Verze z 22. 1. 2017, 19:43 editovat OJJ (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 117 341 editací m Editace uživatele 95.129.245.213 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 81.201.49.69 ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 4. 2. 2017, 17:43 editovat zrušit editaci Crinkly.sun (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 6 176 editací přepracování, přidán zdroj Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Josef Mathauser - Praotec Čech na hoře Říp.jpg\|thumb\|[[Josef Mathauser]], ''[[Praotec Čech]] na hoře [[Říp]]'', obraz na motivy české pověsti ]] '''Pověst''' je [[Epika\|epický]] útvar [[Lidová slovesnost\|lidové slovesnosti]]. Běžně se vyskytuje v [[Próza\|próze]], zvláště v období [[Romantismus\|romantismu]] se vyskytovala i ve [[poezie\|verších]]. Pověst je chápána jako záznam o reálné události; text obsahuje zmínky o konkrétním místě a době, příp. o historicky doložených osobách (král, císař, poustevník atd.). Některé pověsti obsahují skutečnou historickou dataci událostí a lze je chápat jako pomyslný záznam historické události; skutečným a pravdivým záznamem reálné historické události však nejsou a je třeba je vždy vnímat primárně jako uměleckou [[Fikce\|fikci]]. '''Pověst''' je [[Epika\|epický]] útvar [[Lidová slovesnost\|lidové slovesnosti]], obvykle definovaný jako krátké, fantasticky zabarvené vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Ač není tato charakteristika zcela přesná umožňuje postihnout její klíčová kritéria. Akademicky se pověstmi zabývá především [[folkloristika]]. Ve své původní podobě je pověst kromě samotného obsahu vyprávění charakteristická osobností vypravěče, posluchačů, situací při které je vyprávěna a je doprovázena [[Mimika\|mimikou]], změnami hlasu, dotazy posluchačů a projevy jejich emocí.<ref>{{Citace monografie V základu pověsti je často reálný příběh, avšak díky ústnímu převypravování je toto reálné jádro pozměněno a zároveň je pověst obohacena o rysy fantastické a zapojena do literární tradice - jsou přidány typické [[motiv]]y či [[symbol]]y. Pověsti se však na rozdíl od [[pohádky\|pohádek]] považují za alespoň částečně pravdivé, navíc nemají nutný šťastný konec (jenž je pro pohádky typický). Pověst je výrazem lidových vědomostí o světě, představ o souvislostech věcí a vztahů, pověrečných představ i básnivé fantazie. Lidské společenství prostřednictvím tohoto vztahu hledá své místo ve světě, ve společnosti, v historii. \| příjmení = Luffer \| jméno = Jan \| titul = Katalog českých démonologických pověstí \| vydavatel = Academia \| místo = Praha \| rok = 2014 \| strany = 7 \| isbn = 987-80-200-2383-4 }}</ref> Jako [[legenda]] se v českém odborném diskursu označuje církevní vyprávění o [[Světec\|světcích]], ale v běžném jazyce jsou pověst a legenda synonyma. Českému pověst také odpovídá anglické ''legend'', francouzské ''légende'' a německé ''Legende''. Úzce souvisí také s [[Pohádka\|pohádkou]], která však není chápána jako pravdivé vyprávění, a [[Mýtus\|mýtem]]. Náměty a motivy pověstí patří z valné části k mezinárodnímu vypravěčskému fondu a počet hlubinných (abstraktních) příběhů (tzv. archetypů), které pověsti zpracovávají, je omezen; konkrétních pověstí však samozřejmě je veliké množství (některé jsou si však natolik podobné, že se spíše jedná o varianty téže pověsti než o různé texty). Proto si nelze představovat vznik pověstí jen jako prvotní zprávu o události, kterou potom lidové podání postupně vyzdobuje fantastickými výklady a podrobnostmi. == Rozdělení == ~~Pověst má výchovný akcent a přináší různá mravní ponaučení.