členitost 0–30 m) a [[Vysočina (geomorfologie)|vysočiny]] (nadmořská výška nad 300 m, výšková členitost nad 30 m).<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Bína
| jméno = Jan
| příjmení2 = Demek
| jméno2 = Jaromír
| odkaz na autora2 = Jaromír Demek
| titul = Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky České republiky
| vydání = 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 344
| strany = 9, 22
| isbn = 978-80-200-2026-0
}}</ref>
Nížiny jsou charakteristické blízkostí vod a [[Vodní tok|vodních toků]], geomorfologicky akumulační roviny s nezpevněným podložím [[Sediment|sedimentů]], vzniklé přesunem hmotných částic hornin, např. odnosem vodou (jezerní, říční aj.) nebo naváté větrem (eolické, např. písečná [[duna]]). Vysočiny jsou obecným označením členitého georeliéfu, morfometricky (podle relativní nadmořské výšky) lze rozlišit [[Sníženina|sníženiny]], [[Pahorkatina|pahorkatiny]], [[Vrchovina|vrchoviny]], [[Hornatina|hornatiny]] a [[Velehornatina|velehornatiny]], přičemž v jakékoliv nadmořské výšce se může nacházet i (typologicky) forma [[Rovina (geomorfologie)|roviny]], nepřesahující 30 m svoji výškovou členitostí. Podle výškové členitosti se pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny dále člení na tzv. podtypy, ploché (nižší hodnoty relativní nadmořské výšky) a členité (s vyššími hodnotami).
Na základě [[Tektonická deska|tektonických struktur]] planety Země je její georeliéf rozčleněn plošně do územních [[Geomorfologická jednotka|geomorfologických jednotek]], řádově odlišných. Řádově nejvyšší v [[Evropa|Evropě]] je tvoří na severu tzv. Kaledonská oblast (orientačně část [[Norsko|Norska]] a [[Velká Británie (ostrov)|Velké Britanie]]) a Baltský štít ([[Finsko]], [[Švédsko]]), na severovýchodě Východoevropská platforma (část [[Polsko|Polska]] a [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltské republiky]], [[Rusko]]), na jihovýchodě Alpsko-himalájská oblast ([[Švýcarsko]], [[Itálie]], [[Slovensko]], státy [[Balkánský poloostrov|Balkánského poloostrova]] a také část [[Rakousko|Rakouska]] a [[Česko|Česka]]), na severozápadě tzv. Hercynská oblast ([[Portugalsko]], [[Belgie]], [[Nizozemí]], [[Dánsko]] a větší části [[Španělsko|Španělska]], [[Francie]], [[Německo|Německa]] a také [[Česko|Česka]]).<ref name=":1" />
Systém geomorfologického členění georeliéfu se odvíjí od základních tektonických struktur Země, v jednotlivých státech světa se i přes mezinárodní spolupráci geografů, geologů a geomorfologů vytvořily soustavy specifické a vztažené k určitému území s názvoslovím tvarů v národních jazycích a vymezením zeměpisnými souřadnicemi v regionálním členění.
V rámci fyzické geografie se studiem zemského povrchu, jeho vývojem (a také reliéfem) zabývá oborová vědní disciplína nazvaná [[geomorfologie]]. Předmětem studia jsou souvislosti mezi georeliéfem a jeho okolním prostředím a procesy (jevy) spojené s utvářením zemského povrchu. Geomorfologie označuje reliéf jako uskupení rozličných tvarů povrchu zemské kůry.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny
| editoři = Jaromír Demek, Peter Mackovčin
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 582
| kapitola = Stručný slovník vybraných odborných názvů
| typ kapitoly = Kapitola
| strany = 23
| isbn = 80-86064-99-9
}}</ref>
Ve vztahu k vymezenému území určité krajinné oblasti se georeliéfem zjednodušeně rozumí tvar zemského povrchu. V rámci půdního obalu Země (pedosféry) je reliéf krajiny v souvislosti s nadmořskou výškou, sklonem plochy (geomorfologických útvarů) a expozicí vůči Slunci, proudění vzduchu (větru) a vodě (též dešti) důležitým půdotvorným činitelem, ovlivňujícím např. [[Zemědělská půda|zemědělskou produkci]] a péči o [[Krajina|krajinu]], v oblasti [[stavebnictví]] je georeliéf významný z hlediska projektování staveb a vytyčování tras [[Doprava|dopravních cest]].
