Otokar Březina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Přehled díla (pouze první vydání, bez výborů z díla a překladů): wikilink na novou "Josef Portman" |
m Robot: oprava formátování infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel
| místo narození = [[Počátky ]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}} | místo úmrtí = [[Jaroměřice nad Rokytnou]]<br /> {{Vlajka a název|Československo}} }} '''Otokar Březina''', vlastním jménem '''Václav Jebavý''' ([[13. září]] [[1868]] [[Počátky]]<ref name="matrika">[https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=6509&page=199 Matrika N, Počátky, 1862-1874, snímek 199, Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[25. březen|25. března]] [[1929]] [[Jaroměřice nad Rokytnou]]<ref>[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:6eded730-8de4-11dc-a80a-000d606f5dc6?page=uuid:6ae1bf50-890a-11dc-86ab-000d606f5dc6 Lidové noviny, 26.3.1929, s.1]</ref> ), byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století.<ref name="forst"
▲'''Otokar Březina''', vlastním jménem '''Václav Jebavý''' ([[13. září]] [[1868]] [[Počátky]]<ref name="matrika">[https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=6509&page=199 Matrika N, Počátky, 1862-1874, snímek 199, Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[25. březen|25. března]] [[1929]] [[Jaroměřice nad Rokytnou]]<ref>[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:6eded730-8de4-11dc-a80a-000d606f5dc6?page=uuid:6ae1bf50-890a-11dc-86ab-000d606f5dc6 Lidové noviny, 26.3.1929, s.1]</ref> ), byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století.<ref name="forst"></ref>
== Osobní život ==
=== Mládí ===
Narodil se [[13. září]] [[1868]] v [[Počátky|Počátkách]] č.p. 224 manželům Ignáci Jebavému (obuvníku a měšťanu v Počátkách) a jeho manželce Kateřině, rozené Fákyové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý.<ref name="matrika"
Po základní školní docházce v Počátkách přestoupil v roce 1883 na reálku v Telči. Zúčastnil se zde kulturního života a maturoval v roce 1887.
=== Učitelem ===
Po maturitě se stal učitelem v [[Jinošov
| příjmení = Forst
| jméno = Vladimír
Řádek 30 ⟶ 32:
V roce 1894 složil v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na kterých učil od roku 1901 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od roku 1914 učil se sníženým úvazkem, od roku 1919 až do penzionování měl tvůrčí dovolenou.
=== Závěr života ===
Roku [[1925]] odešel definitivně do penze.
Roku [[1929]] zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v [[Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]]. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař [[František Bílek (sochař 1872–1941)|František Bílek]].
Řádek 38 ⟶ 40:
== Dílo ==
=== Literární vývoj ===
* [[1887]]–[[1892]]
Březina psal hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy tohoto období jsou smrt ([[1890]] mu náhle krátce po sobě zemřeli oba rodiče), vzpomínka na minulost a nepřekonatelná osamělost: novely ''Důležitý den života příštipkáře'', ''Protější okno''.
* [[1890]]–[[1891]]
Vznikl ''Román Eduarda Brunnera''. Roku [[1892]] poté, co nebyl otištěn ve [[Světozor]]u, jej autor zničil.
* [[1892]]–[[1893]]
V Březinově rozpoložení převládá deprese, melancholie, pochybnosti o smyslu tvorby (čte [[Charles Baudelaire|Baudelaira]] a [[Arthur Schopenhauer|Schopenhauera]]. Je to doba zásadního uměleckého přerodu: Březina přijímá Schopenhauerův názor, představu světa jako absolutního sebeklamu a iluze, čímž ospravedlňuje výlučnost jeho samoty i negativní poměr k všední skutečnosti. Překonat svět bylo podle [[Arthur Schopenhauer|Schopenhauera]] možné pouze přijetím subjektivního snu, v jehož samotě člověk nalézá sám sebe jako jediný zdroj útěchy a duchovní svobody.
Tehdy vzniká Březinův projekt aristokraticky výlučného Umění. Realistický prozaik se mění v symbolistického básníka. Současně s ním dochází k obecné proměně české literatury. Česká literatura procházela v tomto období krizí a ocitla se v hraničním pásmu, kde nebylo možno pomocí stávajících realisticko-lumírovských výrazových prostředků dojít k nové a vyšší stylové dokonalosti a nebylo možné jimi autenticky vyjádřit životní pocity. U mnoha básníků dochází k prudkým vývojovým zvratům ([[Antonín Sova]], [[Karel Hlaváček]], [[Stanislav Kostka Neumann]], [[Jiří Karásek ze Lvovic]]).
