České království: Porovnání verzí

| znak = King-of-Bohemia.jpg

| článek o znaku = Heraldické znaky českých zemí

| rámeček znak =

| mapa = Locator Bohemia within the Holy Roman Empire (1618).svg

| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]], [[Utrakvismus|utrakvistické]], [[Luteránství|luteránské]] a [[Jednota bratrská|českobratrské]]

| státní zřízení = absolutistická, stavovská a později také parlamentní [[monarchie]]

| měna = [[Pražský groš]] (do 1547), [[Jáchymovský tolar]] (do 1671), [[Rakousko-uherský zlatý|zlatý]] (1867–1891), [[Rakousko-uherská koruna|koruna]] (1892–1918)

| vznik = korunovace českých knížat – [[Vratislav II.|Vratislava II.]], [[Vladislav II.|Vladislava II.]] a [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]] – králi, zprvu pouze pro konkrétní osobu a později dědičně

 

== Cesta za dědičným titulem ==

Prvním českým [[Panovník|králem]] byl v letech 1085–1092 [[Vratislav II.]], druhým pak jeho vnuk [[Vladislav II.]] v letech 1158–1172. Vladislavův královský titul byl již možná dědičný, ale jeho synové jej neudrželi.

 

 

== Století posledních Přemyslovců ==

{{Více obrázků

| align = left

| footer =

| image1 = Premysl2Gelnhausen.jpg

| image2 = Karte Böhmen unter Ottokar II.png

| caption1 = [[Přemysl Otakar II.]], ''[[Gelnhausenův kodex]]'', přelom [[14. století|14.]] a [[15. století]]

}}

 

{{Více obrázků

| align = left

| footer =

| image2 = WenceslausIImap-cs.png

| caption1 = [[Václav II.]] jako autor milostných veršů,<br />''[[Codex Manesse]]''

}}

 

== Vláda rodu Lucemburků ==

{{Více obrázků

| footer =

| image1 = Kaja4Gelnhausenkodex.jpg

| image2 = Karte Böhmen unter Karl IV.png

| caption1 =[[Karel IV.|Karel IV. Lucemburský]] v ''[[Gelnhausenův kodex|Gelnhausenově kodexu]]''

}}

{{viz též|Země Koruny české}}

 

 

Karel IV. roku 1348 ustanovil [[Země Koruny české]] v rozsahu územních zisků svého otce a rozšířil je o [[Horní Falc]], [[Dolní Lužice|Dolní]] i [[Horní Lužice|Horní Lužici]] a [[Braniborské markrabství]]. Karel&nbsp;IV. dále položil základy [[gotika|gotické]] Prahy, založil [[Nové Město (Praha)|Nové Město]] Pražské, zvelebil [[Staré Město (Praha)|Staré Město]] a [[Pražský hrad]], dal v Praze postavit kamenný most přes [[Vltava|Vltavu]], který nese jeho jméno ([[Karlův most]]), a nedaleko Prahy postavil hrad [[Karlštejn]]. V jeho době byla Praha povýšena na střed říše. Se svými čtyřiceti tisíci obyvateli byla tehdy Praha jedním z největších měst Evropy.

{{Více obrázků

| align = right

| footer =

| image2 = Kingdom of Bohemia during the Hussite Wars.jpg

| caption2 = [[Země Koruny české]] za husitských válek

}}

 

Když zpráva o Husově upálení došla do Čech, rivalita mezi přívrženci názorů [[Magistr|Mistra]] [[Jan Hus|Jana Husa]] na reformu církve, a zastánci dosavadních církevních pořádků se postupně proměnila v otevřené nepřátelství. Defenestrace konšelů a radních z oken pražské radnice a soustřeďování [[Husitství|husitů]] ve městech i v horských oblastech byly počátkem husitské revoluce a válek, které následovaly. V roce 1420 husité ustanovili svůj program v tak zvaných [[Čtyři artikuly pražské|Čtyřech artikulích pražských]].

 

Na události v českých zemích reagovali císař [[Zikmund Lucemburský]] a katolická církev od roku 1420 až do roku 1431 [[Husitské války|pěti křižáckými výpravami]]. Všechny tyto pokusy o vojenské potlačení husitské vzpoury však byly husitskými vojsky odraženy. Husitská vojska vedl úspěšně [[Jan Žižka|Jan Žižka z Trocnova]] (1374–1424), po něm převzal velitelskou funkci [[Prokop Holý]]. Ani husité se nevyhnuli vnitřním rozporům a rozdělili se na radikální křídlo [[Táborský svaz|Táboritů]] a umírněné, kterým šlo o dohodu s císařem a církví. To nakonec vedlo k bratrovražedné [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] v roce 1434, v níž byli radikálové poraženi. Konec husitským válkám učinilo až schválení tak zvaných [[basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]]. V roce 1436 bylo nakonec dosaženo dohody mezi císařem [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem Lucemburským]] a Českým královstvím na sněmu v [[Jihlava|Jihlavě]]. Zikmund byl uznán za krále českého, kterým však byl podle tehdejších právních představ již od smrti svého bratra Václava IV. v roce 1419.