== Původ slova ==
Georeliéf je slovo složené, v českém jazyku s cizím původem a pravopisem s dlouhým písmenem „e“ počeštěné, skládá se ze dvou částí, „geo-“ tvoří první část vědeckých a odborných pojmenování (-dezie, -fyzika, -grafie, -logie, -morfologie, -politika aj.), pochází z latiny (gaeo) a je odvozeno od původně řeckého slova "gaia" ve významu českého slova Země,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Trávníček
| jméno = František
| odkaz na autora = František Trávníček
| příjmení2 = Váša
| jméno2 = Pavel
| titul = Slovník jazyka českého
| vydání = 1
| vydavatel = Fr. Borový
| místo = Praha
| rok = 1937
| počet stran = 1752
| kapitola = geo-
| typ kapitoly = Heslo:
| strany = 420
| isbn =
}}</ref> „reliéf“ je slovo vícevýznamové, pochází z italského "relief" označující plastický (vypouklý) obraz vystupující z plochy na pozadí, obvykle ve výtvarném umění, např. sochařství, v odborné oblasti zeměpisu značí tvářnost neboli vzhled zemského povrchu,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Trávníček
| jméno = František
| odkaz na autora = František Trávníček
| příjmení2 = Váša
| jméno2 = Pavel
| titul = Slovník jazyka českého
| vydání = 1
| vydavatel = Fr. Borový
| místo = Praha
| rok = 1937
| počet stran = 1752
| kapitola = relief
| typ kapitoly = Heslo:
| strany = 1300
| isbn =
}}</ref> v podobě užití složeného slova „georeliéf" s jednoznačným významem.
== Vznik georeliéfu ==
Georeliéf je nehmotný, hmotným nositelem jsou [[Hornina|horniny]] zemské kůry, vzhled svrchního [[Povrch Země|povrchu Země]] souvisí s vlastnostmi hornin zemské kůry, jejich uložením, stářím apod. Výsledný tvar zemského povrchu vzniká v důsledku působení [[endogenní]]ch (vnitřních) a [[exogenní]]ch (vnějších) geomorfologických pochodů, endogenní pochody vedou zejména k vytváření nerovností povrchu, exogenní pochody směřují k zarovnávání povrchu a zmenšování výškových rozdílů.
Reliéf povrchu Země je značně složitý, popis v celé komplexnosti nesnadný. Členěn je na geometricky jednoduché plochy navzájem oddělené [[lom spádu|lomy spádu]] (hranami), označované jako hřbetnice, údolnice, úpatnice či úpatí, v terénu mají méně často ostrý lom spádu, povětšinou tvoří úzké přechodové plochy.
Plochy reliéfu vznikají působením geomorfologických pochodů, mohou mít různý vzhled, sklon, orientaci z hlediska světových stran a expozici vůči Slunci, proudění vzduchu nebo vodě i v podobě deště v závislosti na sklonu a orientaci, Působením geomorfologického pochodu v jednom směru vznikají geneticky stejnorodé plochy, jednotlivé plochy georeliéfu vytvářejí složitější [[Povrchový tvar|povrchové tvary]] (formy).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| korporace = Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
| odkaz na korporaci = Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
| titul = Vysoká škola báňská — Technická univerzita Ostrava: Základy klasifikace georeliéfu
| url = http://geologie.vsb.cz/geomorfologie/Prednasky/2_kapitola.htm
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2017-09-01
}}</ref>
== Typologie ==
Plochy se rozlišují podle spádnic na přímkové neboli přímé, konkávní neboli vkleslé (vhloubené tvary zemského povrchu, např. brána, brázda, kotlina, prolom, úval) a konvexní neboli vypuklé (vystouplé tvary zemského povrchu, např. kupa, vrch, hora), sklonem se dělí na rovinné (0–2°), mírně sklonité (2–5°), značně skloněné (5–15°), příkře skloněné (15–25°), velmi příkře skloněné (25–35°), srázy (35–55°) a sruby či stěny (sklon více jak 55°).
Morfografie popisuje povrchové tvary na omezeném území, útvary se stejným vzhledem, historií vývoje a geomorfologickými pochody v závislosti na geologickém podloží vytváří v rámci vymezeného území určitý typ georeliéfu. Morfometrie (měření povrchových tvarů Země) rozlišuje výškovou členitost tvarů zemského povrchu ve čtverci 4x4 km jako rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem (typologicky roviny, sníženiny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, velehornatiny).<ref name=":0" />
== Klasifikace reliéfu ==
Vzhled ploch závisí na vlastnostech a uložení hornin, které ji tvoří, procesech, které na ni působí a stáří.
===
* podle polohy
** reliéf pevninský
Řádek 33 ⟶ 166:
**[[hřbet (geomorfologie)|hřbet]]
===
* rovinné (
* mírně skloněné (
* značně skloněné (
* příkře skloněné (
* velmi příkře skloněné (
* srázy (
* stěny (více než 55°)
===
* SZ až SV jako orientované k severu
* SV až JV jako orientované k východu
Řádek 50 ⟶ 183:
Orientace rovinných ploch se sklonem do 2° se nezjišťuje a nekategorizuje.
