Ťia-ťing: Porovnání verzí

Císař '''Ťia-ťing''' ({{Čínsky|znaky= 嘉靖 |pchin-jin= Jiā​jìng​​​}}; [[16. září]] [[1507]] – [[23. leden|23. ledna]] [[1567]]) vlastním jménem '''Ču Chou-cchung''' ({{Čínsky|znaky= 朱厚熜 |pchin-jin= Zhū​ Hòu​cōng​​​}}) z [[dynastie Ming]] vládl v letech [[1521]]–1567–[[1567]] [[Říše Ming|mingské Číně]]. Nastoupil po svém bratranci, císaři [[Čeng-te]]. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil [[Éra vlády|éru]] „Dokonalého míru“, ''Ťia-ťing''. Název éry je používán i jako jméno císaře.

Ču Chou-cchung se narodil jako bratranec vládnoucího císaře [[Čeng-te]]a, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně Čeng-te roku 1521 zemřel bez potomků. Čtrnáctiletý Ču Chou-cchung byl jako nejbližší mužský příbuzný zemřelého prosazen; za nového císaře velkýmho prosadil velký sekretářemsekretář [[Jang Tching-che]]em a [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovnoucísařovna vdovouvdova Čang]] (matkoumatka zesnulého císařeČeng-teho). ZvykNástupnické diktoval,právo ževšak císař,měli kterýpouze nebylsynové přímýmcísařoven, potomkemJang předchozího,Tching-che byproto – měls podporou býttéměř svýmvšech předchůdcemúředníků – adoptován,navrhoval abyadopci bylaŤia-ťinga udrženaČeng-teho přímáotcem, nepřerušovanácísařem linie[[Chung-č’]] rodu.(vládl Takové1487–1505) posmrtnéa přijetícísařovnou Čuvdovou Chou-cchungaČang, (císařetakže by Ťia-ťinga)ťing zapřevzal adoptivníhovládu synajako císařemladší Chungbratr Čeng-č’teho. byloŤia-ťing Jangsvou Tching-cheemadopci rozhodně navrženoodmítl, alejako Ťia-ťingemporušení rozhodněsvé odmítnutooddanosti a úcty k rodičům. Ťia-ťing místoMísto toho navrhoval posmrtnéžádal prohlášení svéhosvých otcerodičů za císaře a císařovnu. Tento konflikt, známý jako „[[velký spor o obřady]]“, znamenal pro počátek vlády nového císařepanovníka velký politický problém. PanovníkCísař nakonec zvítězil, přičemž jeho hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni. Mezi jinými byl vypovězen velký mingský básník [[Jang Šen]], syn Jang Tching-chea.

Ťia-ťing se, podobně jako Čeng-te, rozhodl žít mimo pekingské [[Zakázané město]] a od roku 1542 žilpřesídlil v pekingskémdo [[Západní park|ZápadnímZápadního parku]] uprostřed Pekingu západně od Zakázaného města. ZápadníV parkZápadním parku přebudovalvybudoval v komplex paláců a [[Taoismus|taoistických]] chrámů, za vzor si přitom bral taoistickou koncepci [[Nesmrtelnost (taoismus)|Zemí nesmrtelných]]. V Západním parku se obklopil věrnými eunuchy, taoistickými mnichy a skupinou loajálních rádců ([[Velký sekretariát|velkých sekretářů]] a [[Ministerstvo obřadů|ministrů obřadů]]), jejichž prostřednictvím řídil státní byrokracii. V čele Ťia-ťingových rádců a sekretářů stáli postupně [[Čang Fu-ťing]], [[Sia Jen]], [[Jen Sung]] a [[Sü Ťie]].

Na hranicích panoval zpočátku Ťia-ťingovy vlády klid. Na severu se Mongolové zprvu utápěli ve vnitřních rozbrojích, avšak po sjednocení [[Altan-chán]]em se od začátku 40. let domáhali obnovení svobodného obchodu, což císař odmítal a snažil se uzavřít hranice pomocí opevnění, [[Velká čínská zeď|Velké čínské zdi]]. Altan-chán reagoval nájezdy, v roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Mingská vojska se omezovala na obranu,. válkaVálka ustala až po Ťia-ťingově smrti, kdy nový mingský císař [[Lung-čching]] připustil obnovení obchodu.

Vážným problémem v éře Ťia-ťing byli i piráti [[wo-kchou]], jejichž útoky několik desetiletí pustošily pobřeží jihovýchodních provincií, zejména Če-ťiangu, Fu-ťienu a Kuang-tungu. Pirátské útoky a násilnosti s nimi spojené začaly růst ve 20.  letech 16.  století, na což mingské úřady reagovaly zpřísněním [[Zakázané moře|zákonů bránících soukromému obchodu se zámořím]]. StalyNásilnosti se staly vážným problémem ve 40. letech, vrcholu dosáhly v letech 50. a postupně byly potlačeny během 60. let, zejména po roce 1567, kdy Lung-čching svolil k uvolnění zákonů namířených proti námořnímu obchodu se zahraničím.

Zejména v pozdějších letech, byl císař, v naději na prodloužení života, známý zájmem o mladé dívky a alchymii. Vyslal taoistické kněze sbírat po celé zemi vzácné nerosty na elixíry prodlužující život. Recepty na elixír životanesmrtenosti však obsahovaly [[Oxid arsenitý|arsenik]], olovo a [[rtuť]], což císaři nevyhnutelně přineslo zdravotní problémy a zřejmě zkrátilo jeho život.