Verze z 2. 1. 2017, 14:17 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Autoritní data; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 4. 2017, 18:46 editovat zrušit editaci David Sedlecký (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 24 605 editací m typo Přejít na další porovnání →
Řádek 22: \| citát = }} '''William Kenneth Armitage''' (* [[18. červenec\|18. července]] [[1916]] [[Leeds]] – [[22. leden\|22. ledna]] [[2002]] [[Londýn]]) byl britský [[sochař]], [[malíř]] a [[Grafika\|grafik]]. == Život == Řádek 35: Roku 1955 si pronajal ateliér na [[Notting Hill]] v [[Londýn]]ě a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem Jamesem MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do [[Bronz\|bronzu]] ve slévárně Noack v [[Německo\|Německu]], která měla zkušenosti se sochami velkých rozměrů. V letech ~~1960-63~~1960–63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě [[Château Mouton-Rothschild]] blízko [[Bordeaux]] ve [[Francie\|Francii]]. V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s [[Henry Moore\|Henrym Moorem]], [[Lynn Chadwick]], B. Hepworthem a Regem Butlerem uveden i Kenneth Armitage. Často cestoval a za pobytu ve [[venezuela\|Venezuele]] krátce žil u kmene místních [[Indiáni\|indiánů]]. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v [[Caracas]]u (1964) a [[Bostonská univerzita\|Boston University]] v [[Massachusetts]] (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974–79). V letech ~~1967-69~~1967–69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v [[Berlín]]ě. Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE). Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl. Řádek 67: Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k [[Abstrakce\|abstrakci]] (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964). Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965). Od konce 60. let zkouší nové techniky ([[laminát]], nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – [[Dřevo\|dřeva]], [[Hemihydrát síranu vápenatého\|sádry]], [[Papír\|papíru]] a tvoří sochy z [[Hliník\|hliníku]] (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, ~~1979-82~~1979–82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval [[Kresba\|kresbě]] a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z [[Jordánsko\|Jordánska]] a [[Egypt]]a sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v [[Irsko\|Irsku]] je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy [[Keltské náboženství\|keltského boha]] Dagda. Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky. Řádek 96: == Ocenění == * 1969 [[Řád britského impéria]] (CBE). * 1994 člen Britské Královské akademie

Kenneth Armitage: Porovnání verzí