Wikipedie

Kostel Povýšení svatého Kříže (Děčín): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
wikifikace textu o varhanach, prolinky
oprava po ed. konfliktu
Řádek 1:
{{Infobox - kostel
| název = Kostel Povýšení svatého Kříže<br />v Děčíně
| šířka boxu =
| obrázek = Děčín, Křížová, kostel Povýšení svatého Kříže, shora.jpg
| velikost obrázku =
| popisek = Kostel Povýšení sv. Kříže v Děčíně 1
| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
| provincie = [[Česká církevní provincie|česká]]
| diecéze = [[Diecéze litoměřická|litoměřická]]
| unie =
| děkanát = [[Děčínský vikariát|děčínský]]
| vikariát =
| sdružení =
| farnost = [[Římskokatolická farnost – děkanství Děčín I|děkanství Děčín I]]
| seniorát =
| sbor =
| stát = {{vlajka a název|Česká republika}}
| stát podcelek1 název = [[Kraje v Česku|Kraj]]
| stát podcelek1 = [[Ústecký kraj]]
| stát podcelek2 název = [[Okresy v Česku|Okres]]
| stát podcelek2 = [[Okres Děčín|Děčín]]
| obec = [[Děčín]]
| lokalita = Děčín I-Děčín
| zeměpisná šířka = 50.7792461
| zeměpisná délka = 14.2141986
| loc-map = {{LocMap |Česko |position=right |lat_deg=50 |lat_min=46 |lat_sec=45.29 |lon_deg=14 |lon_min=12 |lon_sec=51.11 |float=center |caption= <center>Poloha kostela na mapě [[Česko|České republiky]]</center> |label=Kostel<br />Povýšení sv. Kříže<br />v Děčíně}}
| vysvěcení = [[15. srpen|15. srpna]] [[1691]]
| světitel = Johann Ernst hrabě z&nbsp;Thunu
| titul = [[farní kostel]]
| užívání = pravidelně
| datum zániku =
| architekt =
| sloh = [[baroko]]
| architektonický typ =
| výstavba = 1687–1691
| kapacita =
| délka =
| šířka =
| výška = 39,82 m
| umístění oltáře =
| materiál = zdivo
| adresa = Křížová ul.<br />405 02 Děčín 1
| web =
| commons = Category:Church of the Exaltation of the Holy Cross in Děčín
}}
[[Děkan]]ský '''kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně''' ([[Němčina|něm.]] ''Tetschen Decanal Kirche'') je raně barokní stavba nedaleko [[Děčín (zámek)|děčínského zámku]] v ulici pojmenované podle zasvěcení kostela Křížová. Od 3. května 1958 je chráněn jako nemovitá [[kulturní památka České republiky]].<ref>{{MonumNet|název=Kostel Povýšení sv. Kříže|ID=129542|datum=2014-04-03}}</ref>
 
== Historie ==
=== Legenda ===
V 15. století dal tehdejší majitel děčínského panství Janek z [[Vartenberkové|Vartenberka]] postavit nedaleko odtud, za východní městskou branou malý kostelík zasvěcený svatému Kříži. Písemně byl připomínán roku 1530.<ref name="Soukup&David">{{Citace monografie
| příjmení = David
| jméno = Petr
| odkaz na autora = Petr David
| příjmení2 = Soukup
| jméno2 = Vladimír
| odkaz na autora2 = Vladimír Soukup (spisovatel)
| titul = 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky
| url =
| vydavatel = Soukup & David
| místo = Praha
| rok = 2002
| vydání =
| počet stran = 308
| kapitola =
| strany = 46
| isbn = 80-7011-708-7
| jazyk =
}}</ref>
 
O jeho původu vypráví děčínská pověst: Majitel panství, pán z [[Vartenberkové|Vartenberka]] prý jednou cestoval se svou rodinou v kočáře přes blízké pohoří, když se koně splašili a cestujícím hrozilo nebezpečí zřícení do propasti. Náhle se však koně zastavili v lese před křížem. Všichni byli zachránění a pán z Vartenberka dal přenést onen kříž do Děčína. Zde pro něj postavil malý kostel a dřevo tohoto kříže mělo být zasazeno i do barokního oltáře, na němž dosud spočívá barokní socha Ukřižovaného Krista.
 
