Fašismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 15041710 uživatele AnkaElektro (diskuse) zrušena WP:Vlastní výzkum, spekulace, já vidím většinu užívání pojmu fašismus i rasismus jako neutrálně deskriptivní...
Řádek 185:
[[Soubor:Volební leták Národní obce fašistické.gif|left|thumb|Volební leták [[Národní obec fašistická|Národní obce fašistické]]]]
 
V demokratických státech byly mezi válkami úspěchy fašistů ještě skromnější. Ve Francii – vedle již předválečné [[Action française]] – například získala omezený počet příznivců hnutí jako ta, jež vedli [[Georges Valois]]<ref>Payne, s. 292–293, Paxton, s. 81</ref> a později [[Marcel Bucard]].<ref>Payne, s. 296–297</ref> O něco úspěšnější, avšak méně fašistická byla [[Francouzská lidová strana]], již roku 1936 založil exkomunista [[Jacques Doriot]].<ref>Payne, s. 297–299</ref> Francouzští fašisté však se alespoň mohli těšit z vysoké intelektuální úrovně svých teoretiků, jako byli [[Pierre Drieu La Rochelle]] a [[Robert Brasillach]].<ref>Payne, s. 299</ref> V Belgii byli fašisté a nacionalisté o něco úspěšnější. V Belgii [[Joris Van Severen]] roku 1931 založil hnutí [[Verdinaso]], jeho milice v tmavozelených košilích však nikdy neměly víc než 3000 členů.<ref>Payne, s. 300</ref> Fašistické skupiny v Belgii byly vesměs pro dělnicképrodělnické a protikapitalistické a vlámské skupiny byly i protifrancouzské. Socialistický teoretik [[Henri De Man]] přivítal belgickou [[kapitulace|kapitulaci]] jako osvobození od kapitalistické plutokracie.<ref name="jmuravchik"/> Mnohem úspěšnější však bylo katolicky zbarvené hnutí [[rexisté|rexistů]],<ref>Payne, s. 300–301, Paxton, s. 87–88</ref> jež vedl [[Léon Degrelle]], i [[Nacionálně socialistické hnutí v Nizozemí]], založené roku 1931 pod vedením [[Anton Mussert|Antona Musserta]].<ref>Paxton, s. 88</ref> Za kanálem La Manche působila od roku 1932 až do zákazu roku 1940 [[Britská unie fašistů]] vedená [[Oswald Mosley|Oswaldem Mosleyem]], jež se dočasně těšila vlivným příznivcům,<ref>Paxton, s. 89</ref> nikdy však neprorazila ve volbách.<ref>Payne, s. 304–305</ref> Malá fašistická hnutí působila i ve Skandinávii, Švýcarsku a jinde.<ref>Payne, s. 306–309</ref> Také Nor Vidkung[[Vidkun Quisling]] byl oddaným stoupencem národního socialismu, ačkoliv v letech 1924 až 1925 byl aktivním jako organizátor Rudých gard, norské komunistické skupiny.<ref name="jmuravchik"/>
 
Mezi Čechy se za [[První republika|první republiky]] zrodila dvě významnější fašistická hnutí. Od roku 1926 působila [[Národní obec fašistická]] generála [[Radola Gajda|Radoly Gajdy]], inspirovaná italským fašismem. Byla autoritářská, protiněmecká, protikomunistická, [[panslavismus|panslavistická]] a disponovala i mládežnickým hnutím a malými odbory. Jejími příznivci byli hlavně důstojníci a rolníci, největší úspěchy měla na jihu Čech a na Moravě. Gajda se [[Volby do parlamentu Československé republiky 1929|roku 1929]] dostal do parlamentu, po zpackaném [[Židenický puč|židenickém puči]] v lednu 1933 však se strana propadla do praktické bezvýznamnosti.<ref name="payne309">Payne, s. 309</ref> Menší hnutí [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]] se soustředilo kolem stejnojmenného časopisu, jenž vycházel od roku 1928, a postupně se vyvíjelo směrem k ideové shodě (a později kolaboraci) s nacismem.<ref>Payne, s. 309–310</ref> Slováci žádné významnější samostatné fašistické hnutí neměli, ovšem v rámci nacionalistické, klerikální a konzervativní [[Hlinkova slovenská ľudová strana|Hlinkovy slovenské ľudové strany]] existoval radikální proud kolem stranických milic [[Rodobrana]], reprezentovaný především [[Vojtech Tuka|Vojtechem Tukou]]. Toto křídlo již před válkou směřovalo k fašismu;<ref name="payne309" /> v době válečné [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenské republiky]] pak nejradikálnější složkou strany byla [[Hlinkova garda]], vedená [[Alexander Mach|Alexandrem „Šaňo“ Machem]].