Jan Arnošt Antonín ze Schaffgotsche: Porovnání verzí

| úřad = [[Nejvyšší purkrabí]] [[České království|Českého království]]

| od = [[1734]]

| do = [[9. červenec]] [[1747]]

| úřad2 = [[Nejvyšší zemský komorník]] [[České království|Českého království]]

| od2 = [[1721]]

| do2 = [[1734]]

| předchůdce2 = Maxmilián[[Maximilián Norbert Krakowský z Kolowrat]]

| nástupce2 = [[Štěpán Vilém, 1. kníže Kinský|Štěpán Vilém Kinský]]{{Zdroj?}}

| úřad3 = [[Nejvyšší zemský sudí]] [[České království|Českého království]]

| od3 = [[1717]]

| do3 = [[1721]]

| předchůdce3 = [[František Karel Přehořovský z Kvasejovic]]

| nástupce3 = [[Josef František Bruntálský z Vrbna]]

| od4 = [[1712]]

| do4 = [[1717]]

| poznámky = [[1696]] panský stav v Čechách <br>[[1703]] český hraběcí titul <br>[[1739]] rakouský [[řádŘád zlatého rouna]] (č. 691)

Pocházel z české větve původem německého rodu Schaffgotschů usazeného od 14. století ve Slezsku. Narodil se poblíž [[Svídnice (Polsko)|Svídnice]] na zámku Dobromierz, který byl krátce majetkem jeho otce Jana Viléma (1650-16911650–1691). Absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]] po Evropě, doložen je například studijní pobyt ve [[Florencie|Florencii]]. Jako dvacetiletý zdědil po strýci [[Jan Arnošt Schaffgotsch|Janu Arnoštovi]] (1623-16951623–1695) rodový [[Svěřenství|fideikomis]] [[Sadová (okres Hradec Králové)|Sadová]]-[[Bílá Třemešná]] ve východních Čechách a vzápětí se do Čech natrvalo přestěhoval.

V roce 1696 dosáhl potvrzení panského stavu pro České království a v roce [[1703]] obdržel český [[Hrabě|hraběcí titul]]. Kariéru v českých zemských úřadech zahájil jako [[Rada nad apelacemi|rada apelačního soudu]] v roce [[1701]], zároveň byl jmenován císařským komořím. Dále pak postupoval jako [[Prezident rady nad apelacemi|prezident apelačního soudu]] (1712-17171712–1717), [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšší sudí]] (1717-17211717–1721) a [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komorník]] Českého království (1721-17341721–1734), od roku [[1717]] byl též císařským tajným radou, z titulu svých zemských úřadů byl také členem sboru [[Místodržící (zemský správce)|místodržících]]. V letech 1734-17471734–1747 byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] Českého království a za zásluhy získal v roce [[1739]] [[Řád zlatého rouna]]. V době [[Války o rakouské dědictví|francouzské okupace]] a krátké vlády [[Karel VII. Bavorský|Karla Albrechta Bavorského]] (1741-17421741–1742) měl jako nejvyšší zemský úředník holdovat novému panovníkovi, tomuto úkolu se ale vyhnul odjezdem z Prahy. Naopak později byl členem soudu nad těmi, kteří bavorskou okupaci podpořili.

Původně sídlil na zámku Sadová, který nechal rozšířit přístavbou věže a zřízením kaple sv. Kříže (zámek dnes již neexistuje). Později jako vysoký zemský úředník začal budovat honosné sídlo v Praze. Základem se stal [[Kounický palác (Nové Město)|dům čp. 7]] v Panské ulici na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]], který byl též součástí dědictví po strýci. K tomuto domu postupně přikoupil několik sousedních domů a dvorů a v letech 1716-17201716–1720 došlo k přestavbě do současné podoby. Podle dobového popisu měl palác 25 pokojů, domácí kapli a stáje pro 20 koní. Neustálé stavební úpravy a údržba paláce zatěžovaly rozpočet Jana Arnošta a po jeho smrti potomci palác prodali (1754)<ref>Pražský sborník historický XXVII.; Archiv hlavního města Prahy, 1995, str. 152-155 ISBN 80-85917-15-7</ref>.

[[Soubor:Kaunický palác Panská 7.JPG|náhled|vlevo|Pražské sídlo Jana Arnošta Antonína Schaffgotsche, nynější Kounický palác na Novém Městě]]

Významnou stopu zanechal Jan Arnošt Antonín v [[Lázně Bělohrad|Lázních Bělohrad]], které získal sňatkem s hraběnkou Marií Barborou z Valdštejna (1675-17481675–1748). Zdejší [[Lázně Bělohrad (zámek)|zámek]] začali stavět již [[Valdštejnové]], dokončení stavby probíhalo až ve dvacátých letech 18. století za předpokládané, i když nedoložené účasti [[Jan Blažej Santini-Aichel|J. B. Santiniho]]. Za Schaffgotschů se Lázně Bělohrad úspěšně rozvíjely, napomohlo tomu i povolání osadníků z [[Horní Maršov|Horního Maršova]], který taktéž patřil do rodového majetku. Mimo jiné proslul jako mecenáš umění, doložena je finanční podpora hudebním skladatelům a spolu s manželkou byl donátorem 5. kaple [[Poutní cesta od pražské Lorety do Hájku|poutní cesty do Hájku]].

Manželství uzavřel v roce [[1697]] s Marií Barborou Eliškou z Valdštejna (1675-17481675–1748) a měl s ní pět dětí. Synové [[Václav Schaffgotsch|Václav]] (1702-17521702–1752), [[Arnošt Vilém Schaffgotsch|Arnošt Vilém]] (1704-17661704–1766) a [[Josef Vilibald Schaffgotsch|Josef Vilibald]] (1706-17721706–1772) zastávali úřady ve státní správě. Dcera Marie Barbora (1721-1789) se poprvé provdala za vzdáleného příbuzného Františka Gottharda Schaffgotsche (1711-17381711–1738) ze slezské rodové větve, jejím druhým manželem se stal hrabě Heřman Jakub [[Černínové z Chudenic|Černín]] (1706-17841706–1784).

{{Portály|Česko|Lidé}}