=== Výstavba ===
Současný chrám Povýšení sv. Kříže pochází ze druhé poloviny 17. století a původně měl být reprezentativním zámeckým chrámem. Hrabě Maximilián z [[Thun-Hohensteinové|Thun-Hohensteinu]] zakoupil tři měšťanské domy, které dal zbourat a na takto vzniklém prostranství začal v roce 1665 stavět tento chrám, jehož stavbu završil roku 1691 Jan Arnošt z Thun-Hohensteinu.
 
Základní kámen chrámu - pískovcový balvan, vyčnívající do výše dvou metrů ze skalního podloží, lze spatřit ve východní obvodové stěně chrámu. Je na něm latinský nápis, který byl posvěcen až po vysvěcení hotové stavby; v překladu znamená: {{Citát|''Základní kámen tohoto chrámu položený samotným stvořitelem přírody slavnostně posvětil 15. srpna 1691 Johann Ernst hrabě z Thunu, arcibiskup - kníže salzburgský, legát svatého Stolce atd.''}}
 
=== Požár 1749 ===
Roku 1749 zachvátil celé město obrovský požár, který poškodil i výzdobu obou kostelů. V tomto chrámu shořela mimo jiné výzdoba postranních oltářů, později byla vyskládána z různých zdrojů do současné podoby. Některé části vybavení byly přeneseny z farního [[Kostel svatého Václava a Blažeje|kostela sv. Václava a Blažeje]], který byl poškozen daleko více, takže už nemohl plnit funkci farního kostela. Nejen předměty, ale i farnost byla přenesena do chrámu sv. Kříže. Od roku 1826 plní tento chrám funkci farního kostela.
 
=== Sté výročí chrámu v roce 1791 ===
Ke stému výročí chrámu v roce 1791 pověřil hrabě Václav Josef z Thun-Hohensteinu bývalého jezuitského bratra, malíře [[Josef Kramolín|Josefa Kramolína]], aby vyzdobil chrám freskami. Pro sjednocení plochy stěny za hlavním oltářem bylo zazděno okno. Fresky v presbytáři se vztahují k ukřižování Ježíše Krista. Kruhová freska v kupoli chrámu zobrazuje Nalezení sv. Kříže císařovnou [[Svatá Helena|sv. Helenou]] (150 postav). Fresky na dvou travé klenby hlavní lodí zobrazují Nesení sv. Kříže a Povýšení sv. Kříže.
 
=== Majetkové vypořádání ===
14. září 1991 došlo k podpisu Deklaračních listin o společném užívání chrámu Povýšení sv. Kříže mezi městem Děčín a Římskokatolickou církví. Listiny při slavnostní pontifikální mši podepsali: Starosta města ing. Zdeněk Kropáček, Diecézní biskup Mons. Josef Koukl, kníže Franz Thun-Hohenstein a Pavel Jančík, farář. Při slavnostní bohoslužbě zazněla Mozartova Korunovační mše v provedení Děčínského pěveckého sboru, Děčínského pěveckého orchestru a varhaníka Hanse Laua, pod taktovkou prof. Josefa Waldmanna. Jedním z koncelebrantů byl i P. Ludwig Šlégl, syn známého děčínského malíře - krajináře. Tímto aktem se mohly rozeběhnout stavební práce na značně zanedbaném objektu chrámu - střecha, kopule, fasáda, okolí. Chrám a přilehlá kaple Panny Marie Sněžné, včetně vybavení (varhany), zůstávají v majetku města Děčína.
 
== Architektura ==
[[Soubor:Decin CZ Rose Garden 09.jpg|náhled|vlevo|Kostel Povýšení sv. Kříže z Růžové zahrady]]
Chrámová stavba je raně barokní trojlodí na půdorysu latinského kříže; lodi navzájem oddělují mohutné pilíře a příčná loď nad jejich křížením, završená kupolí o výšce 39,82 metrů (měřeno až k vrcholu kříže nad kupolí). Nad postranními loděmi jsou vloženy dvě [[empora|empory]]. Jižní empora a [[oratoř (architektura)|oratoř]] určeně pro patronátního pána chrámu jsou spojeny se zámkem krytou chodbou. V západní části hlavní lodi je vložena kruchta s varhanami.
 