 

 

== Interregnum a Jiří z Poděbrad ==

{{Viz též|Pohusitské interregnum}}

 

 

Absence panovníka přivedla české stavy k nouzovému řešení. České stavy se roku 1440 v „listu smírném“ rozhodly nahradit chybějící ústřední moc delegací pravomocí směrem dolů – tedy do krajů. Tak vznikly regionální šlechtické spolky – sněmíky, či jinak landfrídy, které zabezpečovaly alespoň minimální chod státu, jejich posláním byla eliminace rušitelů mírů. Spolupráci landfrídů zajišťovaly pravidelné zemské sněmy. V situaci mocenských sporů se prohlásil za zemského správce Jiří z Poděbrad. Fakticky mu byl tento status zemským sněmem udělen až roku 1452 poté, co zlikvidoval vnitřní nepřátele v království. Správcem se měl stát pouze na dva roky, ve skutečnosti však mu postavení vydrželo až do smrti [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]].

{{Více obrázků

| align = right

| image2 = Europa Jagellonica.svg

| caption2 = Jagellonská [[Evropa]] na konci [[15. století]]

}}

 

Ve chvíli nejvyššího ohrožení se Jiří prozíravě vzdal dynastických nároků svých synů a nabídl českou korunu [[Jagellonci|Jagelloncům]]. Po smrti „husitského krále“ Jiřího v roce [[1471]] nastupuje na český trůn jagellonská dynastie v osobě nejstaršího syna polského krále a litevského velkoknížete [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV. Jagellonského]] [[Vladislav Jagellonský|Vladislava]].

Lesk dokázal přinejmenším Praze vrátit [[Rudolf II.]], po jeho smrti ale dochází k rozkolu mezi katolíky a protestanty. Protestantské české stavy si zvolily za krále [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]], který ale neměl potřebné vlastnosti vůdce. Bohatá šlechta sice mohla zabezpečit nezávislé Čechy, zůstávala ale nejednotná. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] nastává období, které později [[České národní obrození|obrozenecké]] dějepisectví ne úplně správně hodnotí jako [[Doba temna|dobu temna]].

 

 

Roku [[1627]] bylo v česku vydáno [[Obnovené zřízení zemské]], kterým byl [[němčina|jazyk německý]] zrovnoprávněn s [[čeština|českým]]. Protestantská česká šlechta a zemanstvo byly zdecimovány, jejich statky byly dány českým i cizím, nejčastěji rakouským, německým a italským katolickým rodům a na poddané bývaly koncem [[17. století]] často uvrženy nepoměrně vyšší robotní povinnosti, které pak vedle dalších faktorů zapříčiňovaly povstání, jež bývala násilně potlačována. Od českých zemí byly odtrženy obě [[Lužice]], které byly Habsburky postoupeny Saskému spojenci (1635).

 

== Od 18. století do konce první světové války ==

[[Karel VI.|Karlem VI.]] vymřeli [[rakouští Habsburkové]] v mužské linii a nástupnictví [[Marie Terezie]] využili [[Hohenzollernové|Hohenzollerni]]. Pruský král [[Fridrich II. Veliký|Fridrich II.]], k němuž se připojili i bavorský a saský kurfiřt, obsadil na přelomu let 1740 a 1741 Slezsko a nechal si holdovat slezskými stavy. Bavorský kurfiřt Karel Albrecht – krátce na to zvolený římským císařem jako [[Karel VII. Bavorský]] – obsadil za podpory francouzských sborů Čechy a nechal se českými stavy provolat českým králem. I když [[Marie Terezie]], dcera Karla VI., získala České království zpět a byla korunována v Praze v roce [[1743]], industrializované [[Slezsko]] (kromě měst [[Těšín]], [[Opava]] a [[Krnov]]) připadlo od roku 1742 Prusku.

 

[[Marie Terezie]] se pokoušela o racionálnější administraci své říše, což vedlo k politice centralizace (a byrokracie). Co zbylo z české koruny, splynulo s rakouskými provinciemi monarchie. Roku [[1749]] byly správními reformami [[Marie Terezie]] [[Země Koruny české]] ''de facto'' zrušeny. Zrušena byla také česká kancelář ve Vídni. I nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království.

 

Pruský král [[Fridrich II. Veliký|Fridrich II.]] se obával nepřátelské koalice vedené Rakouskem, kdy se Marie Terezie připravovala na válku s Pruskem získat Slezsko zpět. Pruská armáda dobyla Sasko a v roce 1757 vtrhla do Čech. V [[Bitva u Štěrbohol|Bitvě u Štěrbohol]] (1757) porazili Habsburky a následně obsadili Prahu. Zničená byla asi čtvrtina Prahy a těžké škody utrpěla i [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Katedrála svatého Víta]]. V bitvě u Kolína však Pruský král Frederick II. prohrál a musel ustoupit z Čech.

 

{{Více obrázků

| align = right

| image1 = Wappen Königreich Böhmen.jpg

| image2 = Znak českého království.png

}}