Kenneth Armitage: Porovnání verzí

Přidány 3 bajty ,  před 2 lety
m
typo
m (Autoritní data; kosmetické úpravy)
m (typo)
| citát =
}}
'''William Kenneth Armitage''' (* [[18. červenec|18. července]] [[1916]] [[Leeds]] – [[22. leden|22. ledna]] [[2002]] [[Londýn]]) byl britský [[sochař]], [[malíř]] a [[Grafika|grafik]].
 
== Život ==
Roku 1955 si pronajal ateliér na [[Notting Hill]] v [[Londýn]]ě a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem Jamesem MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do [[Bronz|bronzu]] ve slévárně Noack v [[Německo|Německu]], která měla zkušenosti se sochami velkých rozměrů.
 
V letech 1960-631960–63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě [[Château Mouton-Rothschild]] blízko [[Bordeaux]] ve [[Francie|Francii]]. V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s [[Henry Moore|Henrym Moorem]], [[Lynn Chadwick]], B. Hepworthem a Regem Butlerem uveden i Kenneth Armitage.
 
Často cestoval a za pobytu ve [[venezuela|Venezuele]] krátce žil u kmene místních [[Indiáni|indiánů]]. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v [[Caracas]]u (1964) a [[Bostonská univerzita|Boston University]] v [[Massachusetts]] (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974–79). V letech 1967-691967–69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v [[Berlín]]ě.
 
Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE). Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl.
Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k [[Abstrakce|abstrakci]] (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964). Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).
 
Od konce 60. let zkouší nové techniky ([[laminát]], nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – [[Dřevo|dřeva]], [[Hemihydrát síranu vápenatého|sádry]], [[Papír|papíru]] a tvoří sochy z [[Hliník|hliníku]] (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, 1979-821979–82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval [[Kresba|kresbě]] a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z [[Jordánsko|Jordánska]] a [[Egypt]]a sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v [[Irsko|Irsku]] je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy [[Keltské náboženství|keltského boha]] Dagda.
Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky.
 
 
== Ocenění ==
* 1969 [[Řád britského impéria]] (CBE).
* 1994 člen Britské Královské akademie