Jan Maxmilián z Lambergu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Pohřbení ve Vídni; přidána Kategorie:Pohřbení v augustiniánském kostele ve Vídni za použití HotCat |
|||
Řádek 13:
Narodil se v Brně, což souvisí s tím, že otec tehdy ve službách [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] blízce spolupracoval s olomouckým biskupem [[František z Ditrichštejna|Františkem Dietrichsteinem]]. Studoval práva ve Vídni a podnikl kavalírskou cestu po Evropě, navštívil [[Itálie|Itálii]], [[Francie|Francii]] a [[Španělsko]], během studií a cest si osvojil znalost několika jazyků. Po návratu do Vídně byl jmenován císařským komořím, jako voják se pak zúčastnil několika bitev třicetileté války. Již jako říšský dvorský rada se v roce 1636 zúčastnil korunovace [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] římským králem a při té příležitosti byl spolu s mladším bratrem Janem Vilémem (1610-1647) povýšen do [[Hrabě|hraběcího stavu]], diplom na titul říšských hrabat byl však vydán až v roce 1641.
Již od třicátých let jako člen říšské dvorské rady se Lamberg věnoval zahraniční politice, od roku 1644 byl jedním z císařských vyslanců v [[Osnabrück|Osnabrücku]], kde byla zahájena mírová jednání o ukončení třicetileté války. Zatímco [[Švédsko]] se tehdy snažilo zvrátit výsledek války [[Obléhání Brna (1645)|vpádem na Moravu]] a později do [[Švédské obléhání Prahy|Prahy]], Lamberg absolvoval řadu náročných jednání se švédským kancléřem [[Axel Oxenstierna|Axelem Oxenstiernou]]. Lamberg byl spoluautorem a signatářem závěrečné mírové smlouvy označované jako [[
== Kariéra u dvora ==
Po návratu do Vídně se stal nejvyšším komorníkem arcivévody [[Leopold I.|Leopolda]], několik let pak hájil zájmy rakouských Habsburků jako vyslanec v [[Madrid|Madridu]] (1653-1660), kde měl jako oblíbenec císařského dvora k dispozici nadstandardní finanční prostředky na reprezentaci. V letech 1661-1675 byl nejvyšším komorníkem císaře Leopolda I. a po nuceném odchodu knížete [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia Lobkovice]] završil svou kariéru jako císařský [[
V roce 1662 získal pro svůj rod dědičný post nejvyššího štolby v [[Kraňské vévodství|Kraňsku]], podobně v roce 1675 obdržel dědičný úřad nejvyššího komorníka v [[Horní Rakousy|Horních Rakousích]]. V roce 1655 byl jmenován rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]], udělení tohoto prestižního ocenění bylo dozvukem jeho účasti na ukončení třicetileté války. V literatuře je popisován jako čestný a vzdělaný šlechtic, který neměl sklon k intrikaření a díky dlouhodobé důvěře císaře Leopolda I. patřil řadu let k významným osobnostem habsburské monarchie druhé poloviny 17. století.
Řádek 23:
Po otci zdědil statky v Rakousku, mimo jiné [[Kitzbühel]] se zámkem Lebenberg v [[Tyrolsko|tyrolských Alpách]], po matce převzal panství Amerang v [[Bavorsko|Bavorsku]]. V roce 1666 získal do dědičného vlastnictví [[Steyr]] a zdejší zámek Lamberg byl později jedním z nejhonosnějších sídel v Horních Rakousích. Ze svých statků v rakouských zemích vytvořil v roce 1669 [[Svěřenství|fideikomis]]. V roce 1678 koupil na [[Morava|Moravě]] panství Kunštát, které vzápětí předal svému synovi [[Kašpar Bedřich z Lamberka|Kašparu Bedřichovi]] (1648-1686).
V roce 1635 se ve Vídni oženil s Jitkou Rebekou [[Bruntálští z Vrbna|Bruntálskou z Vrbna]] (1612-1690) a měl s ní deset dětí. Cílevědomou sňatkovou politikou vytvářel z rodiny vlivný aristokratický klan, pět jeho dcer se v šedesátých letech 17. století provdalo za významné osobnosti císařského dvora, ze synů dosáhl nejvyšších postů nejmladší [[Jan Filip z Lamberka|Jan Filip]] (1651-1712), [[
Jan Maxmilián Lamberg zemřel ve Vídni v prosinci 1682 a i s manželkou je pohřben v [[Augustiniánský kostel (Vídeň)|kostele sv. Augustina]].
| |||