~~ Ve světové folkloristice je dlouhodobě užíváno rozdělení pověstí na tyto druhy: ~~Zkoumáním pověsti se zabývá zejména folkloristika.~~ pověsti démonologické pověsti historické pověsti etiologické V české a slovenské folkloristice se tradičně používalo dělení na pověsti v užším slova smyslu, které zahrnovali pověsti místní a historické, a na takzvané pověrečné povídky, odpovídajícím pověstím démonologickým. Bez ohledu na způsob třídění pověstí však dochází k překrývání druhů.(<ref>{{Citace monografie V ústní tradici i v písemných pramenech se zachovalo množství pověstí rozmanitého obsahu, různého významu kulturního a různé úrovně zpracování. Je těžké je dělit na přesně vyhraněné skupiny [[subžánr]]ů. Proto je nejvhodnější třídění [[Téma\|tematické]], kdy jeden z rysů převládá a usnadňuje zařazení. Jde tedy buď o pověsti historické, místní, současné/městské a nebo démonologické (fantastické) \| příjmení = Luffer ~~== [[Subžánr]]y pověstí ==~~ \| jméno = Jan 1. '''místní '''- vztahují se ke konkrétnímu místu, popisují, případně odhalují tajemství vybrané lokality. Místní pověsti můžeme dále třídit na pověsti: \| titul = Katalog českých démonologických pověstí ~~''architektonické''~~ \| vydavatel = Academia ~~– vykládají vznik architektonických památek;~~ \| místo = Praha \| rok = 2014 \| strany = 8 \| isbn = 987-80-200-2383-4 }}</ref> === Démonologické pověsti === ~~''etymologické''~~ ~~– objasňují místní názvy;~~ Démonologické pověsti či pověrečné povídky<ref group="pozn.">Tyto pověsti jsou také nazývány [[Mytologie\|mytologické]] či [[numen\|numinózní]], místo termínu pověrečná povídka se také používá označení věrská povídka, strašidelná povídka, démonologická povídka a pověrečná pověst.</ref> vypráví o setkání s [[Nadpřirozenost\|nadpřirozenými]] silami, zpravidla vzbuzujícími bázeň. Mívají často podobu [[memorát\|memorátu]], ale zároveň se vyznačují ustáleným [[Syžet\|syžetem]] podobně jako pohádky. Mezi démonologické pověsti patří i některé [[Městská legenda\|městské legendy]], například o setkání s [[Mimozemšťané\|mimozemšťany]]. ~~''etiologické''~~ ~~– vysvětlují původ věcí, např. přírodních útvarů, ale také zvyků;~~ === Historické pověsti === ~~''genealogické''~~ ~~– týkají se historie rodů;~~ Historické pověsti vypráví o dějinných událostech a postavách, ale fakta přizpůsobují lidové mentalitě, vyloučeny nejsou ani nadpřirozené motivy. ~~''legendární neboli ''posvátné~~ ~~''–''~~ ~~týkají se sakrálních staveb nebo církevních jevů;~~ === Etiologické pověsti === ~~''heraldické''~~ ~~(erbovní)'' – vysvětlují význam erbů, domovních znamení.''~~ * 2. '''historické '''- tento typ pověstí se vztahuje ke konkrétní dějinné události. Do této skupiny řadíme pověsti o válkách, o životě měst, o katastrofách apod. Zvláštní oblast představují staré pověsti české (jejich zárodky nacházíme už u [[Kosmas (biskup)\|Kosmy]], [[Dalimil]]a a ostatních kronikářů, poprvé je v úplnosti sebral a takto nazval A. Jirásek). [[Etiologie\|Etiologické]] pověsti vysvětlují původ objektů či jevů. Řadí se mezi ně například: * 3. '''démonologické '''neboli '''fantastické '''- zaměřují se na popis setkání člověka s nadpřirozenými bytostmi. Tyto pověsti jsou "klasické", patří mezi ně např. [[Karel Jaromír Erben\|Erbenova]] ''[[Kytice (sbírka)\|Kytice]]''. V repertoáru démonologických pověstí mají zvláštní místo [[vodník\|vodníci]], [[čert]]i, fexti, draci. pověsti