Špekáček: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 12970104 uživatele 89.103.170.218 (diskuse) zrušena; exp |
fix link, odtranění nefunčních ext. odkazů, +Commons, reference do šablony |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Špekáčky.JPG|thumb|Špekáčky]]
'''Špekáček''' je druh [[uzenina|uzeniny]], připravovaný z jemně [[kutrace|kutrované]] směsi vepřového a hovězího masa s vložkou z uzeného [[slanina|špeku]], která dala výrobku název. Pravý špekáček podle původní receptury by se měl skládat z 50 % [[hovězí maso|hovězího zadního masa]] z mladých kusů, z 20 % [[vepřové maso|vepřového výřezu]] bez kůže a 30 % na kostičky nakrájeného [[slanina|špeku]] a měl by být kořeněn [[česnek]]em, [[
Špekáček se poprvé objevil na [[Jubilejní zemská výstava v Praze 1891|Jubilejní zemské výstavě v Praze]] roku 1891 a stal se oblíbenou pochoutkou. Podle ČSN 57 7115 z roku 1978 musel špekáček obsahovat 38,5 % hovězího masa, 17,5 % vepřového masa, 17 % slaniny, 23 % vody (ledu), zbytek sůl, koření, přísady. Po zrušení československých státních a oborových [[norma|norem]] na počátku 90. let došlo k výraznému poklesu jejich [[kvalita|kvality]]. Tento nepříznivý stav byl částečně zlepšen vyhláškou č. 326/2001 Sb., který předepisuje, že špekáček může obsahovat pouze hovězí, vepřové a telecí maso (ne strojově oddělené). Podíl [[maso|masa]] musí být nejméně 40 %, obsah [[Tuky|tuk]]u maximálně 45 %.
Od roku 2011 jsou špekáčky zapsané v seznamu [[Chráněná_označení_EU|zaručených tradičních specialit]], který registruje [[Evropská komise]]<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Špekáčky / Špekačky | url = http://ec.europa.eu/agriculture/quality/door/registeredName.html?denominationId=10387 | datum přístupu = 2017-03-17
| vydavatel = [[Evropská komise]]}}</ref>. Evropským příbuzným špekáčku je švýcarská národní uzenina [[Cervelat]], a to jak vizuálně, tak způsobem přípravy i složením (hovězí maso, slanina a vepřové škvarky). Pro špekáček je charakteristická masově narůžovělá mozaika řezu, doplněná častými drobnými plochami špekové vložky, které by měly mít ostré hrany. Červené zbarvení díla paprikou, podíl chrupavčitých částí nebo obsah jiné bílkoviny, než vepřové, telecí či hovězí diskvalifikují výrobek, který by neměl být označován jako špekáček. Takové nekvalitní napodobeniny se na trhu vyskytují pod názvy jako
Kuchyňská úprava špekáčků je možná ohříváním, opékáním, nakládáním a zastudena s dochucovadly. Ohřívaný špekáček je šťavnatý, poměrně mastný, zlatočervené barvy, na řezu soudržný. Obalové [[střívko]] se před podáváním nebo během jídla často loupe, přičemž na střívku může ulpět část díla. Opékání (a [[grilování]]) je jednou z nejčastějších úprav - špekáček se pro tyto účely nařezává, což jednak zlepšuje jeho chuť a urychluje prohřátí, jednak zmenšuje tučnost pokrmu. Opečený špekáček je sytě červenohnědý, s příjemným leskem střívka, bez stop vytváření „chlebové kůrky“. Na řezu je masově červený, s částečně průsvitnou mozaikou špekové vložky. Veškeré stopy chrupavčitých podílů a červené zbarvení šťávy jsou diskvalifikující.
Řádek 12 ⟶ 13:
<gallery>
</gallery>
Řádek 27 ⟶ 28:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://www.
* [http://www.vitalia.cz/clanky/spekacek-neni-burt-a-nekdy-ani-spekacek/ Špekáček není buřt. A někdy ani špekáček] na Vitalia.cz
* [http://www.venusanka.cz/index.php?page=viewclanek&sekce=recenze&idcl=3601 120 let českého špekáčku] na Venušanka.cz
{{Portály|Gastronomie}}
| |||