Verze z 30. 10. 2015, 17:02 editovat Borzywoy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 10 484 editací m typo, +obr. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 23. 7. 2017, 15:32 editovat zrušit editaci NoJin (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 22 776 editací doplnění textu a odkazů Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Akvatinta''' (ve starší literatuře se můžeme setkat i s názvem ''zrnkový lept'') je [[Grafické techniky\|grafická technika]]. Řadíme ji do [[tisk z hloubky\|tisku z hloubky]]. V mezinárodním značení má symbol C5. [[File:Adoration of the Angels (L’Adoration des anges) MET DP837073.jpg\|thumb\|Jean-Baptiste Le Prince: Adorace anděly]] [[Soubor:Večer nad Kampou.jpg\|thumb\|''Večer nad Kampou'' - akvatinta [[Zdenka Braunerová\|Zdenky Braunerové]]]] Název akvatinta je odvozen od italského acquatinta, což znamená obarvená voda. ~~Akvatinta~~Její ~~skutečně~~vynález ~~připomíná~~podnítila ~~akvarel~~potřeba tisknout souvislé a ~~její~~jemně ~~vynález~~odstupňované ~~podnítila~~plochy ~~potřeba~~barvy. ~~přiblížit~~Ve sesvé vryzí ~~grafice~~podobě ~~lavírované~~je ~~kresbě~~akvatinta technikou plošného tónování jednotlivých partií kresby a ~~tisknout~~připomíná ~~souvislé~~lavírovanou ~~plochy~~štětcovou ~~barvy.~~malbu ~~Dosavadní~~tuší ~~grafické~~nebo ~~postupy~~sépií.<ref ~~vycházely~~name= ~~jen~~Krejča>Krejča zeA, ~~systému~~1981, ~~čar~~s. 119</ref> == Historie == Akvatintu vynalezl holandský grafik Jan van de Velde IV kolem roku 1650, a kolem roku 1770 ji kartograf Peter Perez Burdett zavedl v Anglii.<ref>[http://www.earlyworksartgallery.com/blog/aquatint/ Early Works Art Gallery: Akvatint]</ref> Jiné zdroje uvádějí jako autory techniky Holanďana Cornelise Pllos van Amstela (kolem 1760), Francouze L. M. Bonneta, Švéda P. Flodinga nebo Francouze F.P. Charpentiéra.<ref>Baleka J, 1997, s. 15</ref> V literatuře je často uváděn jako autor této techniky Francouz [[Jean Baptiste le Prince]] (1768), který ji hojně využíval ve svých grafických listech.<ref>Hind A. M., 1963, s. 300</ref> Za příklad mistrovského využití akvatinty jsou považovány grafické cykly [[Francisco Goya\|Francisca Goyi]] ''Los Caprichos'' (1799); ''Los Desastres de la Guerra'' (1810–19); ''Proverbios'' (ca. 1850). Z českých umělců v této technice vynikli Jaromír Stretti-Zamponi, Tavík F. Šimon, Viktor Preissig. Akvatinta je dodnes velmi oblíbená, zejména v kombinaci s jinými technikami (čárový lept, měkký kryt, rezerváž). ~~Tato technika je dodnes velmi oblíbená, zejména při kombinaci technik. Akvatintu vynalezl [[Jean Baptiste le Prince]] roku 1768 a nedlouho poté ji vrcholným způsobem využil [[Francisco Goya]].~~ == Postup == Měděná nebo zinková deska o síle asi 1,5 mm (vyleštěná, odmaštěná a fazetovaná stejně jako u jiných druhů leptu) se pokryje jemným kalafunovým práškem nebo práškovým asfaltem. Prášek je možné na desku naprášit ručně, ale protože ~~prášek~~ musí být rozmístěn co nejrovnoměrněji, používají grafikové často tzv. ~~zaprašovací~~naprašovací skříň. Je to bedna nebo skříň s utěsněnými dvířky, ve které je nasypaná rozdrcená [[kalafuna]]. Otočením bedny nebo pomocí kliky či vzduchového zařízení se prášek ve skříni uvede do pohybu. Po rozvíření se do skříně uloží deska a ~~dveřka~~dvířka se zavřou. Zvířený prach klesá a usazuje se