o vzniku krajiných prvků, měst či budov [[Etymologická pověst\|etymologické pověsti]], především o původu [[Toponymum\|místních]] a [[Pomístní jméno\|pomístních názvů]] pověsti [[Erb\|erbovní]], o původu šlechtických, městských a jiných znaků pověsti o vzniku světa, člověka, zvířat, rostlin či předmětů === Místní pověsti === * 4. [[Fáma\|'''současné''']] (městské, tzv. [[Městská legenda\|'''urban legends''']]) - jsou žánrem rozšířeným v současné globalizované společnosti. Jde o stručná realistická vyprávění ze současného prostředí. Bývají vsazeny na konkrétní místo (například kolej Větrník, Nuselský most, Vyšehrad atd.) a odehrávají se většinou v nepříliš vzdálené minulosti. Zabývají se aktuálními tématy. Aktérem děje je většinou osoba nepříliš vzdálená od vypravěče (například kamarád mého kamaráda, teta mojí kamarádky atd.) Tato vyprávění jsou obvykle prezentována jako pravdivé příběhy. Současnými pověstmi se v České republice zabývá především folklorista Petr Janeček, jenž se zasadil mj. o jejich popularizaci, ale také např. Kateřina Dobrovolná, která se ve své diplomové práci na téma "Verbalizace ohrožení ve veřejném prostoru v neformálně transmitovaných textech" zabývá současnými pověstmi spjatými s různými etniky na území ČR. Místní pověsti se vypráví o určitém místě a lze je řadit podle tématu do výše uvedených druhů. === Legendární pověsti === [[legenda\|Legendární pověsti]] vypráví o světcích či [[Sakrální stavba\|sakrálních stavbách]]. Ač jsou spjaty s působením [[Křesťanství\|křesťanských]] církví pronikali do nich často lidové motivy.(Luffer, s. 9) === Městské pověsti === [[Městská legenda\|Městské či současné pověsti]] (z anglického ''urban''/''contemporary legend'') představují různorodou skupinu vyprávění, která nevznikla v kultuře lidové, ale současné. Často splývají s [[Fáma\|fámami]] a [[hoax\|hoaxy]]. == Forma == Pověst je ústní útvar s vysokou variabilitou, která umožňuje přizpůsobení prostředí a podmínkám. Zpravidla je krátká, ale může mít podobu vyprávění s více epizodami. Typický je odkaz na skutečnou osobu, která pověst původně vyprávěla či byla dokonce účastníkem vyprávěného děje, což má potvrzovat věrohodnost pověsti. Časté je opakování určitých slov pro zvýšení [[Expresivita\|expresivnosti]], [[Hyperbola (literatura)\|hyperbolizace]] nebo [[Archaismus\|archaismů]], kterým vypraveč nerozumí, ale slyšel je když mu byla pověst vyprávěna. Typická jsou také ustálená slovní spojení, především při užití přímé řeči. Živý přednes umožňuje také odlišení řeči nadpřirozených bytostí, například zvýšením hlasu či [[Sigmatismus\|šišláním]]. Při sbírání pověstí byl na jejich formu oproti obsahu kladen velmi malý důraz, a často se jednalo pouze o zapsání několika stručných vět, které byli případně použity pro převyprávění příběhů.<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Luffer \| jméno = Jan \| titul = Katalog českých démonologických pověstí \| vydavatel = Academia \| místo = Praha \| rok = 2014 \| strany = 9 \| isbn = 987-80-200-2383-4 }}</ref> * 5. Jako určitý typ pověsti, spíše pověst ve fázi zrodu, lze chápat i [[fáma\|fámu]]. == Vývoj zaznamenávání pověsti a názory na ně == ~~Pověsti zaznamenávali již od počátku literárního vývoje kronikáři a legendisté. Mezi nejoblíbenější~~ Pověsti zaznamenávali již od počátku literárního vývoje kronikáři a legendisté. Mezi nejoblíbenější pověsti 14. až 17. století patřily pověsti erbovní (např. Kronika o [[Bruncvík]]ovi, zpracovaná později jako [[Knížky lidového čtení\|knížka