Niccolò Paganini: Porovnání verzí

Mladý Niccolò se učil houslové hře již od útlého mládí, zejména pod vedením svého otce Antonia Paganiniho. Ten byl na syna velice přísný: Niccolò musel denně cvičit až sedm hodin, když si občas jeho otec myslel, že necvičí dost pilně, přikročil k fyzickým trestům nebo mu ten den nedal najíst. Když bylo Niccolovi pět let, začal se ještě učit hrát na kytaru, od devíti let pravidelně [[koncert]]oval. V roce [[1801]] odcestoval na hudební festival do [[Toskána|toskánské]] [[Lucca|Luccy]], kde měl veliké úspěchy. Po skončení festivalu se rozhodl, že nepojede zpátky do Janova, ale že zde zůstane. Přestože dostával vysoké honoráře za svá vystoupení, kvůli hraní hazardních her se velice zadlužil; přesto ale část peněz posílal svým rodičům do Janova. Prohrál dokonce i své housle, z čehož se ale poučil a s hazardními hrami pak úplně přestal. Jeho přítel mu na koncert půjčil své housle od [[Guarneri|Bartolomeo Giuseppe Guarneriho]] (známého také jako del Gesù) a po koncertě byl natolik okouzlen jeho hrou, že mu nástroj věnoval; tyto housle (''„Cannone Guarnerius“'') si Paganini velice oblíbil.

 

 

Paganini zemřel v roce 1840 v [[Nice]] v průběhu ozdravného pobytu.

Jeho milostná aféra s kněžnou [[Elisa Bonaparte|Elisou Bonaparte]] se stala námětem populární [[Opereta|operety]] ''[[Paganini (opereta)|Paganini]]'' od [[Franz Lehár|Franze Lehára]], poprvé uvedené 30. října 1925 ve [[Vídeň|Vídni]].

 

 

== Hudební činnost ==