rovnoměrně na desce. Naprášená deska se opatrně vyjme a nahřívá nad kahanem, dokud jednotlivá zrnka kalafuny ~~neztransparentní~~zesklovatí. Ztransparentnění kalafuny znamená její roztavení a připečení k plechu. Je třeba postupovat opatrně, aby se jednotlivá zrnka nestekla dohromady. Po vychladnutí je deska připravena k grafikovu zpracování. Štětcem se klade kryt (asfaltový lak) na ta místa, která mají zůstat při tisku bílá. Po natření zadní strany desky asfaltovým nátěrem je možné začít leptat. Po chvíli (podle toho, jak tmavý má být nejsvětlejší tón) se deska vyjme z kyseliny a zakryjí se místa, která mají být světle šedá. Pak se leptá dál, dokud grafik nedosáhne všech odstínů, které chce na desce mít. Štětcem se klade kryt (asfaltový lak) na ta místa, která mají zůstat při tisku bílá. K vykrytí je možno použít rovněž měkkou litografickou křídu nebo mastnou křídu určenou ke kresbě na sklo., Deska se pak mírně nahřeje, aby křída roztála a pronikla na kov.<ref name= Krejča /> Po natření zadní strany desky asfaltovým nátěrem je možné začít leptat. Po chvíli (podle toho, jak tmavý má být nejsvětlejší tón) se deska vyjme z kyseliny a zakryjí se místa, která mají být světle šedá. Pak se leptá dál, dokud grafik nedosáhne všech odstínů, které chce na desce mít. === Alternativy === V Anglii byl na přelomu 18. a 19. století vyvinut jiný postup. Na desku pokrytou pevným krytem byla nasypána jemně mletá mořská sůl. Po nahřátí krytu se zrnka soli propadla na povrch desky a po ochlazení byla odmyta vodou. Poté byla deska vyleptána. Podobného výsledku lze rovněž docílit přiložením smirkového papíru na pevný kryt a protažením v satinýrce. Postup je třeba několikrát opakovat, vždy s novým listem smirkového papíru. Desku lze rovněž opatřit tenkým lepivým nátěrem ložiskové vazelíny, ponořit do pryskyřičného prachu, oklepat a nahřát. === Barevná akvatinta === Jednobarevné akvatinty byly obvykle tištěny v teplém sépiovém tónu. Pro vícebarevný tisk je třeba s pomocí šablon vytvořit tolik desek, kolik barev se bude tisknout. Postup je velice zdlouhavý a vyžaduje velkou přesnost při soutisku, jinak je grafický list znehodnocen. Nejlepších výsledků dosáhli někteří francouzští grafici činní koncem 18. století - Louis Philibert Debucourt (1735-1842), Jean Francois Janinet (1752-1813) a jeho žák Charles Melchior Descourtis (1753-1820).<ref>Marco J, 1981, s. 208-209</ref> == Reference == <references /> == Literatura == * BALEKA Jan: ''Výtvarné umění. Výkladový slovník. Malířství, sochařství, grafika'', Praha 1997 * ~~BOUDA~~KREJČA ~~Cyril~~Aleš: ''Grafické techniky'', Praha ~~1979²~~1994 * Ad Stijnman, Jan van de Velde IV And the Invention of Aquatint, Print Quarterly Vol. 8, No. 2 (JUNE 1991), pp. 153-163 * MARCO Jindřich: ''O grafice'', Praha 1981▼ * ~~KREJČA~~BOUDA ~~Aleš~~Cyril: ''Grafické techniky'', Praha ~~1994²~~ 1979▼ * HOURA Miroslav: ''Jak se dívat na grafiku'', Praha 1971 * JUNA Zdeněk: ''Lept a příbuzné techniky'', Praha 1954 ▲* KREJČA Aleš: ''Grafické techniky'', Praha 1994² * KUBAS Jozef : ''Techniky umeleckej grafiky'', Bratislava 1959 * Arthur Mayger Hind, A History of Engraving & Etching From the 15th Century to the Year 1914, Dover Publications, 1923, Courier Corporation 1963 ▲* MARCO Jindřich: ''O grafice'', Praha 1981 == Související články == * [[Grafika]]

Akvatinta: Porovnání verzí