Staré Hobzí: Porovnání verzí

Konec [[první světová válka|první světové války]], porážka [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a [[Vznik Československa|vznik národních států]] na území bývalé monarchie představoval pro rodinu Pallavicini závažný zlom v jejich majetkové situaci. Panství [[Jemnice (zámek)|Jemnice]] jim bylo roku 1919 zkonfiskováno, všechny krátce před tím provedené prodeje od října 1918 pozemkovým úřadem prohlášené za neplatné. V roce 1920 stát nařídil u části venkovských pozemků nucený pronájem, u pozemků, které byly déle jak 10 let v pronájmu provedl odprodej na nájemníky. V roce 1923 započalo přídělové řízení Státního pozemkového úřadu zbytkového statku [[Chvalkovice (Dešná)|Chvalkovice]] (53 ha), [[Komárovice (okres Třebíč)|Komárovice]] (40 ha), [[Rácovice]] (103 ha) a lihovaru při dvoře v Rácovicích.<ref>Moravská orlice, 14.6.1923, číslo 133, s. 2</ref> ObvodováV úřadovnaroce ve Znojmě1924 převzala vobvodová roceúřadovna 1924ve Znojmě velkostatek [[Jemnice|Jemnici]] (1 189 ha),<ref>Moravská orlice, 22.1.1924, číslo 18, s. 2</ref> státŘeditelství získalstátních lesů a statků (ŘSLS) v [[Třeboň|Třeboni]] získalo lesy a tři další velkostatky u Starého Hobzí (Hejnice, Veselíčko, Janov). V Janově byla zřízena Správa státních statků<ref>Ročenka Československé republiky 1927, Ročník 6, Číslo 1, s. 209</ref> a při ní v roce 1928 státní sýrárna.<ref>Deset let Československé republiky, Svazek 3, Státní tiskárna, 1928, s. 386</ref><ref>Lidové noviny, 24. 10. 1929, č. 536, s. 12</ref> Zámek v Jemnici a ve Starém Hobzí si mohla rodina podržet pod podmínkou, že zámek bude přístupný veřejnosti, každou sebemenší změnu bude povolovat ministerstvo kultury a že ze zámku nebude zařízení odváženo. Rozloha panství Jemnice činila v roce 1920 3 516,81 ha, po [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformě]] rodině zůstalo 617,33 ha. Po léta táhnoucích se soudních procesech, kdy došlo až na [[Mezinárodní soudní dvůr|mezinárodní soud]] v [[Haag|Haagu]] (Cour arbitrale mixte hongroise-chechoslovaque), obdržela rodina Pallavicini v lednu roku 1934 od Československa odškodnění ve výši 4.400.000 Kč, podle rodinných zápisů bylo odškodnění hluboce pod skutečnou cenou.<ref>Marta Riess: Die Familiengeschichte des Hauses Pallavicini in Österreich-Ungarn, 2004/2005</ref>