Dalším pro Březinu i obecně důležitým momentem je [[František Xaver Šalda|Šaldova]] stať ''Synthetism v novém umění'' [[1892]]:
{{Citát|Nové umění je polemika s racionalistickými tradicemi a pozitivistickými koncepcemi, odmítnutí umění jako pouhé poetizace reality, zdůraznění intuice, zrušení rozdílu mezi obsahem a formou, symbolizace zintenzivňující poznání|F. X. Šalda, Literární listy XIII, 1892|150}}
Březina přijal Šaldovy teoretické zásady patrně nejdůsledněji z celé generace a zcela odmítl svou dosavadní tvorbu. Nyní spatřuje nejvyšší formu lidské aktivity ve filozofické reflexi a v umění (novoplatónský idealismus). Náboženská fakta = [[symbol]]y; [[mysticismus]] = estetický prvek. Březina nehledá svůj cíl ve spočinutí v Bohu, ale v konstruování vizí.
* [[1907]]
Devětatřicetiletý básník uzavírá své dílo – krize básníkovy [[Noetika|noetické]] základny byla doprovázena i krizí symbolistických výrazových prostředků.
=== Charakteristika díla ===
Jeho první literární pokusy spadají do let [[1883]]–[[1887]], kdy studoval na reálném gymnáziu v [[Telč]]i – (sociální epika, historické povídky, humoresky, fejetony, vše laděno v harmonických barvách maloměstského spektra) – psal je pod pseudonymem Václav Danšovský. Jeho první tištěné básně (Vesna, červen 1886) mají epický charakter a snaží se s mírně sociálním podtextem básnicky ztvárnit prostý životní příběh (jako epika [[Svatopluk Čech|S. Čecha]]). Tímto typem poezie, velice často pouze verbalizujícím dobové vlastenecké nálady, se Březina nejvíce přiblížil maloměšťáckému ideálu básníka. V próze používá naivně bodrého humoru, s nímž se snaží vykreslit po Nerudově vzoru různé typy lidí.
Březinova básnická tvorba, stojící často na samém pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního [[symbolismus|symbolismu]]. Březina zcela ve shodě se symbolistickou teorií vnímal náboženská fakta toliko jako [[symbol]]y a anektoval je především pro jejich esoteričnost a estetické hodnoty. Stejně tak jeho [[mysticismus]] je výhradně estetický. Březina nehledá svůj cíl v spočinutí v Bohu, ale v konstituování snů a vizí; místo mystického vytržení směřujícího k symbióze s Bohem chce odhalovat tajemství bytí a smrti proto, aby extatické vytržení proměnil v básnický tvar.
Řádek 67 ⟶ 69:
Literární dílo Otokara Březiny představuje ucelený a uzavřený vrchol českého literárního [[symbolismus|symbolismu]]. Na půdorysu jeho díla jsou výrazně patrny nejen základní přednosti symbolistické tvůrčí metody (filozoficky hlubší pojetí básnické tvorby, rafinovanější a citlivější básnická obraznost), ale i její limitující faktory (ryze idealistické východisko, sklon k neurčitosti filozofické abstrakce). Symbolistické výrazové prostředky se velmi rychle automatizovaly, měnily se v ustálená myšlenková i metaforická [[klišé]], a tak symbolismus rychle ztrácel svou uměleckou podnětnost. Někteří básníci proto záhy symbolistickou platformu opouštějí ([[Antonín Sova]]) a nová nastupující generace ([[Fráňa Šrámek]], [[František Gellner]], [[Viktor Dyk]], [[Karel Toman]]) už stojí na ostře protisymbolistických pozicích.
=== Přehled díla (pouze první vydání, bez výborů z díla a překladů) ===
* ''Román Eduarda Brunnera'' ([[1891]]) – zničen, nepublikován
* ''Tajemné dálky (Praha, Moderní revue,
* ''Svítání na západě'' (Praha, Moderní revue, 1896). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:99d107a0-df10-11e2-9439-005056825209 Dostupné online.]
* ''Větry od pólů'' (ornamentace od Karla Hlaváčka, Moderní revue, 1897). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a8192750-d482-11dc-81d3-000d606f5dc6 Dostupné online.]
* ''Stavitelé chrámu'' (Praha, Moderní revue, 1899). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:956678d0-1f00-11e5-8401-001018b5eb5c Dostupné online.]
* ''Ruce'' (kresbami doprovází František Bílek, nákl. vl., 1901). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:92505b30-7710-11e5-9690-005056827e51 Dostupné online.]
* ''Hudba pramenů'' (Praha-Královské Vinohrady, Hugo Kosterka, 1903). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:ed389520-cb65-11e2-b6da-005056827e52 Dostupné online.]
