Kamil Hilbert: Porovnání verzí

Byl jedním z posledních českých architektů, který se vyškolil ve [[Vídeň|Vídni]], a to na [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|vídeňské Akademii výtvarných umění]] v letech 1891–95 u prof. Fleischera. V době, kdy končil svá vídeňská studia, přerod vídeňského odborného prostředí k [[secese|secesi]] nebyl ještě uzavřen. Jeho produkce je proto volnější a odvážnější a z celého jeho projevu je zřejmá větší sebedůvěra a velkorysost. Speciální škola prof. Lunze na vídeňské akademii mu vštípila dokonalou znalost historických slohů, ze kterých námětově čerpal po celé své tvůrčí období a která ho předurčila k cestě architekta – památkáře.

Kamil Hilbert, syn dlouholetého lounského starosty Petra Pavla Hilberta a malířky Karoliny Hilbert-Reifové, se narodil 12. února 1869 v [[Louny|Lounech]]. Jeho bratr byl dramatik a spisovatel [[Jaroslav Hilbert]]. Nejdříve navštěvoval plzeňskou Vyšší průmyslovou školu, po ukončených studiích na [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|vídeňské Akademii výtvarných umění působí]] v [[Praha|Praze]], v letech 1896–1899 v rodných Lounech, kde projektoval několik historizujících staveb v Poděbradově ulici. V červnu [[1899]] po odchodu [[Josef Mocker|Josefa Mockera]] byl ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončil až v roce [[1929]]. Za tuto úspěšnou dostavbu získal čestný doktorát [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] v Praze a byl jmenován řádným členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]]. Jeho kamenná podobizna je umístěna pod velkou rosetou v průčelí Svatovítské katedrály. Kromě této dostavby projektoval řadu dalších staveb a rekonstruoval množství význačných architektonických památek. Zemřel [[25. červen|25. června]] [[1933]] v Praze a je pohřben na vyšehradském [[Slavín (hrobka)|Slavíně]].