Městská věž (Třebíč): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m link
Oprava pravopisu.
Řádek 249:
}}</ref> V&nbsp;průběhu druhé světové války však bylo oznamování požárů zajištěno sirénou, která také spravovala o&nbsp;nebezpečí leteckého náletu.<ref name="Joura-4-26" />
 
Když některý z&nbsp;občanů města zemřel, zvonil věžník za poplatek od pozůstalých zvonek ''umíráčkem'' umístěným na ochozu věže.<ref name="Joura-4-26" /> Poté, co odzvonil, zavolal lidem, přivolaným pod věž zvonekzvonem, kdo umřel.<ref name="Joura-4-26" /> Dále zvonil i&nbsp;velkými zvony před bohoslužbami a při pohřebních průvodech. V&nbsp;případě, že vycházel průvod z&nbsp;baziliky sv. Prokopa na Podklášteří za řekou Jihlavou, zvonily zvony baziliky do chvíle, než průvod došel k&nbsp;mostu přes řeku. V&nbsp;ten okamžik je vystřídaly zvony na městské věži – až do momentu, kdy průvod došel ke hřbitovu.<ref name="trikape.cz" /> Tehdy převzal zvonění hřbitovní [[Kostel Nejsvětější Trojice (Třebíč)|kostel Nejsvětější Trojice]].<ref name="Joura-4-26" />
 
Dalším úkolem věžníka bylo natahování hodin, sledování času a jeho správné odbíjení.<ref name="Joura-4-26" /> Pro tuto práci vedly od hodinového stroje stropem dráty ke dvěma malým zvonům. První odbíjel každou čtvrt hodinu, druhý pak v&nbsp;celou. Pouze v&nbsp;době o&nbsp;velikonocích místo zvonění obsluhoval věžník velký hrkač na severovýchodním rohu ochozu, následně ve zvonici. Pro kontrolu přesnosti času bylo užíváno srovnání s&nbsp;hodinami nádražními, které ukazovaly vždy přesný čas.<ref name="Joura-4-26" />