* ''Jediné dílo'' (esej, vyzdobil leptem [[Jan Konůpek]], dřevoryty [[Zdenka Braunerová]] ; vytiskl na ručním lisu a vydal svým nákladem v Litomyšli [[Josef Portman]],
* ''Zrcadlení v hloubce'' (esej, vytiskl na ručním lisu a vydal svým nákladem v Litomyšli [[Josef Portman]], 1924)
* ''Smysl boje'' (esej, Litomyšl, Josef Portman, 1925)
* ''Přítomnost'' (esej, Litomyšl, Josef Portman, 1926)
* ''Dopisy Otokara Březiny I, Františku Bauerovi'' (vydal Miloslav Hýsek, upravil A. Chlebeček, v Praze, Fr. Borový, 1929)
* ''Dílo smrti I'' (Praha, Matěj Lukšů a Emanuel Chalupný, 1930)
* ''Dopisy Otokara Březiny Anně Pammrové z let 1889 až 1905'' (Vyd. Emanuel Chalupný, Praha, Nová říše, 1930)
* ''Několik dopisů Otokara Březiny, jež vybrány z jeho korespondence s Emanuelem z Lešehradu s připojením dopisu, psaného r. 1892 spisovateli M.A. Šimáčkovi'' (V Praze : Alois Srdce, 1930)
* ''Dopisy Otokara Březiny. II, Emanuel Chalupný'' (Dopisy a výroky Otokara Březiny, v Praze, Fr. Borový, 1931)
* ''Skryté dějiny'' (esej z rukopisné pozůstalosti, upravil Otakar Fiala, Praha, Emanuel Chalupný, 1931)<ref group="p">Postupně byly vydávány až posmrtně; druhá kniha esejů poprvé v úplnosti až [[1970]] (ed. Josef Zika).</ref>
* ''Dopisy Otokara Březiny 3, Františku Bílkovi'' (V Praze, Fr. Borový, 1932)
* ''Listy Otokara Březiny Jakubu Demlovi'' (V Tasově, Jakub Deml, 1932)
Novodobá úplná vydání:
* ''Skryté dějiny'' – postupně byly vydávány až posmrtně; druhá kniha esejů poprvé v úplnosti až [[1970]] (ed. Josef Zika).
* ''Hudba pramenů a jiné eseje'' ([[1989]]) – první souborné vydání esejistického díla (ed. [[Petr Holman (literární historik)|Petr Holman]]); druhé, rozšířené vydání pod názvem ''Eseje'' ([[1996]]).
Řádek 133 ⟶ 135:
O. B.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Březina | jméno = Otakar | titul = Korespondence | vydavatel = Host | místo = Brno | rok = 2004 | strany = 1603 | editoři = Petr Holman | svazek = II}}</ref>
== Ocenění ==
* Dopisujícím členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] byl zvolen [[5. prosinec|5. prosince]] [[1913]], řádným [[23. květen|23. května]] [[1923]],<ref>{{Citace monografie | příjmení = Šlechtová | jméno = Alena | odkaz na autora = | příjmení2 = Levora | jméno2 = Josef
| titul = Členové České akademie věd a umění 1890–1952 | vydání = 2 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 443 | isbn = 80-200-1066-1 | strany = 49}}</ref>
* V roce [[1919]] získal [[čestný doktorát]] [[univerzita Karlova|Karlovy univerzity]].
* Roku [[1928]] obdržel Státní cenu za literaturu, a s ní spojených 100 000 korun – tuto částku věnoval Svatoboru.
* Byl osmkrát ([[1916]], [[1917]], [[1918]], [[1920]], [[1921]], [[1925]], [[1928]] a [[1929]]) navržen na [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] za literaturu.
Řádek 158 ⟶ 160:
* {{Citace monografie | příjmení = Forst | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Forst | spoluautoři = a kol. | titul = Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1985 | počet stran = 900 | isbn = 80-200-0797-0 | strany = 316–320}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hanuš | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Hanuš (historik) | titul = Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů | vydavatel = Centrum pro studium demokracie a kultury | místo = Brno | rok = 2005 | počet stran = 308 | isbn = 80-7325-029-2 | strany = 21}}
* [[Oldřich Králík|KRÁLÍK, Oldřich.]] ''Otokar Březina 1892-1907: logika jeho díla.'' Vyd. 1. Praha: Melantrich, 1948, 539 s.
* {{Citace monografie | titul = Osobnosti - Česko : Ottův slovník | vydavatel = Ottovo nakladatelství | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 823 | isbn = 978-80-7360-796-8 | strany = 79}}
* {{Citace monografie | příjmení = Putna | jméno = Matin C | odkaz na autora = Martin C. Putna | titul = Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 801 | isbn = 80-7215-059-6}}
| |||