Sébastien Le Prestre de Vauban: Porovnání verzí

 

== Ve službách krále Slunce ==

Do služby v královské armádě byl de Vauban přijat opět k burgundskému pěšímu pluku, ovšem tentokrát v hodnosti [[poručík]]a. Ke konci roku 1653 se vrátil do víru občanské války jako pobočník tehdy nejvýznamnějšího francouzského fortifikačního odborníka [[rytíř]]e [[Louis Nicolas de Clerville|Louise Nicolase de Clerville]]. Společně se účastnili opětovného obléhání španělské posádky pevnosti [[Sainte–Ménehould]], při kterém de Vauban znovu utrpěl zranění. Po ukončení obléhání, ve svých 22&nbsp;letech, velel ženistům, kteří byli pověřeni opravami dobyté pevnosti.<ref>Brice, s. 99.</ref> Posléze se s rytířem de Clerville účastnil obléhání města [[Stenay]], při němž byl zraněn střelou z [[Mušketa|muškety]]. 3.&nbsp;května 1655 byl za své zásluhy jmenován královským inženýrem. V témže roce se účastnil obléhání pevností [[Landrecies]], [[Condé–seur–ľEscaut]] a [[Saint Ghislain]].<ref>Kupka s. 293.</ref> Za příkladné plnění svých povinností i při těchto vojenských operacích byl kardinálem Mazarinem povýšen do hodnosti [[kapitán (vojenství)|kapitána]]. Počtvrté byl raněn v roce 1657 při obléhání pevnosti [[Montmédy]]. Od 30.&nbsp;července do 21.&nbsp;září 1658 byl pověřen samostatným řízením veškerých obléhacích prací pevností [[Gravelines]], [[Oudenaarde]] a [[Ypry]]. Po podepsání francouzsko–španělského míru v roce 1659, se v letech 1661–1662 věnoval likvidaci opevnění města [[Nancy]]. Následně byl se svou jednotkou převelen do [[Pikardie]]. V tomto mírovém období se 25.&nbsp;března 1660 oženil se svou sestřenicí Jeanne d'Aulnay. Mezi lety 1644–1666 byl pověřen opevňováním města [[Breisach am Rhein|Breisach]].<ref name="Kupka392">Kupka, s. 392–393.</ref>

 

Při další válce s [[Holandsko|Holandskem]] a jeho spojenci, která vypukla v roce 1672 a skončila v roce 1678, velel gardový poručík de Vauban v roce 1672 obléhání pevností [[Orsoy]] a [[Duisburg]], v roce 1673 [[Maastricht]]u a v roce 1674 obléhání [[Besançon]]u a [[Dôle]].<ref>Kupka, s. 394.</ref> 30.&nbsp;srpna téhož roku byl povýšen do hodnosti [[Brigádní generál|brigádního generála]]. Dále úspěšně završil obléhání pevností [[Dinant]], [[Huy]] a [[Limbourg]]. O rok později mu podlehly Condé–seur–ľEscaut, [[Bouchain]] a [[Aire–ser–la–Lys]]. U poslední jmenované fortifikace byl opět raněn, tentokrát na ruce. Zranění mu vyneslo hodnost [[generálmajor]]a. V roce 1677 obléhal pevnosti [[Valenciennes]], [[Cambrai]] a [[Saint Guillain]]. Po smrti rytíře de Clerville se dne 4.&nbsp;srpna 1678 stal generálním komisařem pevností (''Commissaire général des Fortifications'').<ref name="Kupka392" /> V tomto roce se ještě zmocnil [[Gent]]u a [[Ypry|Yper]]. V průběhu války vypracoval pro Ludvíka&nbsp;XIV. zprávu (''Mémoire des places frontiéres de Flandre qu’il faudrait fortifier pour la surete de l’obéissance du roi''), ve které navrhoval novou koncepci obrany severních hranic Francie, která spočívala ve výstavbě nových a zdokonalení některých starých pevností, které by stály ve dvou liniích (tzv.&nbsp;''pré carré'') po třinácti. První linie se měla táhnout od Dunkerque k Dinantu a měla být navíc posílena dvěma bastionovými fortnami (úsek obranného pásma mezi špicemi [[bastion]]ů), druhá od [[Gravelines]] k [[Meziéres]]. Tuto koncepci po konci války a změně hranic v důsledku [[Nijmegenský mír|nijmegenského míru]] ještě rozšířil návrhem (''Mémoire sur les places de la nouvelle frontiére'') výstavby pevností na hranicích Francie a Španělska v oblasti [[Franche-Comté]], [[Provence]] a [[Languedoc-Roussillon|Roussillonu]]. Oba ambiciózní projekty francouzský král schválil a Vauban začal s jejich realizací v roce 1680.<ref>Kupka, s. 394–396.</ref>

