Wikipedie

Police (okres Třebíč): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Police ve středověku: úpravy a doplnění k členům rodu tří makovic podle posledního zpracování (2017), zdroje, prolinky
Řádek 35:
 
=== Police ve středověku ===
V roce 1343 se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi [[Havraníky]] [[Loucký klášter|louckému klášteru]].<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě">{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Vohryzek
| jméno = Stanislav
Řádek 46:
| odkaz na vedoucího = {{UČO na článek|803}}
| místo = Brno
| rok = 2017
| počet stran =
| strany = 92-93
| citace = 2017-05-06
| poznámka =
| jazyk = česky
}}</ref> Členové z tohoto rodu se psali po [[Brtnice|Brtnice]] ([[Dlouhá Brtnice|Dlouhé Brtnici]]), [[Lesonice (okres Třebíč)|Lesonicích]] na Moravskobudějovicku, Polici, [[Menhartice|Menharticích]] či [[Oponešice|Oponešicích]]. V roce 1348 se připomíná Nevhlas z Lesonic, později pak pět bratrů pět (z Lesonic): [[Ješek z Brtnice|Ješek Schössel]], Nevhlas (Neplach), Racek či Lanclin, Tvoch a Markvart. Jejich sestrou byla Mudla, manželka Holáče z Držkrajic. V roce 1349 se po Polici psal jejich příbuzný vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze [[Stonařov|Stonařova]], taktéž erbu tří makovic, kdy se oba domluvili na společné držbě majetku.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
}}</ref> V roce 1348 se Nevhlas psal také po Lesonicích. V roce 1360 v pramenech vystupují bratři z Lesonic, z nichž jedním z nich je [[Ješek z Brtnice]]. Sourozenci z Lesonic tehdy koupili od Tvocha z Brtnice zboží ve Zhořci a v Brtničce u Stonařova. Markvart, bratr Ješka Schössla z Brtnice, se psal roku 1361 po Lesonicích. V roce 1364 zmiňovaný Nevhlas z Oponešic a Lesonic byl s [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schösslem)]] v příbuzenském vztahu.<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratři: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Nevhlas z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref> V roce 1349 se po Polici psal vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze [[Stonařov]]a.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530</ref>
 
==== Filip z Police ====
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a ve stejném roce se psal po [[Plaveč (okres Znojmo)|Plavči]] na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici, tak jako zprvu i jeho syn Odolen (r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v [[Menhartice|Menharticích]] s osmi lány v [[Louka (Jemnice)|Loučce]] a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v [[Brtnice|Brtnici]], Strenčí (zaniklá ves) a ves [[Sokolíčko|Falknov]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref>
V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police, jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic.<ref>CDM VIII, s. 36-37, č. 72; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 82, považuje erbové znamení za tři leknínové lupeny.</ref> Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v [[Dolní Dubňany|Dolních Dubňanech]], v roce 1355 ves [[Louka (Jemnice)|Luka u Jemnice]] a její další část obdržel v roce 1358. Filipovou manželkou byla Eliška z [[Pálovice|Pálovic]], která byla v roce 1360 již vdovou.<ref>ZDB I, s. 8, č. 150; ZDB II, s. 14, č. 24; ZDB III, s. 24, č. 71; ZDB III, s. 25, č. 93; ZDB III, s. 32, č. 273; o Filipově úmrtí se výslovně k roku 1360 zmiňuje CDM IX, s. 146-147, č. 201</ref> V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z [[Bělčovice|Bělčovic]] a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z [[Lechovice|Lechovic]].<ref>ZDB VI, s. 134, č. 603; ZDB V, s. 73, č. 13; ZDB VI, s. 134, č. 602; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic.<ref>ZDB III, s. 41, č. 513; ZDB IV, s. 60, č. 303; s. 68, č. 454; ZDB VI, s. 134, č. 602-604; ZDB VII, s. 167, č. 306</ref> Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop.<ref>CDM XV, č. 286, s. 250-251; u listiny se dochovala pečeť, která dosvědčuje Petrovo rodové zařazení, viz SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 226.</ref> První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna r. 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schössel)]] přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Aleš z Police ====
VPo Polici se psal v roce 1358 dále Aleš, farář z Plavče a snad bratr či jinak příbuzný Filipa z Police. Roku 1356 koupil od Filipa z Louček (z rozrodu Ranožírovců) hrad s dvěma poplužími, kostelním poddacím a dvěma lány v Dolní Plavči, kde své manželce Johance zapsal věno. Po jeho smrti se stal poručníkem jeho dědiců Nevhlas z Uponěšic ([[Oponešice|Oponešic]]). poručníkemDcerou AlšovýchAleše dětíz Police byla pravděpodobně Anežka z Police, apřipomínaná Mikšoviroku 1356 jako manželka Šimona z Horní[[Nové PlavčeSady (vonPísečné)|Nové OberplabczVsi]] (nyní Nové Sady). odprodalAleš dvaměl lánytaké vsyna DolníOdolena, který se zprvu psal po Polici, později po Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police a Plavče, vymazat své věno 150 hřiven na Plavči. Podruhéa bylapodruhé provdánase provdala za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]] (Šenkenberk, zřícenina u obce [[Šumná (okres Znojmo)|Šumná]]).<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> Filip z Police zemřel kolem roku 1358 a zanechal po sobě manželku Elišku z Pálovic, syna Petra a dcery Dorotu a Anežku.<ref>Kolektiv autorů (Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová): Polykulturní lokalita Hradiště u Louky – Nový archeologický a historický model, časopis Přehled výzkumů 57-2, časopis Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno 2016, s. 80-83</ref> Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou [[Ješek z Brtnice|Ješkova (Schössel)]] bratra Lanclina.
 
