Sylvain Maréchal: Porovnání verzí

Narodil se roku 1750 v Paříži v rodině obchodníka s vínem a vystudoval právo. Ve věku dvaceti let publikoval sbírku [[Idyla|idyl]] ''Bergeries'', jejíž úspěch mu v roce 1770 dopomohl k místu asistenta knihovníka v [[Bibliothèque Mazarine|Mazarinově knihovně]].<ref>[[Jan Otokar Fischer|FISCHER, Jan Otokar]] a kol. ''Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870.'' 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Viz str. 42.]</ref> V tomto období se zajímal o [[deismus]] i [[ateismus]] a věnoval se studiu věd a filozofů 18. století; značný vliv na něho měli [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]], [[Voltaire]], [[Paul Heinrich Dietrich von Holbach|Holbach]], [[Denis Diderot|Diderot]], [[Claude-Adrien Helvétius|Helvétius]]. Vytvořil si i vlastní představu o agrárním socialismu s kolektivním vlastnictvím nemovitostí a začal kritizovat náboženství a absolutismus. V roce 1774 byl propuštěn z Mazarinovy knihovny a pronásledován pro parodistické parafráze [[žalm]]ů, které poukazovaly na pošlapávání lidské důstojnosti a sociální nespravedlnost.<ref>FISCHER, Jan Otokar a kol. ''Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870.'' 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Viz str. 42 – 43.]</ref>

** Stále doplňovaná a rozšiřovaná poéma měla postupně několik názvů: ''Fragments d’un poème moral sur Dieu'' (1781) [Fragmenty morální poémy o Bohu], ''Dieu et les prêtres'' (1793) [Bůh a kněží]; teprve v roce 1798 vyšla shora uvedená konečná verze. V první verzi z roku 1781 měla 50 „fragmentů" (zpěvů), v konečném znění 133. [[Poéma]] je prodchnuta vášnivým patosem hledačství a konfrontuje všudypřítomné zlo s existencí Boha. Maréchal dospěl k závěru, že Bůh je buď zlomyslný, nebo neexistuje. Svět je vězení bez světla, lidé jsou katy nebo oběťmi. Odsuzuje politickou a majetkovou nerovnost, vyzývá lidi, aby přestali být otroky kněží a povstali k lidské důstojnosti.<ref>[[Otakar Novák|NOVÁK, Otakar]], ed. et al. ''Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko.'' 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 424.]</ref>

** Tato [[jednoaktovka]], která má podtitul ''Věštba o jednom jednání'', vznikla na počátku [[Jakobíni|jakobínské]] diktatury a byla prvně hrána v říjnu 1793, dva dny po popravě [[Marie Antoinetta|Marie Antoinetty]]. V této hře jsou potentáti hromadně internováni na pustém ostrově, kde se „s chamtivostí této čeládce vrozenou" servou o příděl potravin;<ref>[[Otokar Šimek|ŠIMEK, Otokar]]. ''Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století.'' 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [Viz str. 290.]</ref> nakonec všechny monarchy pohltí výbuch sopky, jenž byl na jevišti předveden s použitím ohňostroje.<ref>FISCHER, Jan Otokar a kol. ''Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789-1870.'' 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Viz str. 45.]</ref>