Sebastião José de Carvalho e Melo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rozšíření |
rozšíření |
||
Řádek 1:
{{Přesunout|Markýz Pombal}}
{{Infobox - osoba
Řádek 29 ⟶ 28:
Za své největší protivníky považoval [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitský řád]] a historickou, ekonomicky i politicky silnou vysokou [[šlechta|šlechtu]]. V květnu [[1758]] obvinil jezuity z řady zločinů, zakázal „kacířská“ hnutí, uvěznil biskupa z Coimbry Manuela de Anunciação.
Dne 3. září 1758 se údajně odehrál atentát na krále v [[Ajuda (palác)|paláci Ajuda]] – událost ale zřejmě uměle vytvořil Carvalho, aby zničil moc šlechty.<ref name="Klíma" /> Obžalován byl vévoda z Aveira z nejvyšší šlechty, markýz Távora, vévoda Atouguia, markýz Alorna, hrabata z [[Óbidos]], další šlechtici, měšťané a jezuité. Odsouzení byli krutě mučeni a v lednu
V červnu [[1759]] dostali jezuité zákaz zpovídat a kázat. Dne 3. září téhož roku Carvalho zrušil jezuitský řád, jeho členy vyhostil z Portugalska a veškerý jejich majetek zabavil. Pod nátlakem vlády schválil toto opatření lisabonský kardinál [[Francisco de Saldanha da Gama]]. Dne 15. července [[1760]] byl vyhoštěn z Lisabonu papežský nuncius a vztah země s Vatikánem zcela ochladl.
Některé sociální skupiny však díky Pombalovi získaly svobodu. V dubnu 1761 královský výnos vyhlásil svobodu brazilských indiánů. V září téhož roku byl zakázán dovoz otroků a otroci v Portugalsku byli prohlášeni svobodné lidi. Pombalova nicméně zůstával tvrdý vůči těm, kteří mu stáli v cestě - ještě v září 1761 bylo na lisabonském náměstí Rossio uškrceno nebo upáleno 57 lidí, mezi nimiž byl i významný italský jezuita [[Gabriel Malagrida]].
Téhož roku provedl Pombal zásadní reformu státní finanční správy. V následujících 10 letech pokračovaly hluboké reformy mnoha dalších oblastí, mj. zemědělství (snaha o větší různorodost na úkor převažujícího vinařství, která se projevila mj. likvidací některých vinic), práva (centralizace justičního systému), zahraničního obchodu nebo výroby a podnikání. Pombal se zaměřil i na modernizaci školství; [[Univerzita Coimbra|univerzita v Coimbře]] byla rozšířena o matematickou a filozofickou fakultu a obdržela nové přístroje pro výuku fyziky, chemie i astronomie. V Coimbře i v Lisabonu byly založeny botanické zahrady. Do Portugalska přijížděli odborníci ze zahraničí. Rozvoj se týkal i téměř chybějícího středního školství a také škol základních, i když v jejich případě zatím stále nešlo o zavedení povinné školní docházky - základní vzdělání dětí nádeníků zůstalo svěřeno farářům.
V zájmu povznesení hlavního města zakázal zvláštní královský výnos v Lisabonu volné pobíhání prasat.<ref name="Klíma" />
V únoru 1768 založil Pombal Královský cenzurní úřad. Dne 16. října 1769 si dal od krále udělit titul markýze z Pombalu. V květnu 1770 země obnovila styky s Vatikánem a opět v ní začal působit papežský nuncius. O tři roky později papež [[Klement XIV.]] uznal Pombalovy protijezuitské argumenty a 21. července [[1773]] zrušil jezuitský řád.
Pombal se během výkonu své funkce stále zaštiťoval autoritou krále. Zákonem z července 1773 nadřadil tuto autoritu veškerému právu, neboť podle tohoto zákona byl král zákonodárce s neomezenou pravomocí a měl být vnímán jako neomylný posel Boží na zemi, který se ze svých činů zodpovídá jen Bohu.<ref name="Klíma" />
Pombalovu politickou dráhu ukončila nemoc a posléze smrt krále [[Josef I. Portugalský|Josefa I]] († 24. 2. 1777). Vládu převzala jeho dcera [[Marie I. Portugalská]], s jejímž nástupem se začali do svých úřadů vracet ti, které z nich markýz odstranil. Do své diecéze se např. vrátil biskup Coimbry Manuel de Anunciação, který předtím skončil ve vězení za urážku majestátu.
Po smrti krále propukly demonstrace za odvolání Pombala. Ten 1. března 1777 sám podal královně Marii demisi, které vyhověla o tři dny později. V dalších letech byl obžalován z dlouhé řady zločinů. S přihlédnutím k jeho věku a zdravotnímu stavu mu královna prominula trest smrti. Dne 16. srpna 1781 byl však odsouzen k tomu, aby se nepřibližoval ke královskému dvoru na více než 20 mil, a většina jeho majetku propadla královské koruně a státní finanční správě.
Markýz Pombal zemřel následujícího roku ve věku 82 let.
== Reference ==
Řádek 40 ⟶ 55:
* [http://www.dec.ufcg.edu.br/biografias/MarquesP.html Stručný životopis Pombala na stránkách DEC] (portugalsky)
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Portugalsko}}
| |||