 

 

Do výčtu válek, kterých se markýz de Vauban zúčastnil, patří i [[Válka o španělské dědictví|Války o dědictví španělské]] (1701–1714). V jejich průběhu byl 14.&nbsp;ledna 1703 povýšen do hodnosti maršála Francie. V tomto roce ještě řídil poslední obléhání ve svém životě, a to pevnosti [[Breisach am Rhein|Breisach]]. 2.&nbsp;února 1705 z něj král učinil rytíře [[Řád sv. Ducha|řádu svatého Ducha]], načež 18.&nbsp;června, kvůli pokročilému věku, odešel do výslužby. Zemřel 30.&nbsp;března 1707 ve svém domě v Paříži, stojícím v ulici St. Vincent (dnešní ulice sv. Rocha), na zápal plic.<ref name="i">Kupka, s. 399.</ref> De Vaubanovy ostatky byly převezeny do jeho zámku v Bazoches–du–Morvan, který získal roku 1675 díky [[Subvence|subvencím]] Ludvíka XIV. Pochován byl na svém panství, ale za [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] byly jeho ostatky při řádění lůzy vysypány z olověné rakve, která byla použita na výrobu střeliva, a zachovala se pouze schránka s de Vaubanovým srdcem, která byla uložena v [[kostel]]e [[Hilarius z Poitiers|svatého Hillaire]]. Odtud ji nechal [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] v roce 1804 převést do [[Paříž]]e a 26.&nbsp;května 1808 slavnostně uložit v [[Sádrovec|alabastrovém]] osáriu pod kupoli [[Invalidovna (Paříž)|invalidovny]].<ref name="i" />

 

 

== Činnost v oboru architektury ==

</gallery></center>

 

 

Mezi ne mnoha vlastními inovacemi, se Vauban stal tvůrcem nového stavebního prvku nazývaného tenaiile (kleště).<ref>Rieger, s. 151.</ref> Obecně představovaly krátký front mezi kurtinou a flankami s kurtinou a polobaštami. Byla to dvě ramena nižší hradby, svírající spolu tupý úhel tak, aby se mohla navzájem palebně krýt a zároveň kryla kurtinu před přímým dělostřeleckým odstřelováním.

 