Dispozice stavby a její proporce připomínají [[vatikán]]ský [[Bazilika svatého Petra|chrám sv. Petra]] a [[Salzburg|salcburské]] chrámy. Autor projektu není písemně doložen. Podle nejbližší analogie v chrámu sv. Františka řád křižovníků s červenou hvězdou v Praze byl za projektanta právem označen [[Jan Baptista Mathey]], který nedělal stavitele svých projektů. Stavbu tedy pravděpodobně provedl [[Santini Aichel]].
 
=== Exteriér ===
Trojosé průčelí je členěno pilastry, nikami a atikou. V nikách jsou umístěny sochy Veroniky s veraikonem a sv. Marie Magdalény, na attice uprostřed stojí socha [[Svatá Helena|sv. Heleny]] s křížem mezi čtyřmi anděly, kteří drží nástroje Kristova umučení. Dvě sanktusové věžičky jsou novodobým přístavkem z konce 19. století, který navrhl [[Josef Mocker]]. Na portálem hlavního vchodu je plastická kartuše se 4 aliančními znaky: nahoře erb zakladatele chrámu J.A. Thun-Hohensteina a pod ním erby jeho tří manželek.
 
=== Interiér ===
Výzdoba chrámu se vztahuje hlavně ke sv. Kříži.
Na hlavním oltáři je vztyčen mohutný kříž (výška 8,77 m), který vytesal kameník Santin Maderna z hnědého salcburského mramoru, s mramorovým korpusem Krista mezi sochami truchlící Panny Marie, Jana Evangelisty a dvou andělů. Do tohoto krucifixu byl vložen kříž dřevěný, podle legendy zaznamenané kronikou pochází z kostelíka zbudovaného Jankem z Vartenberka. Postranní oltáře v příčné lodi jsou dva, pořídila je náboženská bratrstva. Na severní (evangelijní) straně stojí Růžencový oltář, který zdobí cyklus oválných obrazů Bolestného růžence, uprostřed je původní obraz Zvěstování Páně,nad ním plasická knížecí koruna, po stranách stojí sochy sv. Josefa s Ježíškem a sv. Jana Nepomuckého.
Oltář na jižní (epištolní) straně s obrazem Piety (Bolestné matky Boží) od děčínského malíře [[Benedikt Kern|Benedikta Kerna]] nahradil požárem zničené dílo [[Karel Škréta|Karla Škréty]]. Po stranách jsou sochy žebravého kapucínského mnicha sv. Felixe z Cantalicie s nápisem Deo gratias (Bohu díky) na pytli a svaté Otýlie s očima na misce. Na stěně vpravo od oltáře je prosklená rakev s miniaturní sochou římského prvomučedníka [[Svatý Severin|sv. Severa]].
 
V křížení u nárožních pilastrů (pod kupolí) stojí na konzolách čtyři dřevěné bíle štafírované sochy evangelistů, vytvořené ve stylu romantismu kolem poloviny 19. století.
Na stěnách postranních lodí jsou zavěšeny čtyři barokní obrazy jezuitských patronů z někdejšího exercicičního domu jezuitů (dvakrát Smrt sv. Františka Xaverského, Sv. Alois a Tři mučedníci v Japonsku).
 
Barokní kazatelna má na stříšce sousoší Obrácení sv. Pavla a na poprsnici reliéfní Pietu mezi soškami čtyř Svatých Otců. Z autorů soch jsou písemně doloženi [[Abraham Kitzinger|Abraham Felix Kitzinger]] a [[Josef Fischer (sochař)|Josef Fischer]] z Litoměřic. Chrámové lavice jsou rovněž barokní.
 