==== Hrzek, farář ze Stonařova ====
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovic]] spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích)]] a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police, bratrovi Ješka (Schössel).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401</ref> Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce (znovu provdané vdově po Filipovi z Police) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a [[Louka (Jemnice)|Loučce]] 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z [[Batelov]]a a [[Pacov]]a. Při této obchodní transakci mu ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> VNevlas rocez 1368Oponešic jese naoženil tvrzise vSofií Policia vzhledem zmiňovánk Tvochtomu, kterýže přenechalzemřel částbezdětný, polickéhodědil majetkupo Seidlinoviněm Jakub z [[Lubnice]]Oponešic, snadsyn Smila z důvoduPolice vzniklých(možná příbuzenskýchNevlasův vazeb.<ref>MZDsynovec 1či Brno, sbratranec). 74/505, č. 25</ref> Tvochovouname="Šlechta chotína bylajihozápadní rokuMoravě" 1365 Eliška.<ref/>MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref>
 
==== Tvoch z Police ====
Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" /> Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi [[Bohušice|Bohušic]] u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích.<ref>ZDB IV, s. 66, č. 420</ref> Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z [[Ústrašín (tvrz)|Ústrašína]], purkrabího na [[Roštejn|Roštejně]]. Markvart dceři daroval věnem celou ves [[Bělčovice|Bělčovice]] s tvrzí, dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery [[Historie obce Korolupy|Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice]]. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z [[Biskupice (Biskupice-Pulkov)|Biskupic]]. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Smil z Police ====
S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police, který je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z [[Našiměřice|Našiměřic]] a vnuk Markéty z Našiměřic.<ref>ZDB III, s. 35, č. 339</ref> V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Zahrádek]], neteř Peškovu neteř/ Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna<ref>ZDB V, s. 86, č. 298</ref> a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na [[Bohušice]] (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 721-722; ZDB VI, s. 141, č. 725.</ref> Svůj majetek v [[Menhartice|Menharticích]] odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 738</ref> Ondřej pak na Menharticích (r. 1385) zapsal věno své manželce Kateřině (r. 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil prodalodprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z [[Jemnice]], rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi [[Bačkovice]] Bohuši z [[Lubnice]] (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).<ref>ZDB VII, s. 162, č. 180; ZDB VII, s. 163, č. 182</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
Smilovými dětmi byli: synové Jan a Jakub z [[Oponešice|Oponešic]] a dcera Geruše z [[Kyjovice (okres Znojmo)|Kyjovic]].<ref>LCS II, č. 1311, s. 304</ref> Jan je v roce 1390 připomínán jako farář v [[Budeč (okres Jindřichův Hradec)|Budči]] a [[Bítov (zaniklý, okres Znojmo)|bítovský děkan]]. Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn]]ě, listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Ve společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref> a roku 1417.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů [[Předín|Předína]] a [[Dašovice|Dašovic]].<ref>ZDB VI, s. 123, č. 432; HOSÁK, L.: Historický místopis, s. 54. ZDB VIII, s. 231, č. 281-282.</ref> Druhou manželkou byla Anna, dcera Strnada z [[Budkov (okres Třebíč)|Budkova]]. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Pelhřim z Police ====
Z neznámého rodu (pravděpodobně rakouského) pocházel Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz, kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze [[Horní Slatina|Slatiny]] („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě / Dorothea v. Latein na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v [[Vnorovice|Norovicích]] (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z [[Historie obce Korolupy|Lubnice]] a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, [[Lubnice|Lubnici]] a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi [[Bělčovice|Bělčovicích]] Jan z [[Český Rudolec|Rudolce]]. V roce 1409 disponoval Pelhřim dědictvím po zemřelém Filipovi z Lubnice a tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek]]. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z [[Radotice|Radotic]], syn [[Jemnice|jemnického]] rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele [[Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburků]] a zemřel roku 1427.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě">Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce</ref><ref>CDM XI, s. 544-545, č. 636; CDM XIII, s. 55-57, č. 53, ZDB VII, s. 169, č. 352; s. 174, č. 434; s. 180, č. 539; s. 189, č. 715; s. 190, č. 717; ZDB VIII, s. 231, č. 269; s. 239, č. 420; s. 250, č. 597; ZDB IX, s. 263, č. 185-186; s. 266, č. 217; ZDB X, s. 281, č. 6; s. 282, č. 12.</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
 
==== Jan z Kostník ====
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Police_(okres_Třebíč)“