== Georeliéf Česka ==
V bývalém Československu se zkoumáním georeliéfu krajiny zabýval Geografický ústav Československé akademie věd se sídlem v Brně, zrušen v roce 1993. V letech 1964 – 1977 vzniklo geomorfologické členění státního území tehdy České socialistické republiky až na úroveň geomorfologických okrsků, včetně jejich pojmenování. Veřejnosti prezentovány v roce 1987 v publikaci vydané nakladatelstvím Academie v Praze pod názvem „Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny“.
Za použití digitálních technologií a využití vrstevnicové mapy z roku 2005 vznikla digitální mapa prezentující územně vymezené geomorfologické jednotky v systémově provedeném členění pro celé území Česka, řádově na 4 provincie, 10 soustav, 28 podsoustav, 94 celků, 243 pocelků a 933 okrsků. Seznam geomorfologických jednotek publikován Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky v roce 2006 ve 2. vydání „Zeměpisného lexikonu ČR, Hory a nížiny“.<ref name=":0" />
V georeliéfu Česka jsou typologicky zastoupeny nížiny do nadmořské výšky 300 m a vysočiny v nadmořské výšce nad 300 m, omezené krajinné oblasti okolní vyvýšeninou jsou sníženiny (typem brány, brázdy, kotliny, pánve, prolomy, úvaly) tektonického původu nebo vzniklé erozně denudačními pochody s odnosem méně odolných hornin, v regionálním členění např. Jihočeské pánve (vznik tektonickým pohybem zemské kůry) nebo Podhradská kotlina v Železných horách (vznik v krystalických břidlicích odnosem méně odolných hornin).
Typy georeliéfu dle výškové členitosti:
* roviny (0–30 m), především v nivních sedimentech v okolí řek, v regionálním členění např. Poděbradská nebo Smiřická rovina
* pahorkatiny (ploché 30–75 m a členité 75–150 m), na českém území zastoupeny nejrozsáhlejší plochou
* vrchoviny (ploché 150–200 m a členité 200–300 m)
* hornatiny (ploché 300–450 m a členité 450–600 m)
* velehornatiny (nad 600 m), v územním celku geomorfologické jednotky se v Česku nevyskytují
Georeliéf Česka v regionálním (územním) členění tvoří řádově odlišné geomorfologické jednotky v naváznosti na evropské geomorfologické členění 4. řádu zastoupeného na českém území geomorfologickými jednotkami obecně označovanými provincie s názvy Česká vysočina, Západní Karpaty, Západopanonské pánve a rozlohou malým územím Středopolské nížiny, označované řádově vyšší jednotkou s názvem Středoevropská nížina.<ref name=":1" />
Řádově nižší geomorfologické jednotky byly kodifikovány do sestavy s vlastními jmény, indexy a plošnou výměrou s obecnými názvy soustava (územně vymezené především podle geologické struktury do 5. řádu), podsoustava (shodná morfostrukturou a podobnou výškovou členitostí v 6. řádu), celek (shodný geomorfologickou historií a vývojem georeliéfu v 7. řádu), podcelek (více stejnorodý povrchovými tvary a jejich vývojem v 8. řádu) a okrsek (charakteristický výškovou polohou se shodným původem georeliéfu v 9. řádu), v systémově provedeném členění pro celé území Česka řádově nejnižší geomorfologická jednotka, typologicky se stejnorodým reliéfem zemského povrchu.<ref name=":1" />
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Bína
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Demek
| jméno2 = Jaromír
| odkaz na autora2 = Jaromír Demek
| titul = Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky
| vydání = 1
| vydavatel = Nakladatelství Academia
| místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 344
| isbn = 978-80-200-2026-0
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Demek
| jméno = Jaromír
| odkaz na autora = Jaromír Demek
| příjmení2 = Mackovčin
| jméno2 = Peter
| odkaz na autora2 = Peter Mackovčin
| příjmení3 = Balatka
| jméno3 = Břetislav
| odkaz na autora3 = Břetislav Balatka
| spoluautoři = a kol.
| titul = Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR
| vydání = 2
| vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 580
| isbn = 80-86064-99-9
}}
=== Související články ===
* [[Povrch Země]]
* [[Litosféra]]
* [[Zemská kůra]]
* [[Tektonická deska]]
=== Externí odkazy ===
* Internetová jazyková příručka – [http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=reli%C3%A9f slovo reliéf]
{{Pedologie}}
| |||