lidového čtení]]), které mezi lidmi zpopularizoval kronikář [[Dalimil]] a později [[Václav Hájek z Libočan\|Václav Hájek z Libočan]]. Zvláště Hájek z Libočan, jehož kronika pronikla do širokých lidových vrstev, je znám svými svéráznými přístupy k historickým faktům. Ze smyšlenek a nepodložených pověstí ho v 18. století usvědčil P. [[Gelasius Dobner]], který ~~zpopularizoval kronikář [[Dalimil]] a později [[Václav Hájek z Libočan\|Václav Hájek z Libočan]]. Zvláště~~ ~~Hájek z Libočan, jehož kronika pronikla do širokých lidových vrstev, je~~ ~~znám svými svéráznými přístupy k historickým faktům. Ze smyšlenek a~~ ~~nepodložených pověstí ho v 18. století usvědčil P. [[Gelasius Dobner]], který~~ věnoval své životní dílo kritickému vyvracení Hájkových historických polopravd a lží v 6dílném komentovaném vydání [[Hájkova kronika\|Hájkovy kroniky]]. Osvícenství obecně mělo k pověstem negativní postoj a všemožní osvícenci se snažili pověsti objasňovat v realistickém duchu a bojovat tak proti pověrčivosti lidu. ~~Osvícenství obecně mělo~~ ~~k pověstem negativní postoj a všemožní osvícenci se snažili pověsti~~ ~~objasňovat v realistickém duchu a bojovat tak proti pověrčivosti lidu.~~ Představitelé romantismu měli na problematiku zcela opačný názor. Chápali význam pověstí jako svědectví lidové paměti o dějinných událostech a povýšili je na významného činitele národního uvědomění. V prvních dvou desetiletích 19. století byla po písni a pohádce pověst v největším zájmu obrozenců a badatelů. V českých zemí mezi význačné sběratele pověstí patří [[August Sedláček]] a [[Alois Jirásek]], autor [[Staré pověsti české\|Starých pověstí českých]]. ~~Představitelé romantismu~~ ~~měli na problematiku zcela opačný názor. Chápali význam pověstí jako svědectví~~ ~~lidové paměti o dějinných událostech a povýšili je na významného činitele~~ ~~národního uvědomění. V prvních dvou~~ ~~desetiletích 19. století byla po písni a pohádce pověst v největším zájmu obrozenců~~ ~~a badatelů. V českých zemí mezi význačné sběratele pověstí patří [[August Sedláček]] a [[Alois Jirásek]], autor [[Staré pověsti české\|Starých pověstí českých]].~~ == ~~Literární~~České ~~díla~~pověsti == * [[Kosmas\|Kosmova]] a [[Dalimilova kronika]] * Pověst [[O Žižkovi]] – divadelní hra * [[Staré pověsti české]], [[Alois Jirásek]] * [[Král Lávra (báseň)\|Král Lávra]], [[Karel Havlíček Borovský]] – veršované, na motivy [[Irsko\|irské]] pověsti * [[Národní báchorky a pověsti]], [[Božena Němcová]] Nejstarší české pověsti lze nalézt v [[Kristiánova legenda\|Kristiánově legendě]] z konce 10. století a [[Kosmova kronika česká\|Kosmově kronice]] z počátku 12. století. Jejich motivy byly rozvíjeny v dílech pozdějších jako je [[Dalimilova kronika]] z počátku 14. století a Hájkově kronice z poloviny 16. století, kde se objevovali také pověsti nové. Na konci 19. století získaly tyto příběhy kanonickou podobu vydáním [[Staré pověsti české\|Starých pověsti českých]] [[Alois Jirásek\|Aloise Jiráska]]. ~~== Související články ==~~ * [[Legenda]] Významnou sbírkou českých pověstí je veršovaná sbírka [[Kytice (sbírka)\|Kytice]] [[Karel Jaromír Erben\|Karla Jaromíra Erbena]]. * [[Pohádka]] * [[Literární žánr]] == Odkazy == === Poznámky === <references group="pozn." /> === Reference === <references /> == Externí odkazy == Řádek 76 ⟶ 102: {{Pahýl}} ~~[[Kategorie:Literární pojmy]]~~ ~~[[Kategorie:Literární žánry]]~~ [[Kategorie:Pověsti\|*]] [[Kategorie:~~Lidová~~Literární ~~slovesnost~~žánry]]

Pověst: Porovnání verzí