František Bernard Vaněk: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Bibliografie: upřesnění posled. vydání |
→Život a dílo: Drobný přesun. + O recenzi vydané 4 dny po smrti. |
||
Řádek 123:
Vaněk je znám především jako autor prózy [[Na krásné samotě]] (1938), za kterou obdržel cenu [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]]. V letech 1902–1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například [[Jindřich Šimon Baar|J. Š. Baar]], [[Xaver Dvořák]] nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise [[Nový život]] poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality [[František Bílek (sochař 1872–1941)|Františka Bílka]]. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu.
V [[První světová válka|první]] i [[Druhá světová válka|druhé]] světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekvován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí [[Bělehrad]]u, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost [[Československo|československého státu]]. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti [[nacismus|nacismu]] a za svá [[kázání]] byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do [[koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora v Dachau]]
V Dachau 1. dubna 1943 zemřel. Ještě 5. dubna 1943 vydala [[Národní politika]] příznivou kritiku jeho tehdy nové knihy ''Na srdci''.<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7400119|periodikum= Národní politika|datum= 5. 4. 1943|strany=3|titul=Knihy čistých obzorů (dostupné online v NK ČR)}}</ref>
== Bibliografie ==
| |||