== Varhany ==
=== Původní varhany ===
Po výstavbě honosného zámeckého chrámu (1687-1691) zde byly instalovány varhany českokamenického mistra Flecka, který prováděl i následné opravy (1708, 1750). Roku 1787 zde byly postaveny transferované varhany Tomáše Schwarze ze zrušeného jezuitského kostela v Litoměřicích. Transfer měl provést Johann Rusch, starý nástroj darovala vrchnost r. 1795 do kostela sv. Václava v Rozbělesích. Další velké opravy provedli r. 1806 Anton Rusch, r. 1828 Franz Feller a 1886 bratři Fellerové.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Horák
| jméno = Tomáš
| odkaz na autora =
| titul = Varhany a varhanáři Děčínska a Šluknovska
| url =
| vydavatel =
| místo =
| rok = 1995
| vydání =
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk =
}}</ref>
 
=== Varhany od Riegerů ===
V roce 1890 navštívili děčínský chrám Povýšení sv. Kříže Otto a Gustav [[Rieger-Kloss|Riegerovi]] z Krnova (Jägendorfu), aby následně předložili měšťanům (investorům) projekt stavby nového nástroje. Dokumentace se zachovala do dnešních dnů na pěti listech a s grafickým výkresem situace kůru. Varhany byly na jaře roku 1891 vyskladněny ve výrobním závodě a do Děčína přicestovaly železnicí. Před montáží musel být stavebně zvětšen kůr podle dispozic firmy Rieger, dokumentace nabídla dvě cenové varianty, investor přikročil k variantě dražší, to jest k osazení i jazykovými rejstříky. Stavba trvala od 15. května do 20 července. Kolaudovány a vysvěceny byly ke 14. září, za působnosti duchovního správce P. Antona Kropsbauera. Celková cena díla činila 7050,- zlatých. (jeden zl. byl cca 2 koruny).
 
Nástroj je umístěn v barokní skříni a jeho dispozice je plně romantická. Obsahuje 26 plně znějících rejstříků, rozdělených do dvou manuálů a pedálu. Traktura pro Hlavní stroj (Hauptwerk) je polopneumatická s použitím tzv. Barkerovy páky. Traktura pro II. manuál (Oberwerk) a pedál (P) je plně mechanická pomocí abstraktových táhel. Vzdušnice kuželkové s mechanickou trakturou. Klaviatura manuálů obsahuje 54 tónů, pedálu 27, celkový počet píšťal je 1658. Rejstříková manubria obsahují originální keramické popisky, k dispozici jsou čtyři kolektivy (p, mf, f, ff) ovládané šlapkou, mechanické crecsendo pomocí transmisního válce, pneumatické spojky II/I, II/P a I/P. Opusové číslo na porcelánovém štítku hracího stolu je 315.
 
=== Varhany ve 20. století a na začátku 21. století ===
Podle dochovaných záznamů první poválečnou opravu provedla firma Organa, Družstvo varhanářů v Kutné hoře, roku 1949. Byl namontován nový ventilátor na střídavý proud, dosavadní byl na proud stejnosměrný s rozběhovým reostatem. Podpis varhanářů je Zikmunda a Linhart, ladil Fr. Šálek. V dalším období provedli zaměstnanci Organy St. Havlíček a St. Kubát velkou opravu, kdy do nástroje byl přidán pneumatický Tremulant a vyrobena žaluziová skříň pro II. manuál. O technický stav se od roku 1965 průběžně staral regenschori Jan Záhora st. V roce 1991 bylo pořízeno nové varhanní dmychadlo Laukhuff, dar bavorské farnosti Donaustauff. Připojení, vyčištění a naladění provedli Jiří Jón, Vladimír Tomek, Jiří Němeček, Jan Záhora ml. a Jan Záhora st. V r. 1998 ladil varhany Joachim Žur (původně Chrastava, nyní Jablonec n.N.), v r. 2000-2001 v rámci objednané opravy Městským divadlem (p.Rudolf Felzmann), byly konstatovány závady se zjištěním, že veškeré kožené a mechanické díly jsou již po své životnosti. Na základě posudku varhanáře Joachima Žura zpracoval místní regenschori obsáhlou ucelenou Zprávu, která byla předána majiteli chrámu - městu Děčín.
 
