Fausto Sozzini: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Mauzoleum Fausta Socyna w Lusławicach.JPG|thumb|Sozziniho hrobka v Lusławicích]]

'''Fausto Paolo Sozzini''', [[latinsky]]{{vjazyce|la}} '''Faustus Socinus''', [[polsky]]{{vjazyce|pl}} '''Faust Socyn''' ([[5. prosinec|5. prosince]] [[1539]], [[Siena]] – [[4. duben|4. dubna]] [[1604]], [[Lusławice]]) byl [[Itálie|italský]] [[teolog]] a [[filozoffilosof]] působící v [[Polsko|Polsku]]. Byl zakladatelem tzv. [[socianismus|socianismu]], učení založeném na [[Antitrinitářství|antitrinitářství]], racionálním výkladu [[Bible]], náboženské toleranci a [[Pacifismus|pacifismu]]. KlíčovýmJeho jehoklíčovým spisem bylo ''De statu primi homini ante lapsum'' (''O stavu prvních lidí před pádem'', 1575-1578).<ref>{{Citace elektronického periodika

Narodil se v bohaté rodině. Otec mu zemřel ještě v jeho dětství, vychovávali ho pak strýcové, jednak liberální katolík Celso Sozzini a zejména pak významný humanista Lelio (Laelius Socinus), který ho velmi ovlivnil. V roce 1557 začal studovat na akademii ''Intronati''., Specializovalakterá se specializovala na právní vzdělání, ale právnická kariéra mu nebyla dopřána, neboť se o něj brzy začala zajímat [[inkvizice]] (vyšetřovala i jeho strýce). Proto Fausto raději odešel do [[Lyon|Lyonu]]u (strýc Lelio do [[Curych|Curychu]]u). Po smrti Lelia v roce 1562 načas žil v Curychu, aby vypořádal strýcovu pozůstalost. V ní našel Fausto mnoho nepublikovaných spisů, z nichž pak čerpal ve svém vlastním díle.

Roku 1563 se vrátil do Itálie, aby ve [[Florencie|Florencii]] přijal místo sekretáře toskánské vévodkyně [[Isabella Medicejská|Isabelly Medicejské]]. Avšak Isabella v roce 1575 zemřela a Faustovi v Itálii opět hořela půda pod nohama. Odešel tedy do [[Basilej|Basileje]]e. Zde napsal svou první významnou práci: ''De Jesu Christo servatore'' (''O Ježíši Kristu Spasiteli'', 1578). Odmítl v ní tradiční učení o Kristově smrti jakožto [[vykoupení]] z [[Prvotní hřích|prvotního hříchu]].

To už však Socinus působil v polském [[Krakov|Krakově]]ě, který se stal jeho novým domovem. Zde začal formovat specifickou verzi polské reformace. Založil malou antitrinitářskou církev ''Ecclesia minor'', byť se sám členem této církve nestal. S ostatními zakladateli se totiž nepohodl v otázce [[Křest|křtu]]. Oni vyžadovali nový křest v dospělosti, Sozzini tvrdil, že křest nebyl [[Apoštol|apoštolyapoštol]]y nikdy předepsán a smysl u dospělých má maximálně při [[Konverze (náboženství)|konverzi]]. Časem polská reformace toto stanovisko akceptovala.

V roce 1583 Krakov opustil, když se v něm po nástupu krále [[Štěpán Bathory PolskýBáthory|Štěpána Báthoryho]] necítil bezpečně. Uchýlil se do vsi [[Pawlikowice]], pod ochranu šlechtice Christophera Morsztyna. Jeho dceru Elisabetu si v roce 1586 vzal za ženu. Rok poté sice zemřela, ale porodila mu ještě dceru Agnesu. Vrátil se pak do Krakova, avšak v roce 1598 ho v jeho vlastním bytě napadl dav opilých studentů. Byt zapálili a jemu tak shořelo mnoho rukopisů. Poté Sozzini čím dál méně tolerantní Krakov definitivně opustil a uchýlil se k přátelům do obce Lusławice, kousek od Krakova. Zde roku 1604 zemřel.

Jeho stoupenci, kteří si začali říkat sociniáni, v Polsku zakořenili, jejich centrem se stalo město [[Raków]]. Na základě Sozziniho nedokončeného díla ''Christiane religionis institutio'' sepsali svůj závazný kodex, tzv. Rakovský katechismus. Z Polska byli vypuzeni definitivně až roku 1660. Odešli pak do protestantských zemí, například [[Nizozemsko|Nizozemska]], kde Sozziniho vnuk Andrzej Wiszowaty uspořádal a vydal dědovy sebrané spisy pod názvem ''Bibliotheca fratrum polonorum''. "Polští bratři" bylo totiž označení, které se po odchodu z Polska pro sociniány ujalo. V protestantském prostředí byli Polští bratři poměrně doma, byť se nedá říci, že by se s ostatními evangelickými konfesemi shodovali - odmítali například [[Kalvinismus|kalvínské]] dogma o [[Predestinace|předurčení]]. Také jejich zásada, že Bible má být zdrojem víry jen tehdy, pokud se neprotiví rozumu, byla pro mnohé jiné protestanty mimořádným radikalismem. Výjimečným byl také jejich zásadní pacifismus, neboť Sozzini učil, že každá válka i každé násilné zmaření lidského života jsou neomluvitelné. Sociniáni jsou někdy považováni za zakladatele či předchůdce [[unitářství]].<ref>{{Citace elektronického periodika