Milánské vévodství: Porovnání verzí

{{Infobox zaniklý stát

| název = Milánské vévodství

| před 1 = Panství rodu Visconti

| po 4 =

| po 4 vlajka =

| mapa velikost =

| rozloha =

| rozloha poznámka =

| náboženství = [[římskokatolická církev|římskokatolické]]

| měna =

}}

 

== Historie ==

 

Milánské vévodství založil roku [[1395]] pán Milána [[Gian Galeazzo Visconti]]. Když roku [[1447]] vládnoucí rod Viscontiů vymřel v mužské linii, prohlásil se Milán republikou ([[Ambrosiánská republika]]) navzdory faktu, že vévoda [[Karel Orléanský]] byl legitimním nástupcem na milánský trůn. Avšak vévoda z Orléans své nároky nedokázal prosadit a ani Ambrosiánská republika neměla dlouhého trvání. Italský žoldnéř a dobrodruh [[Francesco I. Sforza]], který se oženil s poslední nelegitimní dcerou z rodu [[Viscontiové|Viscontiů]], se roku [[1450]] zmocnil Milána a prohlásil se vévodou.

V roce [[1498]] se nový orléanský vévoda stal [[Francie|francouzským]] králem jako [[Ludvík XII.]] V boji o milánský vévodský stolec si Ludvík XII. počínal mnohem důrazněji než jeho otec. Roku [[1499]] Francouzi vtrhli do severní Itálie a vyhnali [[Sforzové|sforzského]] vévodu [[Ludovico Maria Sforza|Ludovica]]. Až do roku [[1513]] v Miláně vládli Francouzi, kteří byli v tomto roce ze země vyhnáni Švýcary. Ti do Milána dosadili Ludovicova syna [[Massimiliano Sforza|Massimiliana Sforzu]]. Jeho vláda však netrvala dlouho. Roku [[1515]] francouzská armáda, tentokrát pod velením nového krále [[František I. Francouzský|Františka I.]], do severní Itálie přišla znovu a v [[bitva u Marignana|bitvě u Marignana]] vybojovala kontrolu nad oblastí a vévodu Massimiliana zajala. Roku [[1521]] byla Francie z Milána znovu vytlačena, tentokrát Rakušany, a ti na trůn dosadili Massimilianova mladšího bratra [[Francesco II. Sforza|Francesca II.]]

 

 

Následovala těžká porážka Francie v [[Bitva u Pavie|bitvě u Pavie]] roku [[1525]], ale když se zdálo, že císař [[Karel V.]] začíná pomocí vojska dominovat v Itálii, Francesco II. se spolu s [[Benátská republika|Benátkami]], Florencií, papežem [[Klement VII.|Klementem VII.]] a Francií spojil proti římsko-německému císaři. Tento krok měl za následek rychlé vyhnání Francesca II. z Milána císařskými vojsky. Francesco II. si však podržel pod kontrolou ostatní města vévodství, a do Milána byl znovu dosazen mírovou [[dohoda z Cambrai|dohodou z Cambrai]] roku [[1529]].

Po Franceskově smrti roku [[1535]] (bez legitimního dědice) znovu vyvstala otázka nástupnictví. Milánské vévodství si nárokoval jak francouzský král, tak římsko-německý císař. Milán měl však pod kontrolou císař Karel V., který nakonec novým vévodou učinil svého syna [[Filip II. Španělský|Filipa]]. Moc španělské koruny nad Milánem byla nakonec uznána i Francií [[Mír v Cateau-Cambrésis|dohodou z Cateau-Cambrésis]] roku [[1559]].

 

 

Milánské vévodství zůstalo ve španělských rukách až do počátku [[18. století]], kdy vypukly [[Válka o španělské dědictví|války o dědictví španělské]] a oblast Milána byla dobyta Rakouskem. [[Smlouva z Bádenu]], kterou skončila válka roku [[1714]], připojila Milánsko k Rakousku. Pod rakouskou nadvládou zůstalo vévodství až do roku [[1796]], kdy ho opět obsadila francouzská armáda pod velením tehdejšího [[generál]]a [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]].

Smlouvou z [[Campo Formia]] roku [[1797]] se Rakousko vévodství milánského vzdalo a Napoleon z něj vytvořil centrální část nové [[Cisaplinská republika|Cisalpinské republiky]]. Poté, co se sám prohlásil [[Francouzské císařství|francouzským]] [[císař]]em, přetvořil Napoleon tuto republiku na první [[Italské království (1805-1814)|Italské království]].

 

 

Po Napoleononově porážce rozhodl [[9. červen|9. června]] [[1815]] [[Vídeňský kongres]], že Milánské vévodství již nebude obnoveno, a jeho území se stane součástí [[Království lombardsko-benátské]]ho pod nadvládou Rakouska. Království lombardsko-benátské poté existovalo až do roku [[1866]], kdy jeho území bylo přivtěleno do nově vzniklého [[Italské království|Italského království]].