Jan Patočka: Porovnání verzí

Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, dva z&nbsp;jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. Jeho otec choval velkou úctu k&nbsp;[[Tomáš Garrigue Masaryk|Masarykovi]] a [[Otakar Hostinský|Hostinskému]], za jejichž žáka se považoval.<ref name=zumr>{{Citace periodika | příjmení = Zumr | jméno = Josef | autor = | odkaz na autora = Josef Zumr | titul = S Janem Patočkou o&nbsp;filosofii a filosofech (1967) | periodikum = Filosofický časopis | odkaz na periodikum = Filosofický časopis | rok = 2007 | ročník = 55 | číslo = 3 | strany = 340 | poznámky = Text je přetištěn z Filosofického časopisu, 15, 1967, č. 5, s. 585-598 }}</ref> Po maturitě v&nbsp;Praze se roku [[1925]] zapsal ke studiu slovanské [[filologie]], [[romanistika|romanistiky]] a [[filosofie]] na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]]. V roce [[1928]] při studijním pobytu v&nbsp;[[Paříž]]i se poprvé setkal s&nbsp;[[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]]. Roku [[1931]] promoval prací ''Pojem evidence a jeho význam pro noetiku'' u&nbsp;[[Jan Blahoslav Kozák|J. B. Kozáka]] a stal se jeho asistentem. Jako stipendista Humboldtovy nadace v&nbsp;roce [[1933]] studoval u&nbsp;Husserla a [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s&nbsp;Husserlovým asistentem [[Eugen Fink|Eugenem Finkem]].

Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref name=reflex>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>

Svými posledními texty k&nbsp;Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v&nbsp;duchu své vlastní filosofie). Po setkání s&nbsp;[[Seznam ministrů zahraničí Nizozemska|nizozemským ministrem zahraničí]] [[Max van der Stoel|VanMaxem van der Stoelem]] Patočka byl opakovaněněkolik dní tvrdě vyslýchán [[Státní bezpečnost|StB]], po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]]. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu, proto byl záměrně manipulován a rušen, aby přišlo co nejméně lidí a nebylo slyšet proslov. Nejdříve bylo měněno datum a hodina pohřbu a přímo při pohřbu létala nad hřbitovem policejní helikoptéra a na Markétě tůrovali příslušníci Rudé hvězdy plochodrážní motocykly. [[Nekrolog]] četl [[Ladislav Menzel]], který v&nbsp;červenci následujícího roku předčasně zemřel. V&nbsp;letech 1977–1989 vyšlo v&nbsp;[[samizdat]]u 27 svazků „Archivního souboru“ Patočkova díla.

Jeho setkání s Maxem van der Stoelem, které ho stálo život, připomíná v Praze [[Pomník Maxe van der Stoela|pomník]]<ref name=pomnik>[http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/zivot_v_praze/zivotni_prostredi/velky_park_slouzi_nejen_detem.html Nový park Maxe van der Stoela v Praze 6] na portálu pražského magistrátu</ref>.

* Pohyb zakotvenípráce a boje

Jen malá část Patočkova díla mohla vyjít za jeho života doma. Pětisvazkový výbor vyšel v&nbsp;80.&nbsp;letech v&nbsp;Německu. Deset knih bylo přeloženo do francouzštiny, další do angličtiny, italštiny, španělštiny a řady dalších jazyků. Od roku 1996 vychází česky v&nbsp;nakladatelství [[OIKOYMENHΟικουмеνη]] edice ''Sebrané spisy Jana Patočky'' (do roku 2014 vyšlo 16 svazků).

* DUBSKÝ, Ivan. ''Filosof Jan Patočka''. 2. opr. vyd. Praha: OIKOYMENHΟΙΚΟΥМЕΝΗ, 1997. 64 s. ISBN 80-86005-37-2.