Lev Burian Berka z Dubé: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Infobox - osoba}} |
|||
Řádek 11:
Po porážce stavovského povstání obnovil své vlivné postavení, jak na Moravě, tak i v Čechách. Převzal v rodině dědičnou funkci [[Nejvyšší maršálek|nejvyššího maršálka]] Českého království (1620–1625), znovu se stal moravským nejvyšším sudím (1623–1625). V této funkci často zastupoval moravského místodržitele kardinála [[František z Ditrichštejna|Ditrichštejna]] a rozhodoval o rozdělování konfiskovaných statků. Sám získal panství [[Dačice]] ([[1622]]) a dům v [[Olomouc]]i, východočeské dominium rozšířil o panství [[Slatiňany]] ([[1623]]). Z panství Rychmburk se třemi městečky a 54 vesnicemi vytvořil rodový [[Svěřenství|fideikomis]]<ref>Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989</ref>. V roce 1623 byl povýšen do hraběcího stavu. Svou kariéru završil jako [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komoří]] na Moravě (1625–1626), zemřel však náhle v březnu 1626. Spolu s dalšími členy rodu Berků je pohřben v kapli sv. Ludmily v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta]].
Jeho manželkou byla od roku [[1617]] Františka Hipolyta z [[Fürstenbergové|Fürstenbergu]] (1592–1644), dcera Albrechta z Fürstenbergu, po matce z rodu [[Pernštejnové|Pernštejnů]], sestra prezidenta říšské dvorské rady Vratislava z Fürstenbergu. Jejich jediný syn Matyáš Ferdinand (1620–1644) byl nadějí této linie Berků, zemřel však krátce po dokončení kavalírské cesty v [[Jihlava|Jihlavě]]<ref>KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013, s. 123–128 ISBN 978–80–7415–071–5</ref>. O rozsáhlé dědictví poté vypukl soudní spor, který částečně skončil v roce 1669, kdy panství Rychmburk převzal [[
== Literatura ==
| |||