Ludvík Svoboda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Meziválečné období: Úpravy, mj. zmínka o narození dětí na Podkarpatské Rusi. |
Úpravy |
||
Řádek 88:
| strany = 256-290
| isbn = 80-204-0776-6
}}</ref> Jejich církevní svatba se konala na [[Velehrad]]ě. V témže roce nastoupil Svoboda v hodnosti štábního kapitána službu na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] u 36. pluku. Tam setrval do roku 1931. V [[Užhorod]]ě se manželům Svobodovým narodil 15. května 1924 syn [[Miroslav Svoboda (1924-1942)|Miroslav]] a 4. prosince 1925 se narodila dcera [[Zoe Svobodová-Klusáková|Zoe]].
V době své služby na Podkarpatské Rusi absolvoval L. Svoboda řadu kurzů ke zvýšení kvalifikace: střelecký kurz v Milovicích (1927), stáž u dělostřeleckého pluku č. 12 v [[Užhorod]]ě (1928), stáž u leteckého pluku v [[Piešťany|Piešťanech]] (1931). Naučil se [[maďarština|maďarsky]] a složil zkoušku z maďarského jazyka a literatury na [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Univerzitě Komenského v Bratislavě]]. Vzhledem k nedostatku pedagogů – důstojníků znalých maďarštiny, byl Svoboda pověřen její výukou na [[Vojenská akademie v Hranicích|Vojenské akademii v Hranicích]] v letech 1931–1934.
Řádek 219:
Po obsazení [[Čechy|Čech]] a Moravy [[Německo|německými]] vojsky odešel Ludvík Svoboda se souhlasem manželky Ireny ilegálně do [[Polsko|Polska]]. [[Irena Svobodová]] spolupracovala po odchodu manžela do [[emigrace]] s [[Obrana národa|Obranou národa]] a pomohla, mimo jiné, několika skupinám důstojníků a poddůstojníků odejít za hranice. Na podzim roku 1941 poskytla ve svém domě v Kroměříži azyl skupině československých [[Parašutista|parašutistů]] s vysílačkou. Výsadek S1/R byl vyslán čs. vojenskou misí ze SSSR. Irena Svobodová spolu se svou rodinou spolupracovala s parašutisty do té doby, než [[gestapo]] přišlo na jejich stopu a celou skupinu v listopadu 1941 zatklo.<ref>RICHTER, Karel, …a v zádech měli smrt, TEMPO, [[Třebíč]], 1997.</ref>
Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho jediný syn [[Miroslav Svoboda (1924-1942)|Miroslav]] byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|koncentračním táboře Mauthausen]]. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard Stratilovi a Svobodův synovec Jan Doležal. V [[Koncentrační tábor Ravensbrück|koncentračním táboře Ravensbrück]] byla zavražděna [[Anežka Stratilová]], matka Ireny Svobodové. Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve [[Svatobořice|Svatobořicích na Moravě]].<ref name="Kosatík" />
Samotná Irena Svobodová s dospívající dcerou [[Zoe Svobodová-Klusáková|Zoe]] unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě. S jejich ukrýváním pomáhal mimo jiné katolický kněz [[Jan Dokulil]], působící v [[Uhřínov]]ě, který byl švagrem katolického básníka a spisovatele [[Jan Zahradníček|Jana Zahradníčka]]. V posledních letech války, tedy od roku 1943 do května 1945, se Irena a Zoe Svobodovy ukrývaly v obci [[Džbánice]] blízko [[Moravský Krumlov|Moravského Krumlova]].<ref name="Kosatík" />
Řádek 615:
'''[[Jan Kratochvíl (generál)|J. Kratochvíl]], brig. gen, velitel 1. čs. sboru v SSSR''' (1943–1944, válečná vložka ke kvalifikační listině): „''Je to zkušený velitel, který svoji brigádu za všech okolností vede naprosto spolehlivě, inteligentní, má široký všeobecný i vojenský rozhled. Osobně chrabrý, klidný, má velmi dobré vystoupení, a velmi dobrý vzhled. Má velmi dobrý vliv a pro svoji čestnost všeobecně oblíben. Výtečný důstojník a velitel.''“<ref>http://www.ludviksvoboda.cz/images/phocagallery/thumbs/phoca_thumb_l_a10%20hodnoceni%2009%20valecne.jpg</ref>
=== Poválečné hodnocení ===
'''[[Václav Černý]]''' (literární vědec a spisovatel) hodnotí Ludvíka Svobodu ve svých ''Pamětech'' přísně: „''Na rozdíl od celého národa jsem nikdy ani minimum národní naděje nespojil s osobou generála Svobody, věděl jsem od února, že postrádá mravní přímosti, má myšlenkový obzor a potenciál podřízeného velitele střední vojenské jednotky; národní neinformovanost, žijící z legend, proměnila ho v symbol národní brannosti, a on pouze sám uvěřil kolektivnímu omylu, vzal za bernou minci metály na svém kabátě a funkce, jimiž ho postupem doby ověsili.''“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Černý
| |||