== Odkaz ve vojenství ==

V oblasti ofenzivního způsobu boje, co do způsobu překonávání hradebních systémů, byl ve své době Vauban nepřekonatelným inovátorem. Stal se autorem tzv. '''pravidelného obléhání''', které poprvé využil při dobývání [[Maastricht]]u v roce 1673.<ref>Kupka. s. 405.</ref> Bylo rozděleno na několik etap. V první fázi jízda neprodyšně uzavřela přístupové cesty k fortifikaci. V následujícím kroku vojáci mimo dostřel děl z pevnosti vybudovali kontravalační (proti výpadu z pevnosti) nebo, podle okolností cirkumvalační (proti pomoci fortifikaci z vnější) obrannou linii. Někdy obě, vzdálené od sebe i několik stovek metrů. Vauban však obvykle nařizoval kopat jen kolik bylo nutné,<ref name="e" /> jelikož sám zastával názor, že cirkumvalační linie je nedokonalým vynálezem a je mnohem lepší, když nepřítele udržuje ve vzdálenosti pozorovací armáda.<ref>Duffy, s. 102.</ref> Při realizaci třetí fáze obléhání, přibližování k pevnosti, zavedl Vauban dva typy zákopů. Paralely, budované radiálně v předpolí pevnosti a spojovací sapy. První paralela opisovala po celé délce pevnosti oblouk, který byl ve stejné vzdálenosti od obléhaných prvků.<ref>Duffy, s. 121–122.</ref> Sloužila jako východiště pro další akce proti pevnosti. Následně byly hloubeny ještě další dvě paralely, které navzájem klikatě propojovaly sapy. Veškeré zemní práce podporovalo dělostřelectvo, které se pomocí kanónů snažilo zneškodnit pěchotu i artilerii protivníka a zároveň pomocí moždířů metat střely za hradbu obléhané fortifikace. Hradební soustava byla nakonec prolomena pomocí podkopů a min nebo samotnou dělostřelbou zaměřenou na část opevnění. Vauban velmi názorně shrnul některé postupy pravidelného obléhání v dochovaném výpočtu předpokládaného odporu citadely v Lille:

 

 

Pozor, nezapočítáváme několikadenní příměří, které posádce umožní stáhnou se do citadely.<br />Od započetí kopání zákopu přes esplanádu do doby, kdy se nepřítel dostane na dosah kryté cesty... – pět dní –

 

== Vaubanova literární činnost ==

Markýz de Vauban se sepisování jakýchkoliv poznatků z oboru stavby fortifikací bránil, jelikož zdůrazňoval, že nikdy nepostupoval šablonovitě, ale vždy podle okolností.<ref name="d" /> Přesto v průběhu svého života napsal řadu prací o obléhání, tak o obranné strategii i budování opevnění. Celé jeho dílo bylo, kvůli utajení, v plném rozsahu a ve dvanácti svazcích vydáno pod souhrnným názvem ''Oisivetés de Marechal de Vauban'' teprve až v roce 1843. Jak už bylo naznačeno výše, stal se také autorem národohospodářské práce s názvem ''Projet d'une dixme royale'' (O králově desátku). Za svého života procestoval celou Francii a na vlastní oči viděl bídu, která se projevovala nejvíce na venkově.<ref name="g">{{Citace monografie | jméno= Jakub | příjmení = Arbes | titul = Z bojův o vykořenění lidské bídy | vydavatel = František Bačkovský | místo = Praha | rok = 1802 | strany = 7 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=6325 | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>

V tomto spise dále kritizoval sociálně nespravedlivý daňový systém a navrhoval zrušit všechny dosavadní daně a nahradit je, kromě některých daní spotřebních, jedinou daní z důchodu a pozemku spravedlivě rozdělenou pro všechny stavy.<ref name="h">{{Citace monografie | jméno = John | příjmení = Kells | titul = Dějiny vědy národohospodářské |vydavatel = Rozhledy | místo = Chrudim | rok = 1895 | strany = 52 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=3743&author=}}</ref> Tuto daň nazval "královským desátkem" a měla tvořit desátý díl ze všech přírodnin (veškerých druhů), z peněžních důchodů, průmyslových výrobků a obchodních podniků. Jeho kniha dále hlásala, že všichni mají stejný nárok na stejnou přízeň a podporu a právě nižší, utiskovaná třída, je základem společenské organizace ve státě. Vládě ukládal za cíl blahobyt všech stavů.<ref name="h" /> Úřady se však tento literární počin snažily potlačit a markýz de Vauban upadl do nemilosti jak krále, tak patriciátu i kléru.

 

{{Dobrý článek}}

{{Autoritní data}}

 

{{DEFAULTSORT:Vauban de, Sébastien le Prestre}}