Moravské zemské barvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: ISBN -> ID |
|||
Řádek 18:
Postupný příklon ke zlaté barvě byl z hlediska vídeňského centra motivován národnostními problémy. V roce 1862 se objevila zpráva o tom, že při císařské návštěvě na Moravě bylo použití modro-bílo-červené barvy zemské vlajky Moravy přijato císařem a dvorem s nelibostí, protože šlo o "''prapor slovanské svobody''".<ref name="štarha168">''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 168.</ref> Nicméně snahy o nápravu (tedy nahrazení stříbrné za zlatou barvu) neměly ve Vídni nakonec odezvu".<ref name="štarha168"/> Výsledkem byla nepřehledná situace, která trvala de fakto do roku 1889 respektive 1915.
V roce 1889 ministr vnitra hrabě [[Eduard Taaffe]] povolil Moravě užití zlaté barvy, i přestože barva oficiálně nebyla změněna na říšském znaku. Následně se zlatá barva objevila také v novém erbovníku rakousko-uherské monarchie Gerharda Ströhla (1890).<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169.</ref>
Ke konečnému potvrzení červené a žluté/zlaté došlo ale až v roce 1915, kdy barvy uznal ministerský předseda na základě dekretu císaře Františka Josefa I. Toto rozhodnutí souviselo s celkovou úpravou státního znaku Rakouska-Uherska a bylo inspirováno snahami o centralizaci monarchie v době války.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169-170.</ref> Podle studie I. Štarhy lze dojít k závěru, že i přes neoficiální užití zlaté barvy moravskými zemskými a stavovskými orgány po roce 1807 došlo k jejímu právnímu uznání až v roce 1915. Oficiálně byly zemské barvy Moravy do roku 1915 bílá, červená a modrá. Od roku 1915 potom žlutá,
Naproti tomu M. Hlinomaz uvádí, že po celé 19. století existovala na Moravě dvojkolejnost s ohledem na užití zemských barev. V souvislosti s užitím zemských barev mělo vliv nejenom zemské ale také národní hledisko. Obecně lze říci, že žlutočervený prapor, logicky odvozený od varianty moravského znaku z roku 1807 resp. 1838 a přijatý sněmem v roce 1848, byl oficiálně povolen úřady a pro podobnost s říšskými barvami měl také podporu, nikoliv ale výlučně, mezi německým obyvatelstvem Moravy. Naopak slovanské obyvatelstvo upřednostňovalo červeno-bílo-modrý prapor, který se odvozoval od starší formy moravského erbu. Později docházelo ke kompromisní kombinaci žluto-červené-modré.<ref>''Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918'', s. 168.</ref>
Řádek 25:
V době [[Československo|Republiky Československé]] došlo k právnímu návratu ke stříbrnočervené kombinaci barev moravské orlice také vzhledem k tomu, že žlutočervená barva byla spojena s německým fenoménem. Například žlutočervené šachování se objevilo na návrhu znaku tzv. Deutchösterreich v roce 1919 a později ho neúspěšně prosazovali němečtí okupanti do protektorátního znaku.<ref>''Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918'', s. 167.</ref>
Proto se občas setkáváme s moravskými barvami v kombinaci žlutá, červená a modrá. Z heraldického hlediska jsou si však všechny [[Tinktura (heraldika)|tinktury]] rovnocenné, za polepšení se považovalo přidání symbolu na znak či erb, nikoliv změna tinktury. U zvířecí figury bylo navíc porušeno pravidlo o zvýraznění zbroje, která se kreslí jinou tinkturou, než figura.<ref name="rfr1" />
Fakt, že barva štítu nemá ve výčtu oficiálních barev chybět potvrzují i základní pravidla heraldiky. "Na list vlajky se dostávají jen pruhy v barvách znaku. U heraldicky jednoduchých znaků se převádějí do pruhů všechny barvy, zatímco u znaků složitějších pouze barvy nejdůležitější. Nejvýznamnější pruh (horní vodorovný nebo první svislý) měl mít barvu figury, další pruh barvu štítu."<ref>http://books.google.co.uk/books/about/Vlajky_a_znaky_zem%C3%AD_sv%C4%9Bta.html?id=1j-oMQEACAAJ&redir_esc=y</ref>
| |||