Následoval výběr zhotovitelské firmy, kdy z 30 oslovených (včetně zahraničních) zvítězila firma Organa s.r.o. Kutná Hora, zastoupená Antonínem Kadeřábkem. Vedoucím prací byl určen Vít Kadeřábek, který se v té době vrátil ze zahraniční stáže u firmy Klais. Hlavní podmínka byla restaurování nástroje jako celku, jedna z dílčích podmínek bylo demontování celé varhanní skříně, aby mohla být provedena stavební oprava západní chrámové zdi za varhanami a mohly být zrestaurovány fresky nad varhanami (restaurátoři ak. mal. Martan a Ševčík). Nástroj byl kompletně demontován až po podlahu kůru, odvezly jej dva kamiony. Financování provádělo město Děčín z fondu daně z hazardu.
 
K restaurování byl použit dobový materiál (borovice, smrk, buk, dub), fosforbronz, měď, kůže kozinka a teletina, modrý nebělený papír, plsť a cínový plech 70% a 90%. U zhotovitele proběhly dva kontrolní dny za účasti investora, památkového dozoru, Farnosti a organologie. V prostoru kůru byla provedena nová elektroinstalace, včetně dekoračního nasvícení. Dřevěné díly byly ozářeny paprsky gamma proti škůdcům a aplikována chemická látka Lignofix-varhany. Pertifikace provedena Harolem a Solakrylem, ke tmelení použita akrylátová pasta a včelí vosk. Veškeré čištění bylo provedeno přehřátou párou (WAP).
 
Návrácené varhany přivezly tři kamiony, díly byly uskladněny v chrámové lodi a z tohoto důvodu zde byly přerušeny bohoslužby (konaly se v kostele sv. Václava a Blažeje). Vlastní montáž probíhala dle harmonogramu, kolaudace a slavnost žehnání varhan byla 20. září r. 2003. Hlavním kolaudátorem byl organolog ing. Marek Čihař, ve spolupráci s [[Pavel Černý (varhaník)|Pavlem Černým]], NPÚ Vítem Honysem a [[regenschori]]m Janem Záhorou st. Nástroj požehnal delegát biskupa, děčínský vikář [[Alexej Baláž]]. Slavnosti se zúčastnili i zástupci rodu Thun-Hohenstein. V roce 2004 byl nástroj zapsán jako Kulturní památka ČR pod č. MK 2703/2004. K ukončení garance obdržel zhotovitel díla od primátora města Vladislava Rašky 284 litrů vína (objem největší píšťaly C Principal 16´), za účasti biskupa litoměřického [[Pavel Posád|Pavla Posáda]] a jeho sekretáře [[Martin Davídek (kněz)|Martina Davídka]].
 
Po deseti letech intenzivního provozu nástroje (bohoslužby, koncerty) vyvstala potřeba údržby. Restaurátorská firma byla zaneprázdněna jinými pracemi a proto na doporučení pražského organologa Pavla Černého se údržbových prací ujal krnovský varhanář Ivan Bok se spolupracovníky: Evou Urygovou, Borisem Mettlerem, Zdeňkem Henychem a Janem Otcovským. Nástroj je ve 2. dekádě 21. století průběžně servisován v ročních intervalech.
 
O technický a umělecký chod varhan se stará ředitel kůru Jan Záhora st. (* 1951), který v roce 2015 oslavil padesát let varhanické služby u tohoto historického nástroje.
 
=== Dispozice varhan Rieger, opus 315 (1891) v kostele Povýšení sv. Kříže, Děčín I ===
 
 
 
== Kaple Panny Marie Sněžné ==
[[Soubor:Děčín, brána Křížová - Dlouhá jízda.jpg|náhled|vlevo|Po pravé straně brány vstupní dveře do&nbsp;kaple P.&nbsp;Marie Sněžné]]
Ke chrámu a ke stěně lemující Dlouhou jízdu byla druhotně přistavěna [[Kaple Panny Marie Sněžné (Děčín)|kaple Panny Marie Sněžné]] zvláštního lichoběžníkového půdorysu. Kaple tohoto zasvěcení prý kdysi stávala na hřbitově u kostela sv. Václava a Blažeje a sem byla přenesena roku 1749 po velkém požáru města. V roce 1752 sem byla z římského kostela Santa Maria Maggiore přivezena kopie obrazu Panny Marie, posvěcená papežem [[Benedikt XIV.|Benediktem XIV.]]. Kaple tím získala na významu, stala se regionálním [[Poutní místo|poutním místem]]<ref>Anton Kropsbauer, ''Das Gnadenbild in der Maria-Schnee-Kapelle der Dekanalkirche zu Tetschen und seine Verehrung : ein Gedenkblatt anläßlich des Umbaues dieser Kapelle niedergelegt und seiner Kirchengemeinde gewidmet''. 2.vermehrte Auflage. Warnsdorf 1896.</ref> a na začátku 20. století byla zařazena mezi jedno ze 40 [[Maria (matka Ježíšova)|mariánských]] [[Seznam poutních míst litoměřické diecéze|poutních míst litoměřické diecéze]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Endler
| jméno = Franz Johann
| odkaz na autora =
| titul = Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen)
| url =
| vydavatel = Mayer & Komp.
| místo = Vídeň
| rok = 1903
| vydání =
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 417
| isbn =
| jazyk = němčina
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hoppe
| jméno = Alfred
| odkaz na autora =
| titul = Des Österreichers Wallfahrtsorte
| url =
| vydavatel = St. Norbertus-Verlag
| místo = Vídeň
| rok = 1913
| vydání =
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 917
| isbn =
| jazyk = němčina
}}</ref>
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references/>
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Poche
| jméno = Emanuel
| odkaz na autora = Emanuel Poche
| titul = Umělecké památky Čech 1
| url =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1977
| počet stran = 644
| kapitola =
| strany = 250
| isbn = 403-22-858
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Noc kostelů 24.05.13
| url = http://www.nockostelu.cz/?pg=195
| vydavatel = [[Diecéze litoměřická|biskupství litoměřické]]
| místo = [[Litoměřice]]
| rok = [[2013]]
| počet stran = 82
| kapitola = Děčín, kostel Povýšení sv. Kříže
| strany = 16
| isbn =
| jazyk =
}}
* Jan Záhora st. : Restaurování varhan Rieger, opus 315 v Děčíně, r. 2000-2003, Vydavatelství Princip
* ORGANA s.r.o., Antonín Kadeřábek: Restaurátorská zpráva Rieger, Opus 315
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Church of the Exaltation of the Holy Cross in Děčín}}
* [http://www.hrady.cz/?6327 Kostel Povýšení sv. Kříže na webu Hrady.cz]
* [http://turistika.ceskesvycarsko.cz/cs/cile/decin-kostel-povyseni-sv-krize-s-kapli-panny-marie-snezne Děčín – kostel Povýšení sv. Kříže s kaplí Panny Marie Sněžné]
* [http://www.severnicechy.info/dr-cs/1454-kostel-povyseni-svateho-krize-decin.html Kostel Povýšení svatého Kříže, Děčín]
* [http://www.farnost-decin.cz/ webové stránky: Římskokatolická farnost Děčín I]
{{Děčín}}
{{Poutní místa litoměřické diecéze}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Křesťanství}}
 
[[Kategorie:Kostely litoměřické diecéze|Děčín, Kostel Povýšení svatého Kříže]]
[[Kategorie:Kostely v okrese Děčín|Děčín, Povýšení sv. Kříže]]
[[Kategorie:Náboženství v Děčíně]]
[[Kategorie:Kulturní památky v okrese Děčín]]
[[Kategorie:Kostely zasvěcené Povýšení svatého Kříže|Decin]]
[[Kategorie:Stavby v Děčíně]]
 
 
 
 
 
 
 
{{Infobox - kostel
| název = Kostel Povýšení svatého Kříže<br />v Děčíně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Povýšení_svatého_